Soutěžní povídka - Možná to není nevěra

„Zlato nech mě, musím to dodělat a za chvíli přijde Andy,“ odsekla jsem a hleděla si své práci na laptopu.
„Proč bych tě měl nechat? Jsem tady od toho, abych do tebe ryl. Pojď za mnou.“ Zavrčelo mi do ucha a mně nezbylo nic jiného než poslechnout. Otočila jsem se na židli čelem k němu, opřela jsem se o opěradlo a zaklonila hlavu. Letmo jsem mu pohlédla do očí a pak jsem pohledem sjela po jeho těle až k rozkroku. Chytla jsem ho za boky, on popošel blíž. Zatím co jsem se ho dotýkala a hladila ho, v hlavě se mi to hemžilo myšlenkami. Podvádím ho? Podvádím Andyho? Na chvíli jsem si tuto myšlenku připustila, ale pak jsem ji hned zase zavrhla. Nedělám nic špatného. U tohoto výroku jsem vždy ve svých myšlenkách skončila. Nedělám nic špatného. Ujišťovala jsem se. Nemá ani jméno, proč by také měl? K čemu by mu bylo? „Nemysli už na to,“ pohladil mne po tváři, ze které se dalo vyčíst, že mne toto počínání poněkud mrzí. Avšak vždy když tak učinil, nějakým způsobem mě to uklidnilo.
Klekl si přede mne, sedl si na paty a já se k němu sklonila. „Polib mě“ viselo ve vzduchu. Ani jeden to nemusel říkat, stalo se tak beze slov. Svezla jsem se ze židle a sedla si na zem vedle něj. Znenadání mne chytil, tedy spíše velmi pevně objal a svalil se se mnou na zem. Ležela jsem na něj, líbala mu rty, krk, hruď až jsem přišla k překážejícím knoflíkům na košili, které jsem jeden po druhém rozepla. Má úžasné tělo, tak úžasné, že by ho žádný člověk nemohl mít. Mám ráda, když má chlap svaly, ale zase nemusí vypadat jako kdyby ho nafoukli pumpičkou na kolo. On byl přesně takový, jakého jsem si vysnila. Je fakt, že za takové se dneska dost připlácí, ale stálo to zato. Mám se snad trápit tím, že jsem utratila o pár eků (1) víc než průměrný spotřebitel? Ne, mám chlapa, který mě nikdy nepodvede, je chytrý, i když má občas výpadky a někdy z něj vyleze taková hloupost, že se jí společně smějeme ještě několik dalších dnů, ale hlavně…hlavně je krásný. Miluju, když mu můžu vískat v jeho nádherných, jemňoulinkých, tmavě hnědých kudrlinkách. Můžu mu dělat, co chci. Můžu si s ním dělat, co chci. Nikdy neodmítne, nemá důvod, nemá city.
Na rozdíl od Andyho byl mnohem všímavější. Vždy mě pochválil za to, co dělám, byť šlo třeba jen o maličkost, jako bylo srovnání polštářů na pohovce a tak podobně. Vždy si všiml, když jsem měla něco nového na sobě. Nikdy mi nic přímo nevytýkal. Ano, občas jsme se rafli, ale to pak končilo pořádnou postelovou rvačkou.
Jak jsem tak v mysli svému muži vše vytýkala všimla jsem si, že ten pode mnou nemá už na sobě nic.
„Přemýšlíš moc nahlas. Neměla bys ho tak hanit.“ Trochu jsem se zastyděla, ale jelikož jsem věděla, že to nikomu neřekne, stud ze mne po chvíli opadl. „Tak pojď,“ vstal, chytl mě za ruku a vedl do ložnice. „Na zemi by ti byla zima,“ měl pravdu, v bytě byla zima a zrovna dnes docela velká. I když i o tomto by se dalo polemizovat, neb já jsem zimomřivý člověk a mikinu vysvlékám okolo 25 stupňů. „Převlékl jsem postel,“ I to se dalo snadno poznat z vůně útulna a zejména nové aviváže. I když by se tato vůně dala jednoduše přisoudit pouze faktu, že bylo vůbec vypráno.
Padla jsem na postel, záda mě už z dlouhého sezení bolela. Ležela jsem na břiše a cítila, jak se ke mne po čtyřech pomalu plíží. Sednul si na mne obkročmo, začal mi záda masírovat, a přitom mne líbat na krku. Jen škoda, že měl tak suché rty, i při líbání na rty bych ocenila, kdyby