Pohádka pro dospělé

Bylo, nebylo, v jednom domě, v přízemí, u zastávky šaliny, v okně bytu byl jeden chlapík a koukal se pravidelně z okna ven. Na zastávce se střídaly různé ženy, mladé i starší, hubenější i tlustější, v sukních, šatech i džínách.

Chlapík se na ženské mlsně koukal, některé ho nechávaly chladným, některé ale velmi lahodily jeho oku, a později jeho ruce na toaletě či v posteli nebo na sedačce. Dával mu hezky za uši, jen co se do něj vešlo. A výstřiky to byly mohutné, hutné, prudké…

Po čase ho to omrzelo, jen tak koukat a uvolňovat se z toho tlaku, který se mu tam dole dělal. Říkal si eeh, co já z toho mám? Jen mozoly na rukou, a musím umývat toaletní mísu. Musím na to jít jinak…

Nakoupil knihy, jal se je studovat, hledat svatý grál, kámen mudrců, parfém bláznivého tance (kdo nečetl knihu, jako by nežil, jen si to představte, ďábelské smradlavé vábení vespod vůně, nahoře božský jasmín, a ten proces výroby), a další výdobytky doby. Ze čtení všech těch nesmyslů vytvořených lidmi mu hlava zblbla, vousy a vlasy narostly do nevídaných rozměrů, nehtiska na nohou a rukou jakbysmet. Oči mu přestaly sloužit, musel si koupit okuláre.

Aby se odreagoval od celé nastalé situace, poté, co prozřel, když hodiny seděl na meditačním polštářku na meditační podložce, co uslyšel hlas shůry, který mu říkal ty vole, jdeš na to moc složitě, zjednoduš si to, teď seš osvícenej, zašel tedy nejdříve do koupelny, kde se oholil a ostříhal nehty, umyl si nemytě tělo, otrhal si na přijatelnou délku chlupy na přirození (byl to trochu sadista a chtěl se potrestat, ale jen maličko, na chlupy na prdeli neměl sílu a odvahu), pak se rozhodl zajít o pár domů dál do kadeřnictví, kde zavelel stříhej na centimetr, poklábosil s prsatou potetovanou už ne slečnou o kytkách, co pěstoval na parapetu. Pak zašel na procházku kolem řeky, nabral sílu od běžců a cyklistů, taky od běžkyň a cyklistek, nejvíc ale od maminek s kočárky.

Zpátky doma zaplatil mladé (pro něj bylo vše pod padesát mladé) ukrajinské uklízečce 250 korun za hodinovou sazbu úklidu domácnosti, hlavně oken, protože přes ně už skoro nic nebylo vidět, ale i uvnitř bytu bylo co gruntovat. I na wc si troufla, ještě že na to nešla s ÚV lampou. Čtyři a půl hodiny jí to trvalo dát klícku do pořádku, ale stálo to za to. Teď už sem jen nalákat nějakou tu lasičku ze zastávky. Snad všechny neujedou šalinou.

Pokud mu intuice dobře radila, stačí si sednout, napojit se na myšlenky z éteru, na nekonečný Éros, a přát si, aby nějaká divoženka či čubkovíla ze zastávky vzhlédla do okna k šuhajovi, zatočila se jí z něj hlava, pod okno se zašla rozdýchat nebo si zapálit žváro, prohodit pár slov a bude jeho… Přejme mu tedy.

P.S. jako rezervu si nechal tu uklízečku a kadeřnici, s plánem hezky je oblbnout a doma jim ukázat sbírku motýlů, tak kdybyste ho viděli se síťkou na motýly na cestě u řeky, nedivte se...