IT podpora

Pracoval jsem v jedné větší firmě jako IT podpora, taková
holka pro všechno, od správy serverů až po hledání ikonek na pracovní ploše sekretářek. Bylo to vlastně jen vyplňovací zaměstnání, peníze se prostě vydělat musej, a když nebylo nic lepšího a plat nebyl úplně mizerný i nějaká ta sekretářka se dá na chvíli přežít. Ale co si budeme říkat, opruz to byl strašný. Byl to další nudnej den v práci, seděl jsem v, ehm říkejme tomu,
kanclu a nudil se, neb zrovna nikdo nic nechtěl, servery běžely, sekretářky našly všechny ikonky, prostě klid.

Zazvonil telefon a já s očekáváním hlasu vyděšené sekretářky zvedl sluchátko.
"Dobrý den, tady IT, co si přejete." Odpověděl mi kupodivu seriózně
znějící mužský hlas. "Dobrý den, potřeboval bych pomoci, nějak mi nejede internet, já se v tom moc nevyznám." Měl jsem už nutkání zahlaholit nějakou standardní větu, ale po dlouhé době volal někdo jiný než běžná sorta,
tak jsem si řekl, že budu trochu milejší. "Co přesně se Vám děje?"
Muž na druhé straně povídá. "Já nevim, prostě nejede internet, jak vlezu do prohlížeče, nikam se to nechce připojit a tady v rohu je nějaká divná ikonka s červeným křížkem" Ok, tohle by mohlo být na dlouho, nebylo co dělat a trocha pohybu mi neuškodí.

"Dobře, v jaké jste kanceláři, takhle by to asi bylo na dlouho."
"V předposledním patře v 805." Předposlední patro, to bude nějaký
velký zvíře, no uvidíme. "Dobrá já tam do pěti minut budu, zatím." Ze sluchátka už se jen ozvalo. "Děkuju, jste moc laskav, nashledanou."

No jo, jsem samaritán, co se dá dělat, tak pln nadšení jsem vyrazil do výtahu a nahoru k šéfstvu. Kancl byl na konci chodby. Zaklepal jsem a po vyzvání, jsem vstoupil. Zcela běžná kancelář s ničím výstředním, snad krom jediného obyvatele co tam seděl v křesle. Ten nebyl výstřední, ale za to byl velmi pohledný.
Čtyřicátník, nebo zachovalý padesátník s nakrátko střiženými vlasy příjemnými rysy a dle všeho sportovní postavu, která se mu lehce rýsovala pod oblečením.
Nemůžu za to, ale pro pěkný chlapy v obleku mám prostě slabost a tenhle byl velmi pěkný, až jsem chvíli zapomněl proč tam vlastně jsem.
"Dobrej,
IT podpora, volal jste, že máte nějakej problém s počítačem." Velmi vřele se usmál, až mě zamrazilo. "Jo nefunguje mi internet a tady v rohu to cosi ukazuje." Koukl jsem se na monitor a vypadalo to na nedostupnost sítě, už
jsem se chtěl začít vrtat v systému, ale základní poučka říká, že to se vší
pravděpodobností bude nějaká banalita. Jako třeba vypadlý síťový kabel.
"Mno, nemáte připojení k síti, třeba to bude jen vypadlej kabel, bůh ví,
kdo tady tu síť zase zapojoval."

S tím jsem se jal zkoumat zapojení počítače do sítě. V kompu bylo vše snad ok,
ale kabel se tu válel na zemi, volně přístupný útoku uklízecích sil a jiných záškodníků. Když jsem ještě spatřil propojku, kterou někdo nedostatečně dlouhý
kabel nastavil, zdálo se vše jasné. Do tohohle zázraku stačí lehký kopanec a je po síti. Jakmile jsem tu přiblblou spojku odlovil a úspěšně rozpojil, rozhodla se, že její nově nabytá svoboda se nesmí promrhat a zmizela kamsi pod stůl. On udělal soucitný pošklebek, ale očividně se nehodlal pátrání po spojce zúčastnit. Tak jsem se vnořil pod stůl a jal se uprchlíka hledat. Nalezení
nebylo nijak složité, ale samozřejmě hloupý kus plastu odskotačil až na druhou stranu stolu a já jsem musel po čtyřech si pro něj dolézt. Jak jsem úspěšně
zakončil svou hrdinskou výpravu a zrakem začal zkoumat okolí, neuniklo mi, že jsem se tímto manévrem dostal necelého půl metru od Něj.

Jak jsem koukl nahoru, abych vyjádřil svůj názor na můj výkon. Zarazil mě znova jeho pohled, jak tak na mě seshora shlížel s tím lehkým úsměvem a zářícíma očima. Úplně jsem zapomněl, co jsem chtěl dělat a jen jsem mu ten pohled oplácel. Při tom mi neodbytně začalo být těsno v kalhotách, a když v dosti výmluvném gestu roztáhl nohy a byl přes látku vidět nabíhající penis, zapomněl jsem úplně na vše. Po kolenou jsem překonal zbylou vzdálenost a s pohledem upřeným do tváře jsem se přiblížil k jeho rozkroku, kde se už úplně jasně
rýsoval zduřelý penis. Stále se tak příjemně usmíval a tak jsem se osmělil dál a rukou mu začal přijíždět po stehnu, na což zareagoval lehkým vzdychnutím a ještě širším úsměvem. To už jsem se neudržel a začal přes látku zkoumat jeho chloubu. Rozhodně nebyl špatně vybaven a já se nemohl dočkat, až se pokochám tím pokladem, co skrýval. Lehce jsem ho přes látku začal jednou rukou masírovat a druhou zápasil s opaskem a knoflíkem u zipu, což bylo korunováno úspěchem. Po překonání zipu jsem pochopil, proč se mu penis tak krásně rýsoval proti kalhotám. Neměl žádné spodní
prádlo a na mě vykoukly jen sestřižené tmavé chloupky a za nimi se vyřítila i ta krásná kláda. Na špičce hezky lesklá.

