Den, kdy mi v parku ukázala pr

Byla jiná. Už na první pohled. Oblíkala se jako rebelka, co se nebojí pohledů. Krátká sukně, síťované punčochy, tílko bez podprsenky. Na krku řetízek s přívěskem ve tvaru pout a v ruce… deník. Jo, fakt deník. Psala si do něj věci, který by jiný holky ani nevyslovily nahlas. A mě to fascinovalo.

Byli jsme v parku, jen my dva, na lavičce, kde se tráva míchala s popadým listím a kde nikdo nechodil, jen stromy a stíny. Sedla si na deku, přehodila nohu přes nohu tak, že jsem musel polknout. Vytáhla ten svůj deník a beze slova mi ho podala. Na stránce byla věta: „Dneska mu to ukážu. Bez varování.“ V tom deníku byl i seznam kluků, se kterými něco měla.

Zasmála se. A pak to udělala. Stáhla si tílko přes hlavu jako by to byla samozřejmost. Bez váhání. Její prsa byli krásný, plný, bez výčitek. Svítily na večerním slunci jako vyzývavá odpověď na všechny moje myšlenky z předchozích dní. Stál jsem tam jak přimraženej. A ona si jen lehla na deku, ruce za hlavou, a řekla: „Nepřestávej koukat. Ať to má cenu.“

Byl to moment, kdy se všechno zlomilo. Už žádné nevinné pohledy. Už žádné hraní na to, že nevíme, co chceme. Od té chvíle bylo všechno otevřené.

Byla to holka, co se oblékala jako kurva, ale v hlavě měla chaos, co dával smysl. A já jsem ten den pochopil, že existují ženy, které jsou víc než jen hezká tvář nebo tělo. Jsou to výzvy, bouře, co tě stáhnou dovnitř. A když jednou ochutnáš… už nechceš zpátky.

Dnes už spolu nejsme v kontaktu. Zmizela z mýho života stejně rychle, jako do něj vtrhla. Možná někde pořád píše do toho svýho deníku, možná přidává další jména na seznam. A možná už ho dávno spálila. Netuším.

Ale ten moment v parku… ten zůstal. Nejde o prsa. Nejde o to, co měla na sobě. Jde o tu atmosféru, to ticho, ten pohled, co všechno řekl. Něco mezi náma tehdy přeskočilo – syrový, opravdový, napůl šílený. A za to jí vlastně děkuju.

Chtěl jsem se o to podělit. Ne proto, že bych se v tom pořád hrabal, ale protože některý chvíle stojí za to zachytit. I kdyby jen jako připomínku, že to, co je divoký, krátký a možná trochu zvrácený, může být zároveň neskutečně krásný.

Tak díky, ty s deníkem a seznamem kluků. Bylas kapitola, na kterou se nezapomíná.