Neplánovala jsem to. Nechtěla jsem to. Nikdy jsem nechtěla být „ta druhá“. Vlastně jsem nechtěla být ani „ta první“. Chtěla jsem být jako všechny ženy... jen ta jediná. Nechtěla jsem se o muže dělit s nikým. Tvrdila jsem, že kdyby mě můj budoucí partner podvedl, tedy byl by mi nevěrný, rozešla bych se s ním. Představu, že bych nejenom že se musela dělit, ale byla dokonce podváděna jaksi s jeho zákonitou ženou, byla pro mne vždy tak scestná, že jsem si ji vůbec nepřipouštěla a nepřemýšlela nad ní..
Kdykoliv nad tím přemýšlím, tak mě to znovu a znovu uráží. Je to tak podřadná role. Že ne? Že mám nad manželkou navrch? Ale kdepak! Já o jeho manželce vím. Ona o mně ne. Já vidím její věci třeba v jeho autě, ona moje nikde zahlédnout nesmí. Já musím být zticha jako myška, když mu ona volá, já jemu volat vlastně ani nesmím, jen v určité době, kdy nehrozí, že by ona byla někde poblíž. Vnímám ji všude, ona mě nikde..
Nemůžu s ním být když chci, ale jen tehdy když on může. Nemůžu s ním odjet na víkend, mezi jeho přátele, dokonce ani do kina, aby nás náhodou někdo nepotkal. Všechny svátky a třeba i jeho narozeniny slaví s ní. Se mnou jen jaksi dodatečně – načerno. Na Vánoce a Silvestra jsem sama a sama jedu i na dovolenou – nemůže přece jen tak odjet na týden nebo dva …
Jsem to já kdo o „té další“ ví. Já vím, že on se s ní miluje a dokonce i poznám kdy to bylo. Ona to neví, ji to nebolí. Vím, že ji hladí a objímá. Vím, že spolu plánují, co si koupí, jestli se přestěhují, či koupí dům. Plánují a mají budoucnost. Já vím, že žádnou nemám. Náš ,,vztah" je bez budoucnosti. Je beznadějný a zoufalý..
Stalo se to. Nechtěla jsem to. Trápím se tím. Chtěla bych to vrátit a zapomenout, ale nejde to. Chtěla bych v té situaci nebýt, ale nedokážu to. Nidky jsem se tady neměla ocitnout, nidko se to nemělo stát, ale stalo se to. Při každé jeho návštěvě, při každém jeho objetí, polibku a milování cítím gilotinu času na šíji. Vím, že se každým setkáním přibližujeme konci. Je to tak bolestivé, tak zraňující...
Vím, že mě mnozí odsoudí, ale mě v tuhle chvíli opravdu odsudky okolí netrápí. Jsou ve světle vlastní bezvýchodnosti nepodstatné. Jsem milenkou ženatého muže a neumím se s tím vyrovnat. Neumím s tím žít a neumím z toho utéct. A po mnoha úvahách a týdnech přemýšlení jsem objevila zvláštní věc. Chtěla bych žít ve společnosti, kde bych se mohla stát jeho oficiální druhou ženou?Nebo třetí, čtvrtou ... Mít stejná práva a privilegia jako ta první. Nemuset se schovávat a normálně s ním žít. Prostě mít budoucnost..
Ne...nechtěla.
Similar stories
-
Seznamení Potkali jsme se v kavárně, po vyměnění pár vzkazů, takové rande na slepo. Hned jsem věděl, že je to omyl. Nijak extra se mi nelíbila. Spíš víc nelíbila. Byla silnější a měl jsem…
6 years ago 3 8583 16 -
Polštářky prstů pravé ruky ji pomalu, lehce šimravým dotekem, přejíždím po zádech a na levé ruce, kterou mám položenou na jejím zadečku, cítím jak ji naskakuje husí kůže. Přitom ještě před hodinou…
6 years ago 0 6274 2 -
Všetci sa tlačili. Koncert práve začal. Evina s Dušanom boli kúsok vpredu, Libor zostal za mnou. Konečne. Prvé tóny zozknísali davy. Síce neviem tancovať, ale to mi nevadí. Skákať viem. A tiež sa…
5 years ago 1 3764 10 -
Nesnáším velké oslavy narozenin, ale rodina mé přítelkyně si na ně potrpí. Tohle byly šedesátiny jejího otce a tak se na ně sjelo příbuzenstvo hodně zdaleka. Je tak jasné, že to je přehlídka manželek…
5 years ago 0 5787 17 -
Stlačil som kľučku. Bolo odomknuté. Takže je doma. Zvyčajne má vonkajšie dvere otvorené, teraz boli zavreté. Ale nezamknuté. Hm... Opatrne som vošiel dnu. Hneď som si všimol sveter hodený na schodoch…
5 years ago 0 6790 10