Povídky 2

tam je i nabídka. A opačně. Jak prosté. Jaké pohnutky vás doženou k tomu, aby se vaše tělo stalo pracovním nástrojem? Kolikrát jsem nad tím přemýšlela, když jsem v autě míjela ty terénní pracovnice. Nikdy jsem nenašla odvahu se jich zeptat na co při tom myslí. Na nové boty co si koupí za dohodnutou odměnu? Nebo jen tupě vykonají svou práci a jdou dál. Bez emocí, beze studu, bez mrknutí oka...další prosím. Nebo se strachem o sebe a s pocitem křivdy, když odevzdávají svou tržbu parazitujícímu ochránci? Tam kde jiní hledají potěšení, pro ně je to práce. A co je to za chlapy co využívají jejich služeb? Chtějí změnu? Dobrodružství? Za své peníze si koupí službu. Tak to bylo a tak to bude.

Jak globalizace a postmoderní kultura změnily naši intimní sféru? Naše vztahy, lásku, příbuzenství, přátelství? Na tyto otázky hledá odpovědi kniha amerického sociologa Zygmunta Baumana Tekutá láska. Sociolog Zygmunt Bauman je nejen mužem pozoruhodného osudu, který jako by do sebe nasál všechny velké spory a tragédie 20.století, ale také jedním z nejoceňovanějších popisovačů dneška. Kdysi na sebe upozornil knihou o vztahu holocaustu a modernity, v posledních letech vlivným pojmem »tekutá modernost« a svou analýzou globalizace, z níž pozornost na sebe strhly především pojmy »globálové« a »lokálové«, na něž se prý rozpadl současný svět - úzká vrstva globálů se plně osvobodila od místa a prostoru, zatímco vrstva lokálů je ve svých místech uvězněna a nese na bedrech důsledky činnosti globálů.

Kolony patří k dopravnímu koloritu. Každodenní dojíždění do práce mě naučilo trpělivosti. Bavilo mě pozorovat ty nevrlé manažery v naleštěných autech co v jednom kuse telefonovali a řídili sekretářky na dálku, znuděné kamioňáky, kteří sledovali filmy. Řidiče v dodávkách co rezignovaně vytáhli ranní noviny a nebo zelené vdovy, které rozvezly děti po školách a školkách a vyrazily na druhou stranu Prahy s kamarádkou šopovat. Já byla vyzbrojena termohrnkem s kávou, vybalila jsem housku a v klidu posnídala. Věděla jsem, že mám spoustu času se i namalovat, udělat manikuru a než se dostanu k lanovému mostu, stihnu napsat i pár smsek. Pokud byl stupeň sjízdnosti na čtyřce, stačila jsem si i uklidit kabelku. Jaké pak bylo moje rozčarování, když byla Praha průjezdná a já přijela do práce sice s předstihem, ale hladová a nenamalovaná. V Praze už nepracuji, ale dnešní cesta mi to vše připomněla a docela mi ten ranní rituál chyběl.