Dneska má dost lidí prodlouženej víkend, a tak musím zachraňovat HDP ještě s pár dalšíma, co si dovču šetřej na jiný příležitosti. Ale nelituju, díky komornější atmosféře jsem během oběda dostal dost vtíravej dotaz, kterej nezní úplně jako běžnej pracovní small talk: „Tak co, byla prvomájová šukačka pod třešní?“ Kolegáček si myslí, že je mistr pošťuchování, takže jsem bez zaváhání odvětil: „Si kuř, prznil jsem Tvou starou.“
Tady je dobrý si ujasnit jednu věc: část lidí neumí poznat, kdy si jenom dělám prdel a kdy to, co říkám, je pravda ukrytá ve fóru. Je to tím, že plácám blbosti pořád - jenže některý z nich už lidi zažily na vlastní kůži. Kamarád mě s oblibou připodobňoval k lidský verzi pořadu Věřte nevěřte, a já vždycky dodával, že rozdíl je v rozpočtu a ochotě svlíkat se donaha.
Týpek si mě nedůvěřivě přeměřil jak nabídku tantra masáží na slevovým portálu, a po prvotním šoku, kdy mu zamrznul úsměv na rtech, z něj vyklouzlo: „Je vidět, že mou babu neznáš, ta je na jiný typy. Na pořádný samce. To si pleteš.“ To byla nahrávka na smeč: „No vidíš, a právě podle toho jsem poznal, že je to Tvoje stará. Říkala, že její chlap je velkej čurák.“
Pak už se do všeobecnýho veselí přidala i kolegyně z HR: „Dva ze dvou, teď vymrdal i s Tebou.“ V práci nám holt místo třešní a lásky kvete hlavně hlavně frustrace a sarkasmus. Zase nehrozí žádný románky na pracovišti, jelikož snad nikdo by nebyl ochotnej podstoupit tu hromadu perzifláží a dvojsmyslnejch narážek, co by na sebe přivolal. Ve vatě zrovna nejsme, takže těžko z toho vyklíčíme a vyrostem.