Zatracené dvojí standardy

Představte si, že je léto, jsou čtyřicetistupňová vedra a vy pracujete na stavbě. Nejraději byste se svlékli i z kůže a práce svlečený alespoň do půl těla je lepší než nic. Přesně to by ráda jedna stavbařka z Austrálie, ale není jí to umožněno: Její šéf je zásadně proti, protože by to prý rozptylovalo mužskou část stavební party. To by se přeci nemohlo stát. Zatracená nespravedlnost!

Zase jsem brouzdal bulvárními vodami, když mě zaujal článek popisující situaci bezprecedentní diskriminace na pracovišti. Pracovní podmínky by snad měly být pro všechny stejné, řeknete si. Ale kdepak, to se pletete. Na tomto příkladu je vidět, že ne vždy panuje na pracovišti rovnost. Co kdyby si ta nebohá dívka stěžovala, že zpocení svalnatí dělníci jí znemožňují soustředit se na práci? Kdyby si třeba způsobila pracovní úraz z nepozornosti, protože ten pupkatý tatík od rodiny, co se zrovna poléval vodou byl tak zatraceně sexy, že nedávala pozor kudy šla a narazila do sloupu?

S dvojím metrem v práci se určitě setkává mnoho z vás a nemusí jít jen o manuální zaměstnání. Sice mi po pracovišti nechodí polonahé blondýny, i když bych proti tomu nic nenamítal, protože jsem správný feminista, ale různé nerovné zacházení u nás taky probíhá. Co na to vy? Setkáváte se taky s různým přístupem a podmínkami na základě pohlaví?