Pomoc ll

Jednoho dne k večeru přicházím z práce. Otevírám vchodové dveře a kráčím po schodech. V tom mě míjí onen sympaťák s modrýma očima. Pohlédnu na něj a přehlédnu poslední schod, rozhodím ruce ve snaze se o něco zachytit. Rozpřáhnu ruce a padám......
Můj pád zbrzdí dopad do svalnatých mužských rukou, které mě obejmou kolem mého hrudníku a zmáčknou mé malá prsa. Pomůže mi na nohy, já se nezmůžu na nic jen poděkuji. Koukám do těch jeho kukadel. Bože, jak já se v nich utápím.....
Teču dole jako protržený rybník......
Přejedu rukou po jeho vypracované hrudi.. Svůdně se usměji, mrknu na něj, odcházím domů....
Na mém obličeji se mihne čertovský úsměv. Doma si nalévám skleničku vína, sednu si na pohovku a začne hlodat červík ….
Pomohl ti, měla by jsi mu to nějak oplatit, hučí do mě ten hlas v hlavě.....
Upiji víno a přemýšlím. Je pravda, že nějaké poděkování, by to chtělo. A tak míjí den za dnem....
Je pátek večer, při příchodu z práce, před mé bydliště mi jde naproti onen milí soused....
Dobrý den pozdravím ...
Dobrý den odpovídá mi....
Hmmm, já – já, bych Vám chtěla poděkovat za záchranu na schodech snažím se ze sebe vysoukat souvislou větu.. Nemáte zač děkovat. Mé jméno je Honza...
Jsem Niky představuji se a potřásáme si rukou. Mimochodem máte ráda přírodu? Ptá se mě, jako by nic...
Miluji přírodu odpovídám...
Výborně odpovídá mi, nechcete si zítra se mnou udělat výlet?? Chvíli přemýšlím a dělám tajemnou, prst si položím na ústa..
Po chvíli odpovídám nóo, to by šlo....
Zatím nemám nic v plánu, tak proč ne? Odpovídám a koukám raději do země, nemůžu se dívat do těch jeho uhrančivých očí.....
Utápím se v nich pane bože!!! Proč se to musí stát zrovna mě říkám si v duchu. Náhle se vedle mě ozve, je Vám něco? Ne-ne není soukám, to-to jen ty vaše oči vyhrknu. Co je s nimi? ptá se mě. Jsou divoké a nebezpečné vyhrknu ze sebe a Honza propukne smíchy. Lidi zase teču v kalhotkách mám takové mokro, že by se dali ždímat. Poslouchám jeho nakřápnutý hlas a začínám se také usmívat je nebezpečný a vo-ní!! Kurva ten nádherně voní.... Nasávám zhluboka jeho vůni...
Tak ten je, kurva šu-ka-tel-ný a ještě nebezpečný.... Pomyslím si....
Domluvíme se na zítřejší ráno desátou hodinu, rozloučíme se a každý jde svým směrem. Ráno se probouzím, radostně protáhnu své tělo, tak si říkám, že se asi budu těšit na dnešní den. Vylezu z postele, jdu do koupelny, pustím na sebe proud teplé vody. Božsky na sebe nechám dopadat proud vody. Plnými doušky si užívám, to proudění tepla po mém těle, kapky vody, které se jako skleněné korálky rozbíjejí o mou pokožku....
Po chvíli zastavuji vodu, vylezu z vany, osuším se a jdu do kuchyně. Dělám si kávu, svůj oblíbený života budič. Nasávám tu úžasnou vůni ranní kávy a zavírám oči.... Napiji se toho famózního moku a pomalu se oblékám....
Až jsem oblečená, stahuji vlasy do culíku a beru si kšiltovku, venku je nádherně....
Život je krásný říkám si.....
Dopíjím kávu, beru si batoh, do kterého si dávám pití a malou svačinu, vše vypínám a odcházím. Honza už mě čeká před barákem, pozdravíme se a nasedáme do jeho auta. Výlet směr Špičák, jak se dozvídám. Po příjezdu se vydáme na Čertovo jezero, šplhám do kopce a funím jako lokomotiva....
Honza se zastavuje, otáčí se a usmívá se....
Copak mašinko? Dobírá si mě, chceš pauzu, ptá se mě? Usmívám se, zastavuji se a oddechuji. V po-ho-dě, soukám ze sebe mezi výdechy, vytahuji pití a dlouze piji. Po chvíli se vydáváme na další etapu našeho výletu, přicházíme k jezeru a rozhodujeme se pro výšlap k rozhledně, kde je to trošku strmější. Stoupáme nahoru, když v tom mi něco říká, otáčím se na něj. Špatně došlápnu a už je pohroma na světě.... Ujíždí mi noha a já metu kotrmelce, střemhlav dolů z kopce...
Po chvíli ke mně doběhne Honza a pomáhá mi na nohy.......
Jsi v pořádku?" ptá se mě, křivím potlučený obličej a snažím se došlápnout na nohu. Jo asi dobrý pípnu, ale vím, že noha je v háji. Pomalu našlapuji a snažím se vyškrábat nahoru, křivím obličej bolestí. Ale říkám si nejsi žádné béčko, to dáš....
Vyškrábu se nahoru a opatrně se narovnám, zhluboka se nadechuji, mám slzičky v očích. Nejsem frajerka, NEJ-SEM, ne-dá-vám to, nadávám si .....
Bolest v noze je čím dál větší....
Honza ke mně přichází, dívá se do mého odřeného obličeje, utírá mi prstem slzy. Pojď říká mi, ... pomůžu ti a jedeme do nemocnice, podepírá mě a pomalu jdeme k autu. Pomáhá mi sednout si do auta, obchází auto sedá za volant. V nemocnici mě nohu zrentgenují, verdikt zní vyhozené koleno. Dostávám ortézu, léky proti bolesti, vyfasuji berle.....
Pomalu pajdám k autu, Honza mi otevírá dveře a pomáhá mi dovnitř..berle dává za mě, sedá do auta a vyjíždí směrem k domovu. Přijíždí před vchod, obchází auto a pomáhá mi ven, dáš mi klíče, žádá mě... Podávám mu je, odchází odemknout a po chvíli se vrací, nechává otevřeny vchodové dveře, čekám u auta. Přichází ke mně, bere mě do náruče a odnáší mě do mého bytu. A zase ta jeho vůně, točí se mi z ní hlava. Opatrně mě pokládá na pohovku a vrací se mi pro berle.
Přichází a dává mi do rohu berle, ptá se mě jestli ještě něco potřebuji .....
Podívám se mu do těch jeho modrých, uhrančivých očí a pípnu....
Za to můžeš ty a tvoje oči.....
Sedne si vedle mě, dlouze se na mě podívá.....
Nahýbá se ke mně……
Podívá se mi do očí a vášnivě a dlouze mě políbí…. Pohladí mě po tváři…….
Zvedá se a odchází…..
Koukám na něj s otevřenou pusou….
Co mám jako říct, co tím chtěl říct on…..
Vrtá mi hlavou…