Brutální překvapení - II. část

„Napoprvé to docela ujde!“, řekl jeden z nich, ten s největším pérem. „Ale neboj, tohle byl jen začátek!“ Polil mě studený pot, protože jestli tohle byl jen začátek, tak konec si ani neumím představit, a to mám docela bujnou fantazii…
Jeden z chlápků přistoupil zezadu k lehátku a sáhl mi pod břicho. Dost hrubě mi vytáhl péro dozadu a stiskl v pěsti mé koule. Zasténal jsem bolestí a zatmělo se mi před očima. Stisk trochu povolil, ale cítil jsem, jak mi silně táhne za pytel směrem dolů a natahuje ho. Když byl s výsledkem spokojen, přistoupil k němu další z nich. V ruce držel jakýsi kovový válec asi deset centimetrů dlouhý. Druhou rukou ho uchopil a rozevřel jeho poloviny od sebe. Pak mi ho nasadil na pytel mezi ztopořeného ptáka a koule a zacvaknul. Pak mi začal silnými tahy honit ptáka, až jsem sténal slastí. Když jsem už už měl vystříknout, přestal a silně mi stiskl mezi prsty konec žaludu, takže k ničemu nedošlo. „Ještě je čas, nespěchej se stříkáním“, řekl, „víc si to užiješ!“ Ostatní si pořád honili péra a jeden po druhém mi ho postupně narvali do zadku,aby se konečně uvolnili. Přiráželi jako zběsilí a já bych rád křičel slastí, kdybych neměl v puse ten zatracený roubík. Takhle jsem jen tlumeně sténal, což se jim očividně moc líbilo. „Je fakt dobrej“, řekl jeden z nich. Když se všichni do mě udělali, cítil jsem, jak jsem naplněný až po okraj a jejich teplé semeno mi vytéká ze zadku ven a pomalu stéká po stehnech. Pak mi jeden z nich konečně sundal roubík. Chtěl jsem něco říct, ale nedal mi příležitost. „Teď nás všechny pěkně zase postavíš, ať můžeme pokračovat“, řekl a bez upozornění mi narval své péro až do krku. „Kuř, ty děvko“, pobízel mě a já jsem věděl, že mi asi nic jiného nezbývá. Přesto jsem se rozhodl vzdorovat. Dávil jsem se, ale neprojevil jsem žádnou aktivitu. „Tak ona se bude děvka vzpírat“, řekl překvapeně chlápek a pokynul ostatním. Milan přistoupil k plechové skříni v rohu ordinace, odemknul ji a otevřel dveře. Uviděl jsem, že je plná pomůcek, které jsem znal jenom ze sadomaso filmů. Milan vytáhl jakési malé důtky, přistoupil ke mně zezadu a začal mě švihat přes zadek a koule. Kříčel jsem, ale marně, bití nepřestávalo. Cítil jsem, jak se mi po zadku rozlévá teplo a bylo mi jasné, že už mám asi pěkné jelita. Bití trvalo jen asi dvě minuty, ale já jsem málem přišel o hlas. „Jen si křič, nikdo Tě neuslyší, to už mám dávno ověřené“, ušklíbl se Milan. Když konečně rány ustaly, zeptal se mě ten chlápek přede mnou, jestli už jsem dostal rozum. „Ano“, vyhrkl jsem bez přemýšlení a slzy se mi koulely po tvářích. Poslušně jsem zase otevřel pusu a nechal si tam toho obrovského ptáka narvat až po kořen. „Výborně“, řekl chlápek a přirážel jako o život. Dávil jsem se a slzy mi opět vyhrkly do očí. „Zhluboka dýchej“, řekl, „půjde Ti to líp“. Opravdu to trochu pomohlo a já jsem se poslušně snažil kouřit, abych to měl už konečně za sebou. Jenže to samozřejmě nebylo tak jednoduché. Když se mu péro zase postavilo a tvrdě trčelo vpřed jako kůl, vytáhl ho a na jeho místě se postupně vystřídali ostatní. Pak mi uvolnili spoutané ruce a nohy a já jsem myslel, že už bude líp. Ale nebylo. Jen mě otočili na záda a opět mi ruce i nohy připoutali k lehátku. Ze skříně vytáhli asi jako malíček silnou dlouhou trubici. Tentokrát jsem nepochyboval, o co půjde, protože tenhle nepříjemný zážitek jsem už měl za sebou jednou u doktora na urologii. Jen ta trubička byla sotva poloviční… Chvíli mi pohonili péro a pak na špičku žaludu kápli cosi jako olejíček. Přiložili trubičku k dírce a mírným tlakem ji začali zasunovat do mého penisu. Nestačil jsem se divit, kolik se jí tam vešlo, i když ten tlak byl silně nepříjemný. Když byli se zasunutím spokojení, vložili ohebný druhý konec trubice do nádobky a já jsem pozoroval, jak do ní samovolně vytéká moje moč, aniž bych se o to jakkoliv snažil. Za chvíli byla nádobka skoro plná. Jeden z chlápků trubičku vytáhl a řekl: „Otevři hubu, děvko!“ „Ne“, pokusil jsem se znovu o odpor, protože na pití chcanek jsem neměl opravdu žádnou chuť, ani kdyby byly moje. „Jak myslíš“, řekl a násilím mi otevřel ústa. Druhý vzal nádobku a začal její obsah pomalu vylévat do mé pusy. „Polykej! A ať ani kapka nevyteče, nebo Tě zase potrestáme!“ Při představě dalšího bití jsem se přemohl a snažil jsem se polykat. Vůbec mi to nechutnalo, moč byla slaná a mě se z toho začal obracet žaludek. Trochu jsem se začal dávit a moč mi z pusy začala vytékat ven. „Takové plýtvání!“, řekl Milan a vrazil mi pořádnou facku. „Pij, nebo Tě zbičuju, a tentokrát pořádně!“ Výhrůžka byla sice účinná a já jsem se opravdu snažil, ale žaludku jsem neporučil. Opět jsem se začal dávit a vyhrknul jsem tekutinu z úst ven. „Děvko! Budeme Tě muset potrestat, a tentokrát pořádně!“
Po těch slovech mě odpoutali z lehátka a dva z chlápků přitáhli z vedlejší místnosti velký dřevěný kříž ve tvaru písmene X s různými úchyty na koncích. Obratně ho připevnili na jedno místo na stěně, přitáhli mě k němu a pevně mi připoutali nohy i ruce k jeho koncům, břichem ke zdi, a do pusy mi opět vrazili roubík a upevnili ho řemínkem za hlavou. Pak vytáhl Milan ze skříně velké důtky a začal mě nemilosrdně švihat po zádech, zadku i nohách. Když se mi nohy podlomily a já jsem na chvíli omdlel, zdálo se mi, že se Milanova manželka vrátila z Prahy, sedíme všichni tři u kafe a pomalu se hladíme a svlékáme. Jenže to byl opravdu jen sen… Za okamžik jsem zase nabyl vědomí a zjistil jsem, že se na kruté realitě nic nezměnilo. Jen snad to, že bití už ustalo a já jsem byl tentokrát na kříži připoután obráceně, zády ke zdi. Přede mnou stáli čtyři chlápci se ztopořenými péry a potutelně se usmívali. Co mě asi čeká teď?