Slova která otevírají tělo

Zajímá mě jedna věc.
Jak často se během sexu (nebo vůbec intimního času) vlastně mluví?
A teď nemyslím ty běžné fráze typu „To je dobrý“ nebo „Jo, dělej to“.
Myslím slova, která fakt otevírají.
„Co cítíš?“
„Chceš víc?“
„Můžu pomaleji?“
„Co by ti teď udělalo dobře?“

Já vím – pro někoho moc terapeutický. Nebo moc vážný. Nebo to „kazí moment“.
Ale u mě to funguje úplně opačně.
Když žena na moje doteky odpovídá slovy, jako by se tělo ještě víc aktivovalo.
Jako by každé „ano“ proniklo až do svalů.
A naopak – když se zeptám a dostanu tiché, ale opravdové „nevím, ale tohle je příjemný“, tak to má často větší sílu než celý scénář porna.

Přijde mi, že málo mluvíme.
Nebo že když už mluvíme, tak spíš plánujeme, domlouváme, co bude, kam pojedeme, kdy přijde víkend.
Ale málo se ptáme na to, co se právě teď děje v těle.
A ještě míň to říkáme.

Já si tohle přeju víc.
Mít prostor, kde je v pohodě říct: „Tady je to citlivý.“
Nebo „Tohle si chci jen chvíli užít, nechat to na sobě působit.“
Nebo dokonce i: „Teď mi dej chvilku, chci se jen nadechnout.“

Protože když se tělo cítí slyšeno, otevře se.
A já jako muž to vnímám. V tu chvíli chci být ještě pozornější.
Ne jako služba, ne jako povinnost. Ale protože to dává smysl. Protože mě to baví.

Nevím, jak to máte vy.
Přijde vám v pořádku mluvit během sexu? Ptát se, sdílet?
Nebo to narušuje „flow“?
Zajímá mě to.