Mám takovou teorii. Řekněme vědeckou. Jedná se o výsledky seriózního výzkumu. Spolupracoval jsem při její tvorbě s předními odborníky z oboru sociologie, psychologie, psychiatrie, historie, kodikologie i ornitologie a dospěli jsme k zajímavým poznatkům a závěrům.
Nebudu vás zatěžovat dlouhými texty a udělal jsem jen výňatek důležitých faktů.
Většina lidí (bojím se napsat všichni) ve střední evropě umí psát. Učí se to v první třídě základní školy. Psaní sloužilo nejen k uchování myšlenek a významných událostí, ale také ke komunikaci na větší vzdálenosti. Už ve starověku se ke psaní používalo seříznuté husí PÉRO. Tenkrát bylo psaní doménou písařů. Později se používali kovové násadky známé jako redisPÉRO. Tím psaly naše báby a prabáby. Většina z nás už, aspoň někdy, psala plnícím PÉREM. Dnes je doba počítačů a píše se na klávesnicích, bez péra. Dopisům odzvonilo, světu vládnou e-maily, smsky a jiné sz.
Je však velmi pravděpodobné, že minimálně několik desítek až stovek jedinců (někteří kolegové se domnívají, že jsou to právě potomci středověkých písařů (tato domněnka ovšem zatím není potvrzena)) má toto spojení PSANÍ - PÉRO až ,,geneticky,, zakódované. Z tohoto důvodu se u nich při jakémkoli pokusu o napsání textu či vzkazů okamžitě aktivuje nutkavá potřeba použít péro. Určitá část se spokojí pouze s pevným sevřením péra v jedné ruce, zatímco druhou rukou ťuká na klávesnici. Ostatní z něj potřebují udělat součást vzkazů, proto ,,příloha dickpick,,.
Pozor! V obou těchto případech vzniká u pisatele vysoké riziko kaňky.
Tak co, mám si chystat řeč na předávání Nobelovky nebo je to jinak?