Cuckold, kandaulismus a láska

Předesílám, že kandaulismus mě hodně zajímá a líbí se mi tento směr erotiky.

Ale naplňuje mě odporem a pohrdáním, když někdo povýší svou sexuální zálibu na nějaký vznešený až morální imperativ. Typické je to mimochodem pro komunitu BDSM (omlouvám se těm z BDSM, kteří nemají pocit, že jsou kvůli svému BDSM "něco víc", vím, že to neplatí na každého), kteří mají své "poučné a vzdělávací" články na toto téma plné keců jako "absolutní důvěra", "hlubší propojení" atd., které "vanilky" nikdy nepochopí. Jednou na to někdo hodil velmi trefný komentář "Jasně, takže pokud nejsem sub/dom, tak vlastně k sexu důvěru a propojení vůbec nepotřebuju, že.."

Ten hluboce ezoterický článek, který cuckoldy označuje za "muže schopné nejčistší lásky", označuje muže, kterým tato záliba nic neříká, za majetnická a žárlivá hovada, a dokonce manipulátory.

Navíc, degraduje partnerský vztah - v mém pojetí propojení duší, myslí a těl dvou různých, ale rovnocenných bytostí - na asymetrický vzorec, kdy jeden bezpodmínečně druhého zbožňuje bez hranic, sám nic nečeká, nic si nenárokuje, protože láska je přece "dar" a nemá nároky. Být ponížen je podáno jako nejvyšší forma síly.

Já tedy asymetrický vztah nevidím jako projev síly, ale jako projev nezralosti nebo nevyřešených traumat. Nejvyšší projev síly je v mém pojetí schopnost mít vyvážený rovnocenný vztah se skutečným nedokonalým člověkem, kdy každý partner vnímá druhého, a není v něm ani jeden "ponižovaný", ani jeden s potřebou ponižovat druhého, a ani jeden s potřebou být ponižován.

Celý tento koncept objektivizuje ženu úplně stejným způsobem, jak je to vyčítáno pornografii. Žena je zobrazena jako pouhý objekt pro uspokojení mužových potřeb (samozřejmě vznešených potřeb být ponížen a být jejím otrokem v jejích službách ve jménu nejvyšší lásky, žejo). Žena nemá vlastní názor, záliby, potřeby - automaticky se předpokládá, že její hlavní potřebou je ojet co nejvíc chlapů. Vůbec nechci shazovat ženy, kterým se tato představa líbí a které by tuto možnost opravdu uvítaly. Ale hlavní potřebou ženy (a nejspíš i muže) je být přijímána taková, jaká je - i když někdy řeší pitomosti, i když nemá náladu, i když neumí vařit, i když ji nebaví orální sex a nechce polykat, i když je moc taková a maková ... všechny ty výtky, které slyší opakovaně a je v nich kus pravdivého jádra - žena touží po tom, aby ji partner miloval a přijímal, i když tyto věci vidí, a i když ho třeba štvou a i když se kvůli tomu pohádají. Pokud partnera na ženě absolutně nic neštve, pak to není partner - pak je to zbožňující dítě, pro kterého jsou rodiče božské a svaté a neomylné bytosti. Dítě postupem doby poznává, že lidé mají své chyby a nedokonalosti, a později jako puberťák a ještě později jako mladý dospělý se učí vyrovnat se s tím, že někdo, koho miluju, nemusí být dokonalý.

Ale představa ponižovaného cuckolda, pro kterého je žena pouhou bohyní (zdůrazňuji slovo "pouhou"), svědčí o někom, kdo nebyl schopen vyrůst z tohoto dětského vzorce lásky. A stejně jako dítě nemůže naplnit emoční potřeby svého rodiče jako celé osoby, tak ani cuckold v tomto pojetí nemůže naplnit emoční potřeby ženy.

A co ta majetnická a žárlivá hovada, která chtějí mít ženu "jen pro sebe", a proto ji kontrolují a ponižují jako nejhnusnější manipulátoři? Tak to je právě to nejvíc manipulativní a odporné poselství zmíněného elaborátu - dělá z přirozené lidské potřeby žít v páru, z přirozené lidské bolesti, že ho partner podvádí (což není vždy totéž, jako mít sex s jiným, to záleží na tom, jak to ti dva spolu mají), z přirozené lidské touhy najít protějšek, který bude pro mě exkluzivní a já budu exkluzivní pro něj ... tak tohle všechno pošpiní nálepkami jako vlastnictví, majetek, žárlivec, ponižující manipulátor.

(Ne že by majetničtí žárlivci a ponižující manipulátoři neexistovali, jen to nejsou nutně lidi, které jen bolí, když jim protějšek zahne.)

Kandaulismus, BDSM a všechny další jiné oblasti erotiky včetně těch "obyčejných" a "standardních" - všechny vyžadují funkční rovnocenný partnerský vztah. To je základem. Bez tohoto základu bude standardní sex o ničem, a realizované nestandardní praktiky jen ubohou parodií na cokoliv. A teprve, když je tento základ vybudovaný, teprve pak lze třeba otevírat různé "zakázané" dveře, které v případě vzájemné shody nabídnou další rozměr sexuálního života.

Být vzrušený při pohledu na partnera/partnerku, jak si užívá sex s jinými, je možné. Ale pokud zrovna tahle představa toho druhého nerajcuje, vůbec to neznamená, že je to zakomplexovaný majetnický žárlivec. A i v takovém případě to může partnerce "dovolit", pokud ji miluje a záleží mu na jejím štěstí. Pak bych se ovšem ptala, jestli je ten vztah skutečně vzájemný, pokud ta partnerka si je tohoto vědoma, a přesto to chce ... a tím nechci naznačit, že není, životní situace jsou různé a nelze posuzovat jedním univerzálním metrem.

O ponížení jako takovém, tady už mám vážné pochybnosti, jestli člověk, kterému se skutečně líbí být ponižován, jestli je psychicky zdravý a nepoškozený, ale nejsem psycholog ani psychiatr a už vůbec si nenárokuju pozici někoho, kdo ví o lidské psychice všechno. Čili to, že to absolutně nechápu, ještě vůbec nemusí znamenat, že je to nutně špatně. Jen já osobně tyto lidi obloukem obcházím, nelíbí se mi to a nevzrušuje mě to z žádné pozice.