Posedlá

"Šéfová ? Potřeboval bych teď dělat tři měsíce jen ranní. Manželka jde na riziko a měla by už jen ležet. Nemá kdo vyzvedávat juniora. Pak už to bude cajk a pomůže i tchýně." požádal dr. Radek Rarach svou vedoucí záchranné služby.
"To nebude problém, Radku. A pozdravuj pani i nenarozeného raráška."

"Zlomená noha v Horních Počernicích. Žena, 21 let. Kdo si to bere ?" ozvalo se z dispečinku.
"Rarach. Rarach se hlásí." smál se Radek a začal se oblékat.

"Dobrý den, tak jsme tady, slečno. Ahoj pejsku. Už je to dobrý, děkujeme." poděkoval dr. Rarach postávajícím kolemjdoucím, kteří pod zraněnou ženu dali bundy a vyčkali příjezdu sanitky. Pejsek Radkovi olizoval ruce. Viděl, že chce paničce pomoci. Takový milý voříšek.
"Počkej, kamaráde. Musíš jít stranou." řekl Radek a psa na vodítku přivázal k zadnímu nárazníku. S kolegy začali ženě fixovat nohu. Plakala bolestí. Dostala injekci a konejšivým tónem hlasu se jí zeptal jak se jmenuje.
"Radka a tohle je Rarášek. Viděl veverku, nečekala jsem to. Vyrazil dopředu a já upadla a na tu nohu si sedla." plakala mladá žena, zatím co se doktor smál.
"Promiňte ...hahaha ... já jsem totiž Radek, Radek Rarach a samozřejmě mi říkali Rarášku ... hahaha."
Radce začala zabírat injekce a už se usmívala. Prohlížela si fešného doktora a nechala je, dělat svou práci.
"Tak hotovo. Raráška si vezme kolega dopředu na klín, ale do nemocnice nesmí. Povíte mi, je někdo u vás doma ? Rodiče, přítel ? Můžu někomu zavolat nebo ... za chvíli končím, můžu ho někam odvézt ?" ptal se ochotně Radek.
Radka nemohla z Radka spustit oči a dala mu adresu, kde s rodiči bydlí a telefon na matku, která měla přijít v 16 hod z práce. Byly tři odpoledne, mají to akorát.

Rodina Šmejkalova poslala na dispečink záchranné stanice, dárkový koš s fotkou Radky, jak leží se zlomenou nohou a Raráškem v posteli a písemným poděkováním.
Když Radce sundali za několik týdnů sádru, začala rehabilitovat. Když za dalších pár týdnů, směla normálně chodit a dělat vše, jako předtím, vzala psa a šla se promenádovat před záchrankou v domnění, že Radka zahlédne. Ve škole, neměli tušení, že už je v pořádku a stále ji omlouvali, měla tedy hovno co na práci. Noo, něco na práci přece jen měla. Líbilo se jí, doma si vodítkem svázat nohy k sobě, předstírat, že je zraněná a leží na zemi bez pomoci a nadržená. Pak k ní přijde dr. Rarach a pomůže jí. S tím uspokojením. Radka měnila hlasy. Svým ženským byla Radka a prosila o pomoc. Že jí bolí nohy a nejdou jí roztáhnout od sebe. Pak přešla na mužský a přehrávala z barytonu až na bas a napodobovala Radka:
"Copak se vám stalo slečno ? Počkejte, pomohu vám. Takhle se to rozmotá a rozváže. A už jsou nožičky od sebe. To jsou ale krásné nožičky a copak je to tam uprostřed ?"
"To je kundička. A taky je bolavá. Pomozte mi, pane doktore, prosím. Potřebuje pofoukat a pohladit." povídala si Radka pro sebe změněným hlasem.
Vzala připravený fén, zapnutý do sítě, přepla na studený vzduch a pouštěla si ho mezi nohy. Opět změněným hlasem pokračovala:
"Táááák, už je to v pořádku a teď vám ji ještě prohlédnu." řekla mužským hlasem a strčila si tam dva prsty a rejdila v kundičce. Palcem kroužila na poštěváčku, aby se snadněji udělala. Trochu tekla, přidala na intenzitě a už - stříkala ! Pak si kundu prsty poplácala a dodala:
"Už je to. Hotovo. Jste naprosto v pořádku a uspokojená, slečno Radko."
"Jenom Radko. A nemohli bysme si tykat, Radku ?" ptala se sama sebe. Radce regulérně hráblo.

