Můj deníček: Nadržený tatér

"Kam to chceš?" ptá se mě asi už po pátý můj tatér.

Plánuju v pořadí už čtvrtou kérku, ale dneska je fakt nějakej divnej. Pohádali se se starou? Má nemocný holky? Něco si šňupnul?

"Tady přece, pod zadek, spíš ven než dovnitř, ta vnitřní strana vždycky strašně bolí," znervózňuje mě.

"Sundej si to," tahá mě za nohavičku trenýrek, "ať to pořádně vidím."

Co na tom nevidí? Je fakt dneska nějakej divnej.

Stahuju si trenky pod kolena, on v podřepu zkouší pozici obrázku pod mou pravou půlkou. Otáčím hlavou, abych ho mohl případně korigovat, ale vůbec na to nevidím.

"Můžu si stoupnout před zrcadlem, ať to líp vidím?"

"Jasně!" houkne, ale nezvedá se, abych se mohl přesunout.

Pořád tam posouvá tím obrázkem, docela bych i řekl, že mě dost ošahavá i tam, kde žádná kérka nebude. Najednou je ticho a já cejtím, jak mi hladí půlky. Jako, co to má bejt? Sice měl vždycky kecy, kolikrát tejdně doma s mužem šukáme, ale takhle po mě vystartovat?

Každopádně dělám, že nic a čekám, co bude dál. Hladí mě dál, už ani nepředstírá, že hledá pozici pro obrázek. Ten se válí na zemi.

"Otoč se, ať líp vidím," zamumlá divným hlasem.

Mám teď rozkrok před jeho obličejem. Svýma potetovanýma prackama mě bere pod koulema a moje vzrušený péro končí v jeho puse.

Nezmůžu se vůbec na nic. Prostě se tady bez ptaní obsloužil. Dostanu pak slevu?

Můj ocas rychle tuhne, dělá to dobře. Jemně a s citem se o něho v puse stará, začínám vzrušeně funět a opírám se zadkem o tatérské lehátko.

Olizuje mi naběhlej žalud, pevně mi drží ocas a je v tom hulení naprosto přesvědčivej. Na nic nečekám, oddávám se těm krásnejm pocitům a jdu do finiše. Začínám u toho dost hekat a vzdychat a rychle zesílí hudbu, co hraje z televize.

Stříkám mu na jazyk, chce to tak. Jemně mi ho honí, propínám se a užívám si každej výstřik.

"Máš ji dobrou," polyká.