Síla kytary

Už mi bylo osmnáct let a ještě jsem neměl s holkou sex, takže jsem byl panic. Nevím, čím to tolik tehdy vadilo mému okolí, ale měli prostě potřebu to řešit. Což vedlo k tomu, že si člověk připadal méněcenně, protože hele, on ještě neměl holku v posteli. Ono nešlo o to, že bych to nechtěl, ale když jsem chtěl s holkou navázat vztah, tak to nevyšlo. Proč? Protože jsem byl ten debil, který byl hodný a pozorný. Tedy ten, co za holkou přišel s kytkou nebo čokoládou. Chyba! Ona by spíše raději kluka, co by za ní přišel s rozepnutými kalhoty a se slovy, jdeme šukat.

Vzhledem k tomu tlaku, který už jsem začal pociťovat, protože se přidávala i rodina s debilními dotazy nebo větami typu: „Už někoho máš? Na takového milého a zdvořilého mladíka se jistě hrne zástup slečen. No já v tvých letech už měl pomalu před svatbou,“ a jim další podobné věty, jsem chtěl mít klid. Tou dobou jsem se učil na kytaru, nebyla to žádná sláva, ale už to moje hraní nějaký zvuk mělo. To zaujalo jednu slečnu a přála si, abych jí zahrál. Věděl jsem, že je to holka do větru a ona sama se tím moc netajila. Tak jsme uzavřeli dohodu. Já jí zahraju na kytaru a ona se se mnou vyspí. Tím, že jsme oba byli ubytováni na stejném intru, protože jsme chodili do stejné školy, s tím rozdílem, že ona byla o rok starší, bylo provedení této úmluvy jednoduší.

Jednoho odpoledne mi přišla zpráva, že se teda staví za mnou na pokoj. V ten moment jsem rychle seběhl o dvě patra níže a zamířil do pokoje za kámoškou. No div, že jsem nevyrval dveře z pantů, jak jsem tam vlítnul. Kámoška se lekla. „Klepat neumíš?! Jsem se tě lekla!“ s lehčím rozhořčením mi povídá a zároveň na mě kouká. „Promiň. Hele Králíku, můžu si půjčit tvou kytaru?“ povídám ji a už se pro ni natahuji. „Na co ji teď nutně potřebuješ,“ s nechápavým výrazem na mě kouká. „No víš, potřeboval bych si zkusit zahrát jednu písničku. Moc se mi líbí, tak chci zkusit, zda ji zahraju. Neboj se, za chvíli ti tu kytaru vrátím,“ snažím se maskovat hlavní důvod, proč tu kytaru potřebuji. „Tak dobře, ale opatrně, ne že se jí něco stane,“ dodává. „Díky a neboj se,“ rychle popadám tmavě modrou kytaru a mizím s ní z jejího pokoje.

Když jsem se vrátil na pokoj, tak tam byl ale můj jeden spolubydlící. „Hele M, potřebuji, aby si vypadl a nevracel se dříve jak za hodinu a půl,“ a naznačuji mu rukou, ať jde rovnou. On na mě tak kouknul a povídá: „Teď jsem přišel teprve na pokoj, tak kam bych chodil. Čekáš snad nějakou buchtu?“ „Jo, čekám, takže kdyby si laskavě pohnul prdelí a vypadnul, byl bych ti moc vděčný,“ důrazně, ale s úsměvem mu odpovídám. „Tak to je jiná. Jen si hodím pár věcí do baťohu a hned mizím. Jinak kdyby si potřeboval kondomy, tak je mám v šuplíku,“ a ukazuje mi v jakém. „Jo, díky,“ reaguji na to. Odchází z pokoje a já si sedám na stůl a nohu si opírám o židli. Beru kytaru a rozehrávám se.

Přichází mi zpráva, že už se chystá a za chvíli dorazí. Za okamžik slyším ťukání. Že by to byla už ona a jen smska mi přišla se zpožděním, pomyslel jsem si. „Dále,“ povídám. „Nazdar Zajdo!“ a spatřuji ve dveřích svého druhého spolubydlícího O. No to si děláš prdel! „Vypadni!“ celý rudý v obličeji na něho křičím a pravou rukou naznačuji. On se s nechápavým výrazem ptá: „Co se děje?“ „Čekám návštěvu a každou chvíli tu má být,“ vysvětluji mu. On je však super spolubydlící, velice tolerantní a chápavý. Ihned se otáčí a odchází. „Když tak támhle mám celou škálu kondomů, tak si pak můžete vybrat, který by vás zaujal,“ rukou ukáže a pomalu zavírá za sebou dveře. V rychlosti mu akorát stihnu poděkovat a zavřou se dveře.

