Čerpací stanice - soutěžní

Čerpací stanice se škeblí ve znaku stojící na čtyřproudové třídě okresního města se stala jakousi druhou základnou některých strážců veřejného pořádku. Přispěla k tomu i skutečnost, že na opačné straně vozovky stál vysoký třináctipatrový dům, ve kterém se nacházela i jakási služebna městské policie. V těch dobách se spíše jednalo o prázdné prostory, které hlídkám poskytovaly útočiště při jejich pauzách na oběd. Nebylo proto divu, že nápojový automat na pumpě s příjemnou obsluhou byl častěji vyhledávaným zákoutím než prázdné místnosti budoucího oddělení této městské čtvrti.
Marek s Filipem, kteří měli tu noc službu, se tu zastavili již po několikáté. Ve své čtvrti měli pořádek, byl všední letní den, takže žádné diskotéky a ani restaurace neměly otevřeno přes půlnoc. Káva nebo cigareta byly záminky k pár minutám strávených ve společnosti mladé Romany, čerstvé maturantce. Ještě nedávno sem chodila jen na brigádu, teď už nastoupila na stálo. Romana byla menší sportovní postavy, z každého oka jí koukal jeden čert, malý nos měla zdvižený do vzorového, ale roztomilého pršáku, kolem něhož byly rozesety malé pihy. To vše rámovaly kudrnaté, světle zrzavé vlasy.
Markovi se Romana líbila, byla to veselá a živelná dívka, úplný opak toho, co měl doma. Se zájmem pozoroval její tělo v titěrném červeném firemním oblečku. Žádná z jejích kolegyň neměla sukni tak krátkou, aby končila těsně pod zadkem. Podezíral jí z toho, že si jí sama ještě zkrátila.
Hodinu po půlnoci se hlídka odebrala na služebnu, aby si mohli na chvíli odpočinout a sníst si svoje donesené svačiny. Někteří tuto hodinovou přestávku využívali i k lehkému zamhouření oka. Často se však stávalo, že je vyrušil hlas velitele ve vysílačce, takže pauza nepauza, pořád museli být ve střehu. Marek počítal s tím, že si Filip rád odpočine a oznámil mu, že si zajde ještě naproti k pumpě pro cigarety a pro bagetu.
„Pozdravuj“, houkl na něj Filip, zatímco se už věnoval svému chlebu s řízkem.
Marek venku přeběhl širokou a prázdnou vozovku a došel k osvětlené prosklené budově. Romana stála na malé stoličce u regálu s autodoplňky a snažila se jim dát nějaký nový řád v jejich uspořádání. Zaťukal na zamčené dveře. Její tvář se rozsvítila, seskočila dolů a šla mu otevřít.
„Co ty tady, kde máš Filipa?“, zeptala se.
„Ten je na služebně, dává si svačinu.“
„A ty ne? Ty hlad nemáš“, culila se na něj. Mezitím se vrátila na stoličku a pokračovala v práci.
„Ani ne, on si pak ještě zdřímne a já ho nechci rušit, tak jsem si řekl, že si u tebe dám ještě kafe.“
„Fajn, jestli chceš, za pultem je židle, tak se posaď, já tu budu ještě chvilku uklízet…teda jestli ti to nevadí.“
„Vůbec ne,“ řekl Marek. Z automatu vydoloval tmavou tekutinu v plastovém kelímku, o níž měl odvahu se vyjádřit jako o kávě. Za pultem si vzal židli a donesl si jí do prodejny tak, aby byl poblíž Romaně a nemusel na ní halekat. K vlastnímu překvapení zjistil, že se před ním objevila matematický příklad. Posazení se na židli plus dva stupínky vysoká stolička plus ultrakrátká sukně rovná se krásné bílé spodní prádlo. Tato rovnice stačila k tomu, aby mu odkrvila mozek.
„Romčo…,“ hlesl.
„Co bys rád?“ odpověděla mu se smíchem a seskočila dolů. Ten pohyb jí nadzvedl na zlomek vteřiny sukni, tedy ten malý kus látky, který se za sukni nestydatě vydával.
„Když se tak na tebe koukám…ty jsi dnes v té sukni připravená na kdeco.“
„Na kdeco? Jak to myslíš?“
„Ale, tak si říkám, že by stačilo jí jen lehce nadzdvihnout a…sakra, mě se kroutí jazyk,“ rozesmál se svému pokusu o žert.
