Hořké hedvábí ❤️‍🔥💔

Byla to jen intuice. Ten pocit, který přichází bez důkazů, bez logiky – ale je tak neodbytný, že se nedá ignorovat.

Kieran stál v chodbě, ruce zaťaté v pěst. Za dveřmi ložnice se ozývaly tlumené zvuky. Dech. Tlumený smích. Šepot.

Nebyl hlupák. Už delší dobu věděl, že se něco děje. Safiya byla příliš chladná, příliš vzdálená – a zároveň příliš krásná, než aby patřila jen jednomu muži.

Tiše stiskl kliku a dveře se pootevřely.

A tam ji viděl.

Závoj hedvábí se svezl z jejího těla, zatímco v cizím objetí nakláněla hlavu dozadu a její rty šeptaly slova, která kdysi patřila jen jemu.

Nezačal křičet. Nerozrazil dveře. Jen tam stál, nasával tu scénu, chladně a klidně, jako by si ji chtěl vychutnat.

Safiya ho spatřila první. Prudce se otočila, její oči se rozšířily. "Kierane—"

Zvedl ruku a umlčel ji dřív, než mohla začít s výmluvami.

Pomalu vkročil dovnitř. Ložnice byla naplněná vůní jasmínu a červeného vína. Každý detail toho momentu si zapamatoval, vyrylo se to do jeho paměti jako značka ohněm.

Několik vteřin nikdo neřekl ani slovo.

Pak se Kieran pousmál. "Dobrá volba," řekl klidným hlasem, pohledem přelétl mladšího muže. "Ale doufám, že jsi lepší než já."

Cizinec zrudl a chtěl něco říct, ale Kieran už se k němu neobtěžoval otočit. Jeho pohled se upřel na Safiyu.

"A ty?" zeptal se. "Stálo to za to?"

Safiya stiskla rty, hledala správná slova. Věděla, že tahle chvíle rozhodne všechno.

Pak se usmála. A ten úsměv byl její největší chyba.

Kieran kývl, jako by pochopil něco, co mu do té chvíle unikalo. Přistoupil ke stolku, vzal sklenici vína a klidně se napil. Pak ji odložil, rozepnul si rukávy a zhluboka se nadechl.

"Víš, co je nejhorší?" zeptal se nakonec.

Safiya polkla. "Kierane…"

"Že jsem si myslel, že jsi moje."

Chvíli ještě stál, jako by si to chtěl naposledy rozmyslet. Pak vzal ze židle sako, přehodil si ho přes rameno a zamířil ke dveřím.

Těsně předtím, než odešel, se ještě otočil.

"Víš, co je na tom nejlepší?"

Safiya neodpověděla. Jen na něj hleděla, jako by poprvé za celý život nevěděla, co říct.

"Že teď už nejsi ničí."

A s tím zavřel dveře a odešel.

A ona?

Ona tam zůstala stát – obklopená luxusem, se svým novým milencem po boku – a poprvé v životě zjistila, jak chutná opravdová ztráta.