Podle SEBE soudím TEBE...

Bohužel to tady většinou tak chodí,alespoň já se s tím tu poslední dobou často setkávám. Už nějaký ten čas navštěvuji tento chat. Mnoho lidí mě zde oslovuje kvůli mému úsměvu (v kladném slova smyslu) :-) Mě,jako ženu to samozřejmě těší. Už jsem zde poznala spoustu lidí,z některých se stali moji dobří přátelé a s některými,jak už to v životě chodí,se raději ignorujeme.Byla doba,kdy jsem tento chat navštěvovala strašně ráda,těšila jsem se že si pokecám s fajn lidičkama,že třeba i poznám někoho nového,s kým sem tam prohodím pár slov a pozdravů. Nikdy jsem tu nebyla pod záminkou hledání někoho na sex.....Jak čas plyne,tak pozoruji to,že to tu šíleně upadá.Je zde mnoho nových lidí,kterým pravidla chatu nic neříkají a nerespektují je. Množí se zde urážky a napadání a postupně upadá existence stálých místností,jež měli kdysi hojnou návštěvnost...... Já osobně jsem začala chodit nejdříve do místnosti WEBCAMERA, kde jsem poznala své první přátele a některé z nich jsou mými přáteli dodnes. Po nějaké odmlce,kdy jsem něměla tolik času amíky navštěvovat,jsem opět zavítala pozdravit pár lidiček..a ejhle místnost WEBCAMERA byla prázdná a začalo se chodit do mistnosti SOUTĚŽ O NEJHEZČÍ PRSA.Dnes je nejnavštěvovanější PERVERZNÍ POKEC,HONĚNÍ,MRDÁNÍ...kterou navštěvuji i já,ale už jen zřídka.A proč? Právě proto,co obsahuje název příspěvku. Zrovna dneska,jsem neměla dobrý den,necítila jsem se ve své kůži,ale i přesto jsem přišla pozdravit své známé a kamarády. Zapla jsem webku a po několika okamžicích se na mě sesypalo hejno loudilů,honičů a jim podobné...na což jsem zde za tu dobu už zvyklá a nechává mě to naprosto chladnou až do chvíle než mi přišel vzkaz:" dnes nejsi usměvavá jako vždy,když si zapnu tvou webcu"...slušně jsem odpověděla,že nemám svůj den a že nemůžu být každý den vysmátá..natož začaly chodit další vzkazy,bohužel už jiného rázu...plné urážek a nadávání...kdyby to psal člověk kterého neznám...tak ho dám do ignoru a mávnu nad tím rukou,ale tohle mi psal člověk,do kterého bych to v životě neřekla a proto: "Než někoho odsoudíš, obuj si jeho boty a přejdi jeho cestu, přejdi jeho minulost, okus jeho slzy, zažij jeho bolest, radost, přejdi roky, kterými prošel on, klopýtni na každém kameni, na kterém klopýtl. Za každým klopýtnutím vstaň a jdi dál tak, jak to udělal on. A až potom můžeš chování druhých soudit a tvrdit, že někoho znáš. Ano, nesuď člověka, dokud se neprojdeš v jeho botách... až pak zjistíš, kde tlačí..."