Vzal jsem ho do ruky a cítil, jak celý pulzuje a přímo zve k olíznutí, ale nejdřív jsem ho chtěl ještě trochu víc vydráždit. Stáhl jsem mu s jeho pomocí
kalhoty a vrhnul se mu na vnitřní stranu stehen a ve chvíli když už jsem se
špičkou nosu dotýkal jeho koulí, se přesunul na břicho a konečně pomalu se dostával níž a níž. To už nevydržel být pasivní a zajel mi rukou do vlasů a zcela jasně naznačil, kde by si představoval mojí pusu. Pevně jsem ho chytl za kořen naběhlého klacku a olízl mu žalud. Chutnal přímo božsky a tak jsem se na něj vrhl plnou silou. Vsál jsem jeho péro to pusy, až se mi zarazilo o mandle.
Při pohledu vzhůru jsem viděl stále krásný úsměv, teď kombinovaný s výrazem vzrušení a upřeným pohledem. Musel na mě být asi docela hezký pohled, jak mu klečím mezi nohama a jeho chlouba mi doširoka roztahuje pusu. Začal jsem ho pomalu hluboce kouřit a stále se mu koukal do očí. Hezky jsem vyjel zase zpátky až k žaludu a ten pořádně oblízl a pak se spustil tak hluboko jak jenom to šlo.
Druhou rukou jsem chytl koule a lehce mu je masíroval, to ho dost vydráždilo,
protože začal dýchat víc zhluboka a vzdychat. Neváhal jsem ani chvíli a vrhl se mu na koule a začal mu je lízat. Můj předpoklad se vyplnil, začal vzdychat ještě silněji.

Když jsem ho k tomu začal honit, vypadal, že prožívá úplnou extázi. Takhle jsem ho pár minut uspokojoval, sem tam mu lízal koule, pak zase pořádně kouřil péro,
na kterém se vždy pro mě urodila krásně velká kapka touhy. Najednou začal skoro
řvát vzrušením, vzal mě nekompromisně za vlasy a začal mi šukat pusu. Já poslušně
držel a snažil se kouřit, jak jen to šlo a pak to na něj přišlo. Bez jakékoli možnosti volby mě vzal za vlasy a zarazil mi svůj kolík snad až do žaludku a začal stříkat. Nejsem nijak náruživý po polykání, ale chutnal docela ucházeje a ne že bych měl moc možností na výběr. Buď polykat, nebo se udusit.

Tak jsem mu poslušně kládu sál a polykal, ale bylo toho tolik, že jsem cítil,
jak mi teče jeho sperma po bradě. Nakonec povolil sevření a já už jen párkrát olízl jeho pomalu měknoucí péro a opět se mu koukl do usměvavé tváře. Teď se tvářil trochu omluvně. Nechápavě jsem se zatvářil a on na to. "Promiň,
občas se nechám trochu unést." Odpověděl jsem mu s úsměvem.

"To je v pohodě, vůbec mi to nevadilo, spíš naopak. Mám rád, když chlap ví, co chce." Jeho usměv se snad ještě rozšířil a pobídl mě, abych vstal a podával mi kapesník. Trochu nechápavě jsem se na něj koukl a on mi naznačil, že mám něco na bradě, hned jsem pochopil a očistil zbytky semena, zatím co on se vsoukal zpět do kalhot a opět se pohodlně usadil do křesla.

"Tak jak to vypadá s tím počítačem," zeptal se mě. "Jak jsem si myslel, jen drobnost, tady se Vám rozpojil kabel, hned to zapojím." Trochu zmaten jsem opět zaplul pod stůl a vše propojil. "Teď už by to mělo běžet." Chvíli koukal do počítače, a když mu naběhl net, otočil se na mě.
"Děkuju, já jsem na počítače lepml, prostě jen uživatel." Pak jen dodal. “Hele neměl by si po práci čas, mám doma komp a nějak zlobí, potřeboval bych, aby se na něj koukl někdo, kdo tomu rozumí."

Nemusel jsem o tom přemýšlet dlouho. "Jasně, neni problém, rád pomůžu." Jeho oči tak lehce zazářily. "Ok, budu ti zavázán a nebudeš
mi furt vykat, ne? Já jsem Milan." "No jo, zvyk, já jsem Lukáš."
Podali jsme si ruce a ještě dodal. "Končím v šest, tak jestli ti to neva,
skočíme třeba pak někam na jídlo a ty se mi pak koukneš na ten můj stroj. A já
bych možná vymyslel něco tady s tímhle." Přičemž mi sáhl do rozkroku a pevně zmáčkl můj k prasknutí naběhlý klacek. Chvíli jsem si užíval jeho ruku mnoucí mojí kládu a pak s co možná největší ležérností odvětil."Jasně to by šlo, číslo znáš, tak pak dej vědět, až budeš odcházet."