Pižmo!

Nevím čím to, ale poslední dobou mi každej druhej smrdí. Někdo míň, někdo víc a někdy mi i slzej oči. No a co hůř, normlálně mi smrděj i ženský!

Zhruba měsíc a kousek nazpět jsem byl na třídním srazu, to že to byla přehlídka rozvádějících se, soudících se a poloztracených existencí asi ani říkat nemusím. Kdo na nějakém srazu byl, tak ví, že Anička, která měla samé jedničky a měla to někam dotáhnout, to dotáhla leda na sociálku se třema harantama, že Pepovi, co si tykal s merunou a všichni si mysleli, že bude kopat za Spartičku, ta meruna zůstala, akorát už do ní nekope, ale nosí jí na pupku, každopádně o tom mluvit nechci.

O čem ale mluvit chci, je pižmo a to né zrovna o tom, kterým když se nacákáte, tak po Vás půjde i místní knihovnice, která o mrdání maximálně četla! Mám na mysli to, ze kterýho je Vám šoufl! Dávno minuly doby, kdy jsem byl vybíravej a čuměl jak kdo vypadá, dneska mě dokáže rozrajcovat slušně vypadající samice. Respektive pokud půjde jen o vzhled, tak bych opíchal tak 70% ženských.

Jak to myslim? No že když jsem byl ještě mladej, opíchal bych tak 2-3 spoluchodící do ročníku, (omluvte prosím krkolomné formulace, ale s tou místní cenzurou se tu bude moci do půl roku psát leda o celibátu a bohu, kontext tu nikoho nezajímá) no a dneska? Dneaka bych fiknul 3/4 bejvalejch spoluchodících holek do ročníku, který dnes považuju za vcelku píchatelný samice, ale..

To byl závěr, kterej jsem si dělal z fotek, který jsem viděl na sockách! Né že by realita byla o tolik jiná, každej se snažíme nějak vypadat, nicméně to co nám tohle digitální zprostředkování kontaktu nenabídne, je to, jak člověk voní a v tom horším případě smrdí! Fakt nornálně nekecám, ale třeba frajerka, do který jsem byl kdysi po uši zamilovanej, zvláštně zapáchala. Ačkoliv byla čistě a slušně oblečená, tak prostě mi to její pižmo nedělalo dobře a nebyla jediná! Každopádně od tý doby, jakmile mi píše, tak někde v mozku to zastrší a já to cejtim, nevim, jestli je to psychosomatický, ale to pižmo si vybavím!

Kdysi dávno bych dal poslední desetikorunu za to, abych si s ní zapíchal a dneska bych jí i zaplatil, abych to dělat nemusel. Ačkoliv zestárla a přijde mi pěkná, tak přes tohle bych se nepřenesl! A teď kde je problém, dřív jsme se stýkali a nikdy mi nesmrděla, ani před 5ti lety, kdy jsem jí viděl naposledy. Podle všeho se nezměnila ani její životní situace, jen mi prostě zesmrádla. A já se sám sebe ptám, to se necejtí a nebo je to prostě jen v mojí hlavě?

Nornálně bych se zeptal naší společný kamarádky, jestli jí taky smrdí, ale vzhledem k tomu, že je to choulostivý téma, tak radši držím hubu...

Jak to máte vy? Říkáte lidem narovinu, že smrdí a nebo je přetrpíte?

Páčko, Váš dycky voňavej Johnny 😁