Když se jednou, konečně dočkala, že měl jiný doktor s kolegy výjezd, v rychlosti se dozvěděla, že dr. Rarach vybírá otcovskou dovolenou. Radce spadla čelist. S tímhle nepočítala. Přišla domů, protivná jak činže. Nechtěla jíst, nespala, jen brečela. Rodiče z ní nemohli dostat, co se stalo. Vydržela to dva dny a pak začala MUDr. Radka Raracha stalkovat. Když šli Rarachovi ukázat k Radkovi do práce malou Rozárku, sledovala je cestou zpět. Zjistila, kam chodí na dětské hřiště. Junior si hrál na pískovišti nebo prolejzačkách a miminko spinkalo v kočárku. Pozorovala je z povzdálí. Na očích sluneční brýle, v ruce kelímek s kávou a časopis. Radka byla nenápadná jak sáňky v létě. Sluníčko nesvítilo a časopis neotevřela. Nikdo si jí, ale nevšímal. Někdy byli manželé na hřišti spolu, někdy si šla paní něco vyřídit a hlídal Radek. Když se vrátila, nechal ji samotnou a šel si zaběhat. Na to Radka čekala a vyběhla taky. Bohužel byla zvyklá jen na šouravé procházky s malým psíkem, ne vytrvalostní běh. Radkovi nestačila, brzy jí utekl, aniž by si ji všiml. Neměla sílu ani dojít zpátky na hřiště a počkat si tam na něj. S vyplazeným jazykem jako má její Rarášek, když mu je horko, se došourala domů. Dala si sprchu, nechala na sobě dlouho působit bohatou pěnu ze sprchového gelu s vůní květu ylang ylang. Odšroubovala hlavu sprchy a proud vody z hadice nechala dopadat do rozkroku. Lehla si k tomu. Blížila se orgasmu, druhou rukou si hladila prsa a volala: "Radku - Radkůů - Rad-kůů." Paní Šmejkalové se zdálo, že je voda v koupelně puštěná nějak dlouho a šla se tam podívat. Zaťukala na dveře a protože jí dcera neodpovídala, vešla dovnitř.

Trapas. Tohle vidět nechtěla a slyšet taky ne.
"Radko ?! Ra-dkoo !" volala na ni.
Radka se polekala, sedla si a vypla vodu.
"Mami ?! Co sem lezeš ?!" pronesla vyčítavě.
"Já ti dám, co sem lezu ! Víš jak je voda drahá a pouštěj jí tady jen tak. A volala si RADKU ?! Ty si zamilovaná do toho doktora nebo co ?!" zuřila matka.
"Vylez z tý vany a di se učit nebo uvidíš !" ječela na ni dál.
Radka neochotně vylezla. Matka po ní hodila ručník a už byla na odchodu, když dcera pronesla:
"Nevrátím se do školy. Budu pracovat v nemocnici."
To už bylo na paní Šmejkalovou moc. Otočila se a vrazila Radce facku. Ta zavrávorala, protože takový políček nečekala. Noha jí vystřelila na mokré podlaze dopředu, chytila se sice vany, ale povedlo se jí, zase si na tu nohu sednout.

Čekárna RTG.
"Radka Šmejkalová ? Pojďte dál, udělám vám snímek." řekla starší sestra s dobrotivýma očima. "Máte štěstí, pan doktor je tady. Hned vám poví, co s nožku máte."
Radka se ušklíbla, nechala matce berle a doskákala do šatny, kde se svlékla, sama. Pak doskákala k polohovacímu stolu a nechala se obléknout do ochranné vesty a zrentgenovat si nohu. Sestra zhotovila několik snímků a řekla, ať tam počká. "Je to dobré, není to zlomené." a odešla.
Radka ležela a dívala se do stropu. Už zase byla nadržená. Už chtěla být doma a rejdit si prsty v kundičce. Otevřely se dveře a slyšela kroky blížící se ke stolu. Ucítila mužský parfém. Pootočila hlavu na stranu a viděla silné mužské chlupaté ruce, trochu bříško napínající knoflíčky u bílé košile, která dávala tušit, že pod ní bude mužná chlupatá hruď. Radka se posadila a spatřila staršího doktora. Trochu pleška, ale ... mrdavý voči ! Kundička začala téct. Radka začala tát a ženským, Radčiným hlasem pozdravila.

Doktor ji taky pozdravil a vysvětlil, co má s kolenem. Že dostane jen ortézu a když skončil, když celou dobu hypnotizoval očima její poprsí, bezděky ji položil ruku na koleno a tentokrát se jí podíval do očí a zeptal se:
"Ještě něco vás bolí, slečno Radko ?"
"Jenom Radko." řekla Radka. "A nemohli bysme si tykat ? Kundička. Bolí mě kundička." dodala a posunula doktorovu ruku z kolena výš.

*** Za každou naštvanou ženou, stojí muž, který netuší, že udělal něco špatně. (fcb) ***