Je to 8let a par dní co jsem rekla své ano muži, ktery mě strašně naplňoval. Me sexuální touhy byli vysliseny, dostávala jsem podporu, a vše bylo az na pár zádrhelů v naprostém pořádku. Poprvé v životě jsem nepodvedla svého chlapa. Cítila jsem se jako princezna…. Nejdůležitější věc byla, že jsem věděla ze mě můj muž bezmezně miluje a ano věděla jsem ze víc jak ja jeho.
Cítila jsem ze me potřebuje, ze po mě touží, miluje mé tělo, trochu i žárlí a ja si ho nesmírně vážila ač možná jsem to nedala najevo. Sex byl naprosto úžasný Ikdyz mozna stereotypní vzdy jsem si jeho penis užívala. Miluju 69 a různé experimenty…
Jeho stydlivost se víceméně odbourala.
Ale přibližně před dvěmi lety se vášeň, touha a vše co se týče sexu vytrácelo. Momentálně jsme na bodě ze sex je skoro sprosté slovo a jednou za měsíc mam tak strašně vytoužený sex který se snažím užívat , ale bohužel to nejde neni tam nic je to prázdný sex jak na záchodech na diskotéce… a co hůř někdy se ani neudela. Hlavou se mi honí spousty myšlenek. Neni v tom jina žena, to asi vim na 100% ale kde je chyba?
Jsem zrovna jedna z tech zen co sex mohou mit i třikrát týdně a nemaji dost, což me trochu svádí myslet na to co nechci!!
A tak jsem začala tento příběh abych své nemravné myšlenky převedla někam jinam a nemyslela na chlapy které bych s fleku ojela ….
Rada si pohrávám s myšlenkami dva nebo i tři chlapy jak mě drsně šukají, řekne se myšlenky ale moje tělo je orosené touhou po vyvrcholení, mokre prostěradlo od me rozkoše každý večer usicha a ja mohu v klidu usnout vedle člověka který o me v podstatě ani nevi že existuji…