Vzrušující hra na spánek

Byla jsem unavená - skoro jsem už spala, ale ne tak, abych nevnímala, co se kolem mě děje. Oči jsem měla zavřené, dýchala klidně, snažila se působit, jako že tvrdě spím. Byla to taková moje hra. Jen napůl při vědomí, tělo uvolněné, mysl klouzající mezi snem a realitou.

Slyšela jsem, jak se baví šeptem. Matné útržky slov, smích, ten druh vzrušené konverzace, který člověk cítí pod kůží dřív, než ho vůbec pochopí. Jeden z nich seděl blízko, cítila jsem jeho přítomnost. Druhý se pohyboval pomaleji, jako by váhal.

Někdo se mě lehce dotkl na ruce. Téměř neznatelně, konečky prstů, jako kdyby si chtěl ověřit, jestli opravdu spím. Nehnula jsem se, ale srdce mi poskočilo. Přes zavřené oči jsem vnímala, jak se ke mně naklánějí, jejich dech teplý a blízký.

„Fakt tvrdě spí?“ zašeptal jeden.

„Vypadá to tak…“

Usmívali se. Cítila jsem to v jejich hlasech. Byla v tom hravost, lehká provokace, napětí, které mi vlévalo do těla elektrizující pocit očekávání.

Někdo mi prohrábl vlasy, druhý se naklonil k mému uchu. A pak, jako kdyby testovali hranice, se ke mně začali přibližovat víc. Jemně, opatrně, jako kdyby si užívali to tajemství mezi tím, co vědí oni, a co předstírám já.

Bylo to omamné. Ten pocit, že mám vše pod kontrolou, a přitom zároveň ne. Hra, ve které jsme všichni tři znali pravidla, ale nikdo z nás je nevyslovil nahlas.

A tak jsem dál „spala“, zatímco oni si se mnou hráli. A líbilo se mi to víc, než bych kdy přiznala.
—
Jak to celé dopadlo?
Pokračování příště 😝