Teta Iveta

... Jak jsem již psal, víkend trávený u tety Ivety pro mě byl jeden z těch zlomových, když se na to podívám dnes. Po jejím odchodu do sprchy, se mi hlavou stále motaly ty stejné myšlenky - spodní prádlo, silonky... Poté, co se vrátila, nečekaně v krásné noční košilce, už řekla jen: "Dobrou noc, zítra si ten den spolu zase užijeme" a odešla s úsměvem spát.

Nic horšího se klukovi, který má hlavu plnou myšlenek, před spaním nemůže stát. Hned se lépe usíná...

Ráno jsem se nedočkavostí probouzel brzo, tak jsem si řekl, že pokud si ten den máme užít tak udělám snídani pro nás oba. Naštěstí Iveta vstávala asi hodinu po mě takže vše již bylo připravené na stole, když vešla do kuchyně. Překvapená tím, že na ní čeká téměř "švédský" stůl a čerstvá káva v překapávači, se hned usadila ani neřešila, že je stále v té své košilce.

První otázku úplně zbytečnou nemusela ani vyslovovat, prý: "Jak ses vyspal?"... jak asi když mě čeká super den ale vlastně nevím v čem (?). Takže jsem zalhal, že super a že jsem vstával právě brzo, protože jsem se těšil na další den společně strávený. Druhá otázka už byla zajímavější: "A co bys rád podnikl?". Tak na to se mi těžko hledala odpověď, když jsem si myslel, že už má něco v merku ona. Naštěstí po pár trapných nápadech přešla do vůdčí role: "Já bych věděla, co dělat, ale k tomu potřebuji ještě někoho, pokud to nevadí (?)". Nezbývalo mi než souhlasit.

Iveta rychle odešla do ložnice s telefonem v ruce. Po příchodu beze slova zapadla do koupelny a vyšla po ranní hygieně již převlečena do běžného ležérního oblečení.

Po pár desítkách minut se ozval zvonek u dveří, za kterými stála žena, cca 40 roků, hubená, vysoká. S obrovskou sportovní taškou. Poté co vstoupila do domu, nás Iveta představila. Jednalo se o její kamarádku Beatu, o které často mluvila, ale nikdy jsem ji nepoznal, tedy až do toho dne. Pořád mě ale i během představování udivovala ta její taška a její velikost. Říkal jsem si, jestli tu bude spát nebo co (?).

Posadili jsme se, Iveta uvařila kávu a zabředli do klasického rozhovoru - jak se mi líbí u tety? Co rád dělám? Pár potutelných poznámek na mojí výšku a postavu.. také ona se rozpovídala. Prozradila, že je rozvedená maminka 18ti leté holky a další. Nezapomněla si rýpnout, že její dcera je asi tak stejné postavy a výšky jako já - u toho se usmála - ten úsměv už jsem párkrát viděl u Ivety...

Po pár chvílích se rozhovor trochu strhl na tetu, jak ona nikdy neměla štěstí s muži a že svoji rodinu nikdy mít asi nebude, i když vždy chtěla dvě dcery. Začínal jsem pomalu vnímat, co se to děje. A s naprostou jistotou mi to došlo ve chvíli, kdy zazněly další dvě věty v tomhle rozhovoru. Ta první od Beaty: "však teď tu máš aspoň syna".. a ta druhá od Ivety: "No jo ale holka to není"...

** "To můžeme změnit"** řekla Beata a hrnula se k té svojí tašce. Když ji otevřela a vysypala, byla najednou na zemi hromada dámského oblečení, paruky, kosmetická taška, boty a hromadu dalšího... v první chvíli jsem se lekl, ale když se mě Beata zeptala zda mi nebude vadit, že si mě oblečou a udělají ze mě holčičku, že se u toho nasmějeme apod, tak jsem souhlasil.

Oblečení jsme vytřídili na spodní prádlo, punčochy, sukně, kalhoty, tílka, trička... už ani nevím kolik kombinací všeho jsem na sobě měl. Po asi dvou hodinách zkoušení všeho mi obě společně vybrali to, v čem jsem se jim nejvíc líbil, nechali mě se do toho znovu obléct a pak se pustili do make upu. Ano opravdu jsme se u toho hodně nasmáli, ale jakmile došlo do chvíle, kdy mi začali malovat oči, říkal jsem si teď už to taková legrace nebude. A také jsem si říkal "Jak asi tak budu vypadat? Nebude to už moc?"..

Po nějaké době bylo hotovo, celé to Beata zakončila tím, že mi nasadila paruku - černé lehce zvlněné vlasy délky po ramena. Stál jsem jako opařený. Přemýšlel, co tam vlastně dělám a co bude dál. Po pár pobídkách abych se trochu prošel, zapózoval a tak jsem tedy poslechl. Pak teprve mě pustili do koupelny podívat se na sebe...

Sakra připadal jsem si hezký - děvčata odvedli skvělou práci, říkal jsem si, že by mě možná nikdo ani nepoznal. Když jsem se vrátil Iveta s Beatou už jen seděli a popíjeli víno, usmívali se na mě a občas mě popíchli, jak mi to sluší. Po pár desitkách minut v tomhle stavu jsme se rozhodli že to všechno poklidíme, vysvleču, co mám na sobě a odmalují mě..

Den se blížil ke konci a já se svojí hlavou byl opět "v pasti" - pořád jsem jen přemýšlel nad tím jaké to bylo, jak jsem vypadal ...

Další den už jsme se k tomu úplně nevrátili, nikomu jsme nic neřekli, z čehož jsem měl asi největší obavy před rodiči, ale naštěstí od té doby to bylo takové naše tajemství.

Delší dobu jsem pak u tety nebyl a tak to ve mně celkem vyšumělo. Myslel jsem, že mě to nijak nezmění nebo neovlivní.. Mýlil jsem se...