„To si zkus,“ zasyčela na oko výhružně a opět vylezla nahoru. Než se nadála, byl Marek u ní a oběma rukama jí držel pevně pod sukní za obě půlky. Cítil na svých prstech hebkost její pokožky i té látky, která ho před chvílí tak vzrušila. Romana na něj nevěřícně koukala a ani nevěděla jak, už jí jednou rukou držel pevně za kundičku. Zalapala po dechu a on cítil přes kalhotky její vlhkost.
„Neblbni, je sem vidět, svítíme…“, hlesla a zlehka se třela o Markovu ruku.
„Neboj, je pozdě, teď už venku nikdo není.“ Marek se k ní přitiskl a líbal vášnivě její stehna. Postupoval pomalu vzhůru a jeho knír v ní vyvolával touhu popadnout ho za hlavu a třít se mu o obličej svojí mokrou kundou. Hlasitě oddechovala, stála jednou nohou na zemi a druhou měla zvednutou na stoličce. Marek se blížil, už byl u třísel a přejel po nich jazykem. Nahoru a dolů, levá strana a pravá. Zdálo se jí, ho bude muset zabít, jestli jí hned nezačne lízat. Tep jí stoupal a vzrušení bylo silnější a silnější. Najednou ucítila něco ledově studeného. Podívala se dolů a viděla, jak Marek pod lem jejích kalhotek zasunul svůj nůž, který neslyšně vytáhl z kapsy a otevřel ho. Špička nože se objevila na druhé straně. Několika rychlými pohyby provedl dva rychlé řezy a zbytek kalhotek spadl na zem.
„Ty vole, co dě….ááááááááá“ zasténala, když se jí přisál k poštěváčku. Podíval se na ní.
„Co by, lížu,“ zasmál se. Sklonil hlavu mezi její stehna a pokračoval. Vychutnával si každou kapku, která z ní vytékala. Romana už nevnímala, že je do obchodu vidět, stála u regálu, přidržovala se ho s jednou nohou zdviženou na stoličce. Markův jazyk, rty, zuby i vousy, to byla kombinace, která jí přiváděla na pokraj šílenství.
„Bože…ještě…“, hlesla potichu. Její slova zanikla v rytmu hudby místního rádia, které hrálo z reproduktorů v obchodě. Cítila, jak se pomalu začíná blížit na vrchol. Nepotřebovala moc, ve svém věku si neuměla představit život bez několika orgasmů denně. Jeden z nich už byl v dohlednu. Marek to vycítil a bleskově do ní zasunul dva prsty. Jazykem neustále kmital po poštěváčku a prsty jí masíroval uvnitř.
„Marku…!“ vykřikla tak, že přestal a vyděšeně se zeptal, co se stalo. Rozhlížel se, jestli někdo není před výlohou.
„Co se stalo?“ zeptal se trochu vyděšeně, když se ujistil, že je vzduch čistý. Snad jsem jí nějak neporanil, pomyslel si.
„Já to nevydržím…“, šeptla vzrušeně. Díval se do jejích očích, vousy mokré od její kundy.
„Proto to dělám“, zasmál se obnovil kmitání prstů.
„Neee!“ vyjekla Romana, ale to už jí opět sál poštěváček a občas jemně kousl do slabin.
„Přestaň…přestaň…já se….ještě….jooo…..“
Marek zrychlil frekvenci dráždění jazykem i prsty a než se nadál, přímo proti obličeji vytryskl z té sladké kundičky proud, který ho zmáčel na košili a částečně i na kalhotách. V tu chvíli mu to bylo jedno, Romana byla v rauši, neschopná slov a on si vychutnával ten okamžik její blaženosti.
„Promiň,“ hlesla provinile. „To jsem nechtěla.“
„Ale já jsem to chtěl,“ usmíval se na ní Marek a tiskl jí k sobě.
„Jsi celý mokrý, jak to vysvětlíš Filipovi?“
„Jednoduše, koupil jsem si pití a nějaký pitomec tu láhev protřepal. No a já jsem jí otevřel a tohle je výsledek.“
„Pěkně si jí protřepal, moc pěkně,“ řekla a vášnivě ho políbila na jeho mokrá ústa.
„Musím běžet, ale už se těším na další směnu…budu na řadě já.“
Romana se pohledem svezla k jeho poklopci.
„Už aby to bylo,“ usmála se, jazykem přejela smyslně po rtech a otevřela Markovi dveře, aby se mohl vrátit přes ulici k Filipovi.