Snažím se uklidnit, protože jsem začal být z toho všeho nervózní. V tom znova klepání na dveře. No tak jestli je to někdo z vychovatelů, tak jdu rovnou skočit z okna, povídám si pro sebe. „Vstupte“ s nejistotou dodávám, neboť nevím, kdo za dveřmi je. Dveře se otevírají a do pokoje vchází ona. Vyfiknutá brunetka, s hnědými oči, v černém tílku s výstřihem a s černými kraťásky. „Tak jsem tady, abych si poslechla, jak hraješ,“ povídá mi. Zavírá za sebou dveře a sedá si na postel. Mně, přestože jsem měl na sobě pouze kraťasy a tričko, bylo vedro. Celý nervózní jsem tedy začal hrát. No moje hraní bylo nic moc, jakože totální katastrofa to nebyla, ale že bych na ten výkon byl pyšný, to opravdu nebyl.

Po pár písničkách to bylo za mnou. Když jsem dohrál poslední písničku, přišla ke mně. Opřel jsem kytaru o stůl, ona mě vzala za ruku a odvedla k posteli. Tam jsme si oba sedli a pak mi řekla, ať si lehnu. Lehnul jsem si tedy na záda a ona si na mě sedla. Začala mě líbat na krku a hladit po těle. Já jsem však byl ztuhlý jak kámen. Proč? No těch faktorů tam bylo mnoho, proč tomu tak bylo. Po chvíli přestala, protože jsem měl hodně vytřeštěný oči. „Hele, já nemůžu pokračovat. Vždyť se u toho tváříš, jak kdybych tě znásilňovala,“ povídá mi. „Hele promiň, ale já to asi nezvládnu. Takže ti děkuji a považuji naši dohodu za splněnou,“ odpověděl jsem jí. Ona tedy ze mě slezla, rozloučila se a odešla. Já jsem vstal, vzal do ruky kytaru a šel ji vrátit kámošce.

Přišel jsem k ní do pokoje. „Tak jak se hrálo?“ ptá se mě. „Jo, dobrý. Možná by to chtělo ji jen malinko naladit,“ úsměvem dodávám. Jo, kdyby jen věděla, za jakým účelem byla její kytara zneužita. „Tak ještě jednou díky za půjčení Králíku,“ loučím se a odcházím z jejího pokoje. Cestou po schodech mi to všechno v hlavě šrotuje. Přicházím do pokoje a lehám si na postel. Jsem tam sám a mám možnost o tom všem přemýšlet. Bohužel ne na dlouho.

Ani ne do 15 minut slyším klepání na dveře. Ozývá se lehké zakašlání. Podle hlasu poznávám, že to je O. „Můžeš vstoupit,“ povídám mu. Znovu ťuká, tentokrát hlasitěji a i hlasitěji zakašle. „Říkám, že můžeš vejít,“ houknutím zdůrazňuji. Po třetí už by se to dalo nazvat boucháním do dveřích a opět se zakašláním. Poté vstupuje O do pokoje. Ovšem je překvapený, že jsem tam sám. „Teda Zajdo, ty si to zmákl nějako rychle,“ a pokračuje dál do pokoje. „Nic nebylo,“ odpovídám mu. V ten moment se zastaví, otočí na mě hlavu a s nechápavým výrazem na mě kouká. „Jak jakože nic nebylo? To nepřišla?“ ptá se. „Přišla, ale dál jsem nechtěl pokračovat,“ povídám mu. On se ke mně natočil celý. Rozhodil rukama a dodává: „No ty jsi kretén!“ Následně si je pokládá na hlavu a kroutí hlavou. „Hele, prostě jsem ztuhnul. Necítil jsem, že to takhle chci, že to s ní chci,“ povídám mu. „Navíc víš jak, víš jaká je M slepičí prdel a jak by začal žvanit věci po škole,“ dodal jsem na závěr. On se usmál. „To vím moc dobře,“ a pokračoval ke stolu.

Já tak byl panic i nadále, až do svých skoro 23 let, kdy se to změnilo. Měl jsem dlouhé období, kdy jsem přemýšlel, zda jsem tehdy neudělal chybu. Avšak teď si s klidem mohu říct, že ne. Byl jsem mladý a naivní a věřil jsem na lásku dokonce života. Chtěl jsem tedy mít svůj první sex s někým, kde budou i city, s osobou, jenž budu milovat. To se mi splnilo, a já následně ochutnal tvrdé vystřízlivění a srážku s realitou. Avšak nevzalo mi to tu vášeň, to napojení na druhého, kterou bych nejspíše ztratil, kdyby mé poprvé proběhlo bez toho propojení, kdybych byl pouze její další, který jí ho tam zasunul.