Těsno v kalhotech, přetlak jak v páře,
v práci zas klapou ty nudné básně.
Myšlenky lítaj, kde bys tak byla,
slečno či paní, co srdce bys mi odlehčila.

Nechci jen flirt a lačnej chtíč,
spíš verše, co píše se do nich klíč.
Klíč od duše, co voní jak růže,
a pohled co hřeje.

Povídej si se mnou o hvězdách v dálce,
o tichu v noci a dotecích v malbě.
O snech, co zpívají nám v kapkách deště,
o citech, co nejsou jen v těle, ale ve štěstí.

Těsnost ustoupí, když srdce se otevře,
když slova se hladí a duše se zvedne.
Hledám tě, krásná, neznámá ženo,
pojď psát se mnou příběh... třeba už dneska večer nebo ráno.