Dotek tantry

Před pár lety jsem poznal ženu na tantrickém semináři.
Oba jsme měli rádi dotek. Vědomý, vnímavý, pomalý.
Ten, u kterého se zastaví čas a tělo najednou ví, že je slyšené.

Pozval jsem ji pak ven a dali jsme to nějak dohromady.
Ze začátku to bylo krásné.
Napojení přes tělo, přes blízkost, přes ruce.
Ona měla nádherné ženské tělo – takové, které moc rád mačkám a pokaždé objevuji znovu a znovu jeho krásy.
Rád jsem se jí dotýkal. Masíroval ji pomalu, záda, prsa, boky…
A pozoroval, jak se její dech mění.

Ona mi to oplácela.
A dodnes si pamatuju, jak mě mnohokrát masírovala – pomalu mi hladila stehna… a zároveň se dotýkala mého penisu.
Jemně. Dlouze. Nešlo o orgasmus.
Šlo o ten pocit. To zpřítomnění. To, že nic nemusím.
Masáž stehen mě uvolňuje. A ten dotek na penisu mě vzrušuje, ale ne jako tlak, spíš jako kontakt.

Jenže postupně se něco měnilo.
Ona sex vlastně moc nechtěla.
Začala se víc věnovat vnitřnímu růstu.
Když jsem jí udělal orgasmus, říkala, že se pak cítí jako muž – prázdná, vystříkaná, unavená.
Chtěla po mně, abych se naučil energii transformovat.
Abych se „neudělal“, ale v sobě to udržel.
Ale já jsem to měl jinak.
Já se chtěl skrz sex vyjádřit. Cítit. Spojit se.

Nejen v hlavě. Ale v těle.
Ne nějaká technika, ale hravost, vůně, šepot, sténání, horko těla.
Tohle je pro mě spojení.

Začal jsem cítit, že to vždycky táhnu já.
Že ona čeká, nebo se drží zpátky.
Jednou, dvakrát mi to nevadilo.
Ale když je to dlouhodobě, začne mi chybět ten živočišný impuls.
Chtěl jsem cítit, že mě chce. Ne jen že mě pustí k sobě.

Byl mezi námi kontakt. Blízkost.
Ale každý jsme na to šli jinak.
Já skrze tělo, ona víc vnitřně.

A i když nám to vztahově neklaplo, vzpomínám na ni rád.
Protože s ní jsem zažil, že sexualita nemusí být o sexu.
Že když tě někdo masíruje s plnou přítomností, může tě to otevřít víc než celý styk.
A někdy to stačí.

Dotek, který nikam netlačí. Jen je.
Možná právě to mě tenkrát hodně naučilo.
A možná i změnilo.

Dneska už tolik nespěchám.
Ale někdy si říkám, jestli mi to něco i nevzalo.
Třeba tu chuť trochu si ženu vzít.
Dnes jsem v tom mnohem opatrnější… možná přítomnější.
Ale někdy si říkám, jestli jsem tím i něco neztratil.

Možná jsem dnes víc otevřený tomu, že ne vždycky musí být výsledek.
Ale ten hlad, ta touha „chtít“ z obou stran… tu potřebuji stále.