Ještě žiju...

... takže pořád můžu být Amatér. Aneb mít či nemít koule, to je oč tu běží.

Každej chlap by měl mít dvoje koule. Jedny, ty fyzický. Ty máme my muži vlastně od narození. A potom ty, o kterých se hodně mluví, ale nejsou vidět. A s těma je to horší, ty totiž ne každý chlap má / máme. I já s nimi dost zápasím a jsou období, kdy je mám a období, kdy se zmenšujou. Je to s nima jako na sinusoidě :-).

Vloni mi zase konečně pěkně narosty. Potkal jsem člověka, který mi je pomohl najít. Pozvednout sebevědomí, sebedůvěru, sebejistotu. Prostě jsem měl ty pravý koule, ve všech směrech. Potom mi je, ale osoba, kterou na světě miluju ze všech nejvíc, začala pomalu odřezávat. Jenže já se mohl opřít. Opřít o člověka, který mě držel nad vodou. Člověka, kterému jsem se mohl svěřit. Se vším. A tak ty koule spokojeně visely dál.

Až přišel ten den. Po celovíkendové práci stojím unaveně ve sprše. A mám strašnou chuť upustit páru. Aspoň trochu vyprázdnit přeplněné ty fyzické koule. Tak nasměřuju proud vody na citlivá místa. Zavírám oči a vidím před sebou krásnou ženu s dlouhými vlasy a bujným poprsím, jak přede mnou klečí a mlsně se dívá na již řádně ztopořený penis. Bere ho mezi svoje rty a začíná jej s chutí zpracovávat. Ale nechci nikam spěchat, mám chuť si hrát a tak přestávám honit a sjíždím rukou na koule, promnu je a...... Krve by se ve mně nedořezal. Ještě jednou je promnu. Sakra něco tam vážně je. Nadrženost je ta tam a penis zvadl jako kvítko položené na rozpálený asfalt. Následovalo prvotní vyšetření a strach o fyzické koule, stress.

A v tom stresu a strachu o fyzické koule jsem se zachoval jako debil a přišel o ty druhý. Zahodil jsem je. Zklamal jsem a ublížil člověku, který mi je pomohl nalézt.

Nebudu Vás víc napínat. S fyzickými koulemi nakonec všechno dopadlo dobře a prý si je ještě nějakou chvíli můžu nechat. Takže ještě nějaký čas můžu být Amatér a být tu s vámi. A pokusit se zase získat ty druhý koule ;-). Takže všechny moje dřívější sliby zůstávají v platnosti a můžete se směle hlásit s požadavky na jejich splnění ;-).

Ale proč to sem vůbec píšu? Nebojte nechci, abyste mě litovali. To bych to sem hodil dřív, teď už je to za za mnou.

1. Cítil jsem tak nějak potřebu vysvětlit svoji absenci. A taky se tak trochu omluvit, protože před mým zmizením, jsem tu asi nezanechal úplně tu nejlepší tečku. Během těch pár měsíců jsem si ale taky uvědomil, že je tady docela dost fajn lidí, kteří mi chybí. A které bych třeba jednou rád i osobně poznal. A doknce je tu i pár lidí, které bych si dovolil nazvat přáteli. Děkuji všem, kdo na mně nezapomněli :-).

2. Abych tu udělal trochu té osvěty. Pánové nezanedbávejte kontrolu svých koulí. Dělejte ji pravidelně a pečlivě. Klidně si přizvěte pomocné ručky svých partnerek. Já na to trochu kašlal, a docela mně to vyhodilo ze sedla.

3. Takový malý poznatek. Myslel jsem, že ve chvíli, kdy se strachuju, jestli o koule nepřijdu, budu mít chuť je využívat naplno, ale opak byl pravdou. Chuť byla absolutně na nule. Zato teď, když už vím, že všechno je OK, mám chuť pořád. Jako kdyby se tělo snažilo ty skoro 3 měsíce abstinence dohnat :-).