Chybíš mi

Ty víš, že je to o Tobě. Není den, kdy bych na Tebe nevzpomínala. Chybíš mi, cítím to každý den. Myslela jsem, že už to bude lepší, ale není. Chybí mi Tvé objetí, chybí mi Tvůj hlas, chybí mi Tvoje vtípky, chybíš mi celý. Je mi smutno, snažím se Tě vypudit z hlavy, ale zapustil jsi kořeny hluboko. Vidím Tě všude, vzpomínám a chce se mi brečet. Potřebuji Tě, ale zároveň vím, že by to zase nefungovalo. Snažím se sama sebe přesvědčit, proč ne, proč Ti nepsat. Držím se, odolávám, ale je to těžké. Každý den si uvědomit, proč to nejde. Důvody, proč to mělo jít, už jsme hledali, a jak to dopadlo. Jsem tady a Ty jsi tam. Každý sám se sebou. Dvě rozbité duše, které kdysi byly jednou. Vím, že to bylo moje rozhodnutí a Ty jsi to nechtěl, ale oba víme, že společně to nefungovalo. A teď to jen musíme přežít, než to odezní, ale jak dlouho to bude trvat? Bolí to a přežívám, snad jsi na tom lépe. Promiň, ale jinak to nešlo, vždyť to víš. Chci Tě, ale nemůžu Tě mít. Moje city k Tobě se nikdy nezměnily, protože pořád jsi tam, kde máš být a navždy budeš.