Polibek

Líbej mě, dokud můj tep nebude tvůj.

Líbej mě, jako bys chtěla vyrvat
moji vlastní identitu.

Líbej mě vahou všech lží,
kterým ses kdy snažila věřit.

Chci slyšet první prudký nádech,
když zjistíš, že to, co cítíš,
není obyčejná touha,
ale láska, která tě roztrhá zevnitř.

Líbej mě, dokud tě nezačne bolet čelist
z toho, jak zoufale mě potřebuješ.

Líbej mě, dokud tvůj jazyk
zapomene, co znamená hranice.

Líbej mě s prsty zaťatými
v mém pásku, táhni mě k sobě blíž
s každým mým nádechem.

Líbej mě, jako bys mi chtěla vrátit
všechny křivdy—
a tohle byl tvůj způsob pomsty.

Líbej mě s pohledem, co se třpytí
upřímností opilce,
i když jsme oba střízliví.

Líbej mě, i když jsi naštvaná,
protože touha je silnější než hněv.

Chci na tvých rtech ochutnat všechny plány,
které sis v hlavě skládala celou noc.

Nechci poznat, kde končí tvůj jazyk
a začínají zuby.

Líbej mě, jako bys mě vyzývala,
abych tě zastavil—
a přitom věděla, že to nikdy neudělám.

Chci slyšet ten zvuk,
který z tebe unikne,
až konečně ztratíš kontrolu.

Nejprve pomalu,
pak s tím kousnutím,
co ti prozradí, že už to nedržíš.

Líbej mě, jako bys mě chtěla
roztrhnout touhou, přímo tady.

Dokud nebude jasné,
jestli se nadechujeme jeden druhým,
nebo se spolu topíme.

Dokud mě nezničíš pro samotnou představu,
že bych mohl líbat někoho jiného.

A jestli to děláš správně—
budu cítit, jak se třeseš
úplně stejně jako já.