Pindíci a pytlíci

Je krásně, teplé léto, které nás láká k odhazování prádla. Ano, zejména toho spodního.
Dámy si chodí jen tak bez podprsenky, prsa se jim pohupují do rytmu kroků, pánové díky tomu zapomínají dýchat i koukat na cestu. Jejich myšlení jde dál a dumají nad tím, jestli dámám chybí i další část spodního prádla. 

Jemný vánek si pohrává s dlouhou sukní, proti slunci je vidět téměř vše, ale spodní prádlo neprosvítá, upnuté šaty se lepí na ladné křivky, ale kalhotky se nikde nerýsují. 
Naše fantazie si ulítává víc a víc.
Teda, vlastně většinou jen fantazie mužů. 

My ženy, to máme o dost jednodušší. 
Jdeme si tak poklidně parkem, posloucháme dětský křik, pozorujeme ptáčky a najednou, najednou ho vidíme. Sedí v parku na lavičce, majitel kouká do mobilu, nohy pohodlně rozevřené a mezi nimi on. Leží, kouká si z nohavice a ani nedutá.
Dokončíme jízdu na bruslích, u pítka se snažíme s rajčecím obličejem vypadat děsně sexy, rozhlédneme se, kdo na nás obdivně zírá a je tam on. Leží a uříceně kouká z krátkých šortek postaršího pána, sedícího na obrubníku a zápasícího se sundaváním brusle.
Natěšené na postavy našich překážkových běžců sedneme s pytlíkem brambůrek a plechovkou perlivého nápoje k televizi a tam, místo překážkového běhu, štafetový kolík.
Zpocené a lehce ulepené doběhneme autobus, dosedneme na poslední volnou sedačku naproti milému chlápkovi a tam, ano. Usmívá se na nás, hovící si na semišovém potahu sedačky. Jo, trochu ble.

Vykukují všude, někdy se toho nebojí a ukážou celou tvář, někdy jen lehce vykouknou a někde se schovávají za plný pytlík. 
Absence spodního prádla u mužů je prostě tak nějak bez nutnosti fantazie, dřív nebo později se prodere jednou nebo druhou nohavicí větší či menší pravda.

Pánové, zabezpečujete nějak svoje ptactvo nebo ho necháváte záměrně v rozletu? A dámy, všímáte si, když na vás někde nějaký ten pták vykoukne?