Tichá noc

Byla tichá, teplá noc. Okenice byly pootevřené a jemný letní vánek si pohrával se záclonou. Seděla jsem na posteli, bosé nohy se lehce dotýkaly studené dřevěné podlahy, když vešel do místnosti. Nemuseli jsme nic říkat. Stačil pohled, který mezi námi prolétl, a já hned věděla, co bude následovat.
Přišel ke mně, pomalu, jako by si mě chtěl vychutnat každým krokem. Když se mě konečně dotkl, pohladil mě po tváři tak jemně, až se mi zatajil dech. Pak se sklonil a políbil mě hluboce, hladově, s tou vášní, kterou už déle nemohl skrývat.
Moje ruce našly cestu na jeho záda, přitáhla jsem si ho k sobě, toužila jsem po něm celým tělem. Oblečení z nás mizelo kousek po kousku, nenásilně, jakoby samo, až jsme tam stáli nazí, pod měkkým světlem měsíce.
Když mě položil na postel, všechno ostatní přestalo existovat. Byli jsme jen my dva — jeho horká kůže na mé, jeho dech na mém krku, jeho ruce, které bloudily po mém těle přesně tam, kde jsem je chtěla cítit. Milovali jsme se pomalu, intenzivně, jako by nám svět patřil. Každý dotek, každý polibek měl svůj vlastní příběh.
Po všem jsme zůstali ležet v objetí, tiše, dýchali jsme jeden pro druhého a já cítila, jak mi srdce buší klidným, spokojeným rytmem. Venku šeptal vítr, jako by věděl, že právě teď patřím jen jemu.