Bojkot žen

Doma už to nezkouším. Vyčerpal jsem pokusy udržet ten plamínek při životě. Trávit společný čas, vytvořit atmosféru, přijít s něčím novým, koupit hezký kousek na sebe nebo nějakou pomůcku? Z její strany nezájem. A v jednom člověku to prostě nejde.

Taky už prakticky nesleduju porno. Dobře, někdy, ze zvyku. Vím přesně, co se mi líbí. Dokážu najít ty správné typy, ty správné záběry. Proběhnu to rychle, vím, že ztrácím čas. Nestojí mi při tom, proč by to dělal? No dobře, někdy rychlovka na upuštění páry, jsem přece chlap.

Hezké holky na ulici. Dřív jsem se otáčel s toužebným pohledem. A ty představy, co skrývají ty obtažené džíny? Co skrývají, zůstane mi skryto. Zbytečné jitřit mysl.

A co takhle si nějakou zaplatit? Splnit si svůj sen o štíhlém mláděti? Plánoval jsem to na nějakou mimořádnou příležitost. Třeba půlkulatiny, co jsem oslavil před měsícem? Ve chvílích nadrženosti to zní lákavě. Ale když jsem v klidu, tak nějak tuším, jak bych se pak cítil. Vyhozené peníze za jednorázovou zábavu. A úvahy o tom, co jsem si z té zábavy přinesl domů.

A tady na Amatérech? Z vizuálního obsahu se tady většinou člověku zvedá kufr. Syrový naturalismus v kombinaci s anonymitou, rozmazané detaily, divné praktiky, panoptikum hrůzy. I když, mám tu pár oblíbenkyň, které občas pochválím v komentářích. Nevtíravě. Balit se je nesnažím, dokážu si představit ten Saigon v jejich vzkaznících. Takže jsem skončil tady u blogů. Člověk se kolikrát pobaví, jindy poučí a může i přispět svou troškou do mlýna. Jako s kamarády v hospodě, kam nechodím.

Pořád na tebe musím myslet. Večer, když usínám, nad ránem, když nemůžu dospat. Občas si představuju, jaké by to bylo, mít s tebou sex. Ale trochu se té představy bojím, jednak se nemám čeho chytit, jednak odvádí mou pozornost od soustředění na tebe. Přemýšlím, jaké to bude, až se zase uvidíme. Těším se. A trochu se bojím, že se mi bude třást hlas, až ti to řeknu. Ať zareaguješ jakkoli, už nikdy pro mě nebudeš jenom kamarádka.