Peklo jménem Nymfomanie

Něco z Wikipedie:
Hypersexualita (nebo též například sexuálně kompulzivní chování) je zvýšená sexuální aktivita na základě zvýšeného sexuálního pudu, která se projevuje závislostí na sexu. Z lékařského hlediska se jedná o poruchu a podle mezinárodní klasifikace je označována kódem F52.7. WHO ji považuje jako mentální poruchu. Na rozdíl od jiných závislostí se však hypersexualita nedá vysvětlit biologicky. Jedná se o psychický problém. Člověk postižený hypersexualitou nevyhledává sexuální styk kvůli tomu, že by si to žádalo jeho tělo, ale proto, že si to vyžaduje jeho mysl.

Člověk trpící hypersexualitou je permanentně frustrován. Snaží se dosáhnout uspokojení, ale není to možné, i když dosahuje orgasmů. Díky tomu hledá nové partnery. K sexu využívá každou příležitost a přistupuje i na sexuální styk s neznámými lidmi. Při absenci sexu se projevují abstinenční příznaky. Ty lze vypozorovat specifickým chováním, které se může projevovat zvýšenou nervozitou, nevyrovnaností, střídáním krátkodobých vztahů či provozováním rizikové sexuální aktivity.

Termín hypersexualita zastřešuje známé termíny nymfomanii a satyriázu.

Nymfomanie se považuje za psychologickou poruchu charakterizovanou vysokým libidem a posedlostí po sexu u žen. U mužů byla tato posedlost pojmenována jako satyriáza. Názvy těchto poruch vycházejí z etymologie slov nymfa a satyr.
Sexuální chuť (libido) se mezi jednotlivými lidmi velmi liší. To, co jeden člověk považuje za normální, může jiný považovat za libido nízké či vysoké. Shoda však mezi těmi, kteří hypersexualitu považují za poruchu, existuje. Shodují se, že mezí hypersexuality je to, když člověk svým chováním způsobuje sobě potíže anebo poškozuje své sociální fungování.
Pozitivní je, že lékaři dokážou hypersexualitu relativně dobře stabilizovat. Většinou postačuje psychoterapie. Občas se stává, že sexem posedlý člověk má i vyšší hladinu pohlavních hormonů. V takovém případě je nasazena hormonální léčba a až později se může přidat psychoterapie. V případě neúčinnosti výše zmíněných postupů lze sexuální touhu utlumit přípravky na bázi antiandrogenů. Tato možnost je však krajní, jelikož léky kromě celkové sexuality ovlivňují i plodnost.
Každý má rád sex.
Ale kde je ta hranice?
Kde už je to přes čáru?
Na sexu může vzniknout závislost jako na čemkoliv jiném.
Problém je, když vás vaše závislost začne ovládat a ničit vám život.
Tak jako se to bohužel děje mě.
Začalo to úplně nenápadně.
První sex , první zážitky.
Poznávání sebe.
Svého těla.
Těla toho druhého.
Stále častěji se mi do hlavy vkrádaly myšlenky na sex.
Ovládalo mě to.
Bez ranního sexu jsem byla celý den úplně bez nálady.
Bez večerního sexu jsem nemohla dlouho do noci spát.
A myslela na jediné - sex.
Ovládalo mě to natolik, že mi přestal stačit sex doma.
Začala jsem ho vyhledávat .
Postupně se to stupňovalo.
Jeden milenec, pak druhý.
Pak jich bylo tolik , že jsem to přestala počítat.
Začala jsem se v tom úplně ztrácet.
Nepamatovala jsem si jména s kým jsem spala . Nezajímalo mě to.
Zajímalo mě jen , že budu mít sex a uleví se mi.
Jediná má zodpovědnost byla, že jsem se chránila kondomem.
Nechtěla jsem podvádět a lhát.
Ale touha byla silnější než já.
Sex se pro mě stal stejnou potřebou jako vzduch nebo jídlo.
Musela jsem ho mít denně a nejlépe několikrát.
Snažím se na sebe dívat jinýma očima z pohledu lidí, kterým mé chování ubližuje a cítím to vím jak jim je .
Jak moc je mé chování bolí.
Ale i přes to všechno nemůžu přestat.
Je to jako droga.
Vím, že mě to ničí.
V noci nespím přemýšlím.
Vyčítám si své chování.
Už ani nepočítám kolikrát jsem brečela.
Ničí to nejen mě,ale i vztahy v rodině.
Vím, že nakonec zůstanu sama.
Ale je to silnější než já.

Nymfomanie respektive hypersexualita se léčí pomocí psychoterapie v některých případech hormonální léčby. Psychoterapie pomáhá klientům vyřešit emoční problémy, které se podílejí na hypersexualitě. Hormonální léčba se používá,pokud se zjistí nadměrná hladina sexuálních hormonů. V některých případech se mohou použít i antidepresiva. Léčba hypersexuality je zaměřena hlavně na psychoterapii a to proto, že se jedná o psychické onemocnění. Jako účinná se zdá být psychoterapie a návštěva sexuologických ambulancí. V určitých případech je možné užít i hormonální léčbu, která má vliv na sexuální apetit.
A co vy setkali jste se s někým kdo tím trpěl nebo s tím máte zkušenosti sami?
Případně jak jste to řešili?