HRK: IV 👩‍🍳

PENIS PO MILÁNSKU

Italská klasika v hlubokým provedení. Žádný špagety, žádná bazalka. Jen těstovina z masa, co ti zajede až do žaludku, když to vezmeš pořádně. Penis po milánsku není o chuti. Je to hlavní chod pro pokročilý. Pro ty, co se nebojej ztratit reflex a důstojnost zároveň.

Začíná to jako nevinný kouření. Ale tohle není obyčejnej blowjob. To je degustace, co ti otiskne tvar ptáka na patro. Žádný pomalý nasávání, žádný polykání napůl. Tady se jede hluboko. Tady se dáváš celá. Tohle je porno, co se nefilmuje... to se servíruje.

Nejdřív si ho prohlídni. Ser na oční kontakt. Dneska koukáš na nástroj. Tvůj jazyk je lžíce. Tvoje hrdlo je trouba. A on je těsto, co musí projít celou cestu až na dno. Nadechni se. Ne nosem. Hrdlem. A pak ho tam pošli. Pomalu. Až po koule. A pak ještě kousek.

Nezastavuj, když se dusíš. Zastavuj, až ti slzej oči. Až se ti rozklepe krční páteř. Až tě chytne křeč v břiše a on zařve tak, že to slyší sousedi o dvě patra níž. Pak víš, že tenhle recept funguje.

Penis po milánsku se nepodává sterilně. Potřebuješ sliny. Bubliny. Kousky make-upu, co se ti odplaví s potem. Musí to klouzat. Musí to cákat. A hlavně... musíš ho držet tak, že kdyby měl odpadnout, tak ti zůstane v krku.

A když do tebe cákne? Nedělej, že je to překvápko. To byl cíl. Když se udělá hluboko, tak se to počítá za bonusový body. Za odměnu můžeš vydechnout a slíznout si to z rtů jako panna cokoliv, co jí konečně chutná.

A pak ho můžeš vzít znovu. Protože Penis po milánsku není jednorázovka. To není fastfood. To je slowfood. S každým dalším vtažením si ho napíšeš do krku jako poznámku pod čarou. Tohle není kouření. Tohle je rešerše. Vědecká práce s důrazem na hloubku a detail.

A jestli si myslíš, že to má bejt sexy, tak ne. Tohle má bejt mokrý, syrový a nepohodlný. Tohle má bejt jako když se snažíš nacpat rohlík do mlýnku na maso. Tvůj krk není dekorace. Je to vstupní brána pro ego, co má tvar péra a komplex boha.

Nejlepší moment? Když z tebe vytáhne péro a uslyšíš to „mlask“. Zvuk vítězství. Zvuk použitý kuchyně. Zvuk toho, že jsi právě odevzdala hrdlo službě. A ta služba je mrdka. Což je jediná správná omáčka na tuhletu těstovinu.

Převal to na jazyku. Ochutnej. Ne proto, že musíš. Ale protože chceš vědět, jak chutná respekt.

Respekt chutná kovově. Slaně. Jako krev ze rtů, co se při nárazu o kořen trochu roztrhla. Jako zbytková pýcha z toho, že jsi právě přestala bejt člověk a stala ses nádobou. Vědomou. Otevřenou. Ovládající to, co mělo ovládnout tebe.

Tohle jídlo nekončí, když on vystříkne. To končí, když ty se rozhodneš, že to stačilo. A to se děje málokdy. Protože s Penisem po milánsku se neodchází. Ten se dolizuje. Dočistí se jazykem, doškrábe z patra, dohltá jako poslední těstovina ze dna misky. A pak se jen dýchá. Dlouze. Těžce. A hrdě.

Dobrý penis nezanechá jen pachuť. Zanechá následky. Pořezaný patro. Napuchlou čelist. Slzavej výstup z očí, co už nezvládaj další křeč. A přesto ho vezmeš znova. Jen proto, abys ho ucítila ještě jednou. Jako když si dáš další lžíci chilli, i když víš, že tě rozjebala ta předchozí.

Penis po milánsku je chuť, co tě štípe v nose. Co ti sedne za oči a začne tlačit do lebky, že máš chuť mu zakousnout koule, jen aby ti neunikl ani centimetr. A to je v pořádku. To není úchylka. To je gurmánství.

Až dojíš, neptej se, jak ses chovala. Neptej se, co to o tobě říká. Jen si setři koutky. Uprav si hlas. A jdi ven jako žena, co snědla chlapa a nechala si v puse jeho ego. Protože to je to, co servíruje HRK. Ne lásku. Ne něhu. Ale porci masa se stiskem, co tě změní.

A co zůstane na jazyku? Chuť vítězství. A maso. Vždycky maso.

Recept:

1. Polkni nervy.
2. Otevři pusu naplno. A drž.
3. Vezmi ho hluboko, pak ještě hloubějc.
4. Nedýchej pusou. Dýchej zážitkem.
5. Nečekej pochvalu. Cákání je potvrzení.
6. Když tě pálí krk – přidej rychlost.

Podávej horký.

Poznámka čtenářky: „Myslela jsem, že mám krátkej krk. Teď se mi tam vejde i smysl života. Penis po milánsku je jedinej recept, u kterýho jsem se udělala, než jsem dočetla ingredience.“