Sprcha kde to často začalo

Měl jsem kdysi milenku, se kterou jsme se milovali skoro výhradně ve sprše hned co jsem přišel.
Bylo to takové naše místo.
Já přicházel z práce – unavený, zpocený, s hlavou plnou věcí.
Ona bývala doma, pracovala jen na půl úvazku, měla čas… a hlavně, byla pořád nadržená.
Ne jako někdo, kdo „musí“. Ale jako někdo, kdo chce. Kdo si tě prostě vezme, protože to má v sobě.

Když jsem přišel, šel jsem rovnou do sprchy a ona hned za mnou.
Beze slov. Jen voda, pára, kůže.
Klekla si přede mě a začala mě kouřit. Pomalým, hlubokým, vnímavým způsobem.
Cítil jsem, že ji to baví. Že mě chce. Že ji vzrušuje, když slyší, jak mi sílí dech a tuhne penis.
A mě to pokaždé dostalo.
Někdy jsem ani neměl chuť, ale její touha mě vždycky naladila. Přitáhla. Vzrušila.
A najednou jsem chtěl taky.

Pak jsme se milovali. Přímo tam, pod proudem vody.
Vzdychala, přitisknutá ke zdi, mokrá celá, nejen od sprchy.
Bylo to pokaždé syrové a přitom něžné.
Měl jsem pocit, že to není jen tělo, ale že se do mě její touha vpíjí.
Naplňovala mě tím, že mě chtěla – znovu a znovu.

Bavil mě ten rytmus.
Že kdykoliv chtěla, sundala mi kalhoty, a bylo jasné, co bude.
Žádné domluvy. Žádné podmínky. Jen tělo a chuť.
A já ji nikdy neodmítl. I když jsem si myslel, že dnes už nic nebude.
Ona mě přesvědčila bez slov.

Po roce se to změnilo. Přestala chodit do sprchy se mnou.
A já tam stál sám, pořád naučený na tu její přítomnost, na to, jak mě vítala.
A tak jsem tam jednou stál, představil si ji, zavřel oči…
a musel si ho vyhonit.
Byl to velmi silný orgasmus. A přitom trochu smutný.

Na vztah to s ní bohužel nebylo.
Ale byla to žena, která měla ráda sex.
A to je pro mě hodně důležité.
Chtěl bych víc propojení, Ale bohužel s ní to nešlo. Vlastně jsme to oba věděli od začátku že to nikdy nepůjde hluboko do vztahu.
A někdy i to stačí.