Vánoce košile

K vánocům jsem dostala krásnou červenou krajkovou košilku. Na krabičce to té modelce moc slušelo. Těšila jsem se, až si ji vyzkouším. V soukromí a bez diváků si poprvé obléknu takový odvážný kousek. Vyndávám to saténové překvapení a pomalu se do něj soukám. Moje představa, že do košilky vklouznu jako by nic, se náhle rozplynula. Přesněji, zasekla se v horních partiích. S výdechem a trochou násilí jsem nakonec své vnady umístila tam, kde slečna na krabičce měla ještě nějakou vůli. Satén krásně chladil, krajka těsně přiléhala k tělu a vytvářela 3D efekt. Pohled do zrcadla mě vyděsil. Špekáček v červené zácloně! Jiné přirovnání mě nenapadlo. Chtělo se mi brečet. Takhle se ukázat v ložnici? Nepřipadá v úvahu. To nedám. Maximálně bych se mohla vyfotit do kalendáře nějakého pneuservisu. se mi zase tak často nestává. Hlavou se mi honí jedna myšlenka za druhou. Takové ty poletuchy, co se nedají chytit a rozvinout. Venku se rozednívá a ptáci už jsou v plné polní. Na terase kocour oživuje myš, aby jí vzápětí lovil a ulovil. V našem domácím mazánkovi se své podstatě skrývá pěkný tyran. V koupelně vrčí pračka, v kuchyni tiše pracuje myčka. Je to docela živo. Nebudu jim tu překážet a zkusím jít ještě spát