Penis v temnotě

Nepřestává mě fascinovat, jak se dá "odemknutím zámku" nahlídnout do temnoty a někdy i (aspoň částečně) vypustit něco, co tam bylo zamčeno.
My ženy jsme "temný". Potlačený a/nebo nevyjádřený emoce, pocity, přesvědčení a další naše informace nám padaj někam na úroveň pánevního dna a tam jsou, seděj a někdy i bolej. (Když se tím neumíme pracovat - a upřímně - hodně z nás s tím neumí pracovat. Neměl nás to kdo naučit. Naopak nás často odmala učili potlačovat se.) Někdy se to projevuje jako tlak v podbřišku nebo taková divná nadrženost (když je to tam neklidný a chce to ven), ale může se to projevovat i bolestí a bolestivou menstruací. Tyhle tlaky a bolesti dokáže aspoň trochu uvolnit i orgasmus 1. stupně, tzn. ne příliš hlubokej a ani vědomej. Je to výhoda i nevýhoda. Co je snadnějšího než si přiložit vibrátor nebo něco typu Womanizér ke klitorisu a bejt "do minuty na vrcholu"? Moc snadnějších věcí mě nenapadá. Problém je v tom, pokud se na tomhle ustrne a je to jediný (nebo hlavní), časem automatický řešení. A ještě větší průser vidím v situaci, kdy to i muž bere jako bernou minci. "No jo, tak si to teď udělá a bude dobrá. A já to nemusim řešit." Jo, taky pak nemusí čelit jejím emocím. Dlouhodobě to prohlubuje a zvětšuje frustraci mezi nima a tím je to od sebe vzdaluje. Věřím tomu, že i muži mají něco podobnýho a proto pak radši uchylujou pokoutně k pornu nebo mizej do sprchy, protože "se teď nějak cejtim, potřebuju to uvolnit a ona to nemusí vědět - je to moje věc".
Vědomější kontakt - blízkost a ochota vnímat a pořád líp a líp poznávat sebe a svůj protějšek, tuhle tuhle "propast" nebo "hromadu bordelu" naopak rozpouští, uklízí a jemně promejvá. Řekla bych, že univerzálním lékem je láska, ale o tom se asi rozepíšu jindy. ❤️

Jen tak na okraj - někdy během zimy jsme s mužem hráli KCD. Nevím jestli to znáte - hlavní postava - Jindra, je mladej muž, co přišel o všechny a o všechno. Jeho rodná vesnice je vypálená, většina lidí z ní je vyvražděná a on se vydává na cesty, na kterých většinou plní úkoly, ale někdy se i jenom cvičí v dovednostech, který mu pomáhaj s přežitím v tom velkým světě, ve kterým je najednou sám za sebe. Ze začátku je ještě takovej roztomile telecí. Časem nabírá zkušenosti a kde mu líp nejenom boj, ale i komunikace s lidma a nabejvá i empatii.
Jeden z úkolů zněl: obcuj se ženami. Situace je takivá, že 3 holky z vesnice šly v noci dělat rituál a při tom rituálu byly namazaný mastí, která měla psychotropní účinky. Mast se přenesla i na Jindru a ten teď místo holek vidí slepici, kobylu a prasnici. Přichází k nim zezadu a vždycky se nich ukáže zámek a výzva "vylomit zámek". Jindra se vylamovat zámky učil a vždycky je k tomu taková minihra. A tady je taky. 😀

Už mockrát mě během života napadlo, že strkat svoji tak citlivou část jako penis (ale vlastně i prsty) někam, kam není vidět a nevědět, co všechno to může spustit, vyžaduje velkou odvahu. Časem přicházím na to, že jde ještě o mnohem víc. A muž, kterej se nebojí možnýho a reálnýho vodopádu nebo sopečný činnosti emočních projevů, je pro mě hrdina. Když v tom všem se ženou zůstává a neobrňuje se vůči ní. Je tam s ní, sleduje to, nehodnotí to, nebere si to osobně, jen drží bezpečnej prostor.
A o to citlivější celá ta situace je, že muž je tady taky "nahej", taky je zranitelnej, taky může bejt rozcitlivělej a taky se může třeba rozbrečet, protože i v něm se mohlo cosi odšpuntovat.