Dolňáctví navzdory

Jsem dolňák. Ultimátní, jak se dnes říká. Prostě prdelkář a píčař, jak říkám pro změnu já. Mám to tak celý život, už od dětství. Plochá nebo kozatá, všechno jedno. Hlavně musí být hezká dole.
Kulatý, přiměřeně vysedlý zadeček, možná i zadek nebo pěkná prdel. Tak akorát pevná. Žádný tvaroh ani fitness jerky.
Širší boky kontrastující s užším pasem.
Velikost není důležitá, podstatné jsou pěkné proporce.
A potom...
Co nejdelší štěrbina (na tom ujíždím) protáhlá pěkně na obě strany, dozadu i vzhůru, aby byla dobře vidět i při pohledu zpředu, hezky vylezlá labia minora (žádná hladká buchtička, jak u holčičky předškolního věku), ať je za co tahat a co brát mezi rty/zuby, thigh gap, pořádně vyklenutý Venušin pahorek...
To jsou fyzické atributy, které mi - i jednotlivě - dokážou pěkně zamotat hlavu a zabrnět v rozkroku.
A když má navíc žena vrásky v koutcích očí, případně jizvu v obličeji, jsem už úplně na lopatkách.
A ruce! Ano, ruce. Úzká zápěstí, hřbety dlaní s vystouplými žilami a dlouhé štíhlé prsty. Za doteky takových rukou na mém těle bych vraždil. :-)
Ale vzdálil jsem se od tématu.
Poslední dobou zjišťuji, svému dolňáctví navzdory, že mě intenzivně vzrušují ženské prsy pověšené volně v prostoru. V hlubokém předklonu nebo v poloze na všech čtyřech. Jen tak, svobodné od všech textilních výmyslů a vymožeností. Ženy se v téhle póze často stydí. Ovlivněné módními trendy pushupek, ideálem pevných prsou, které se téměř ani nehnou, všemi těmi silikony, plastikami...
Přitom ňadra visící volně dolů, bez ohledu na tvar, pevnost či velikost jsou ódou na ženství. Jsou to zvony katedrály a já jsem zvoník, co je zkrátka musí rozhoupat. Lehce nebo divoce. Nárazy mých boků do roztoužené kundy zezadu. Anebo jen rukama. Svedenýma k tomu vzít je do dlaní a potěžkat jako plné hrozny zralého vína. Pohladit jejich měkkost, zatahat za rudé hroty nebo je proplesknout, až to hlasitě mlaskne. Podle atmosféry a naturelu.
Ňadra v předklonu jsou vrcholem estetiky i dokonalým afrodisiakem. Je v nich něha mateřství i archetypální výzva samci k páření.
Nestyďte se nechávat je jenom tak. I v práci, na procházce, při nákupech. Pod tenkým tričkem nebo svetříkem. Pro radost a svobodu svou i druhých. :-)
Občas se předkloňte doma před zrcadlem a vezměte je do dlaní. Potěžkejte je, užijte si jejich váhu hebkost a měkkost. A pak je opatrně pusťte dolů. Úplně volně. Kochejte se jejich tvarem, plností, houpavými pohyby. Buďte na ně hrdé a mějte je rády taková, jaká jsou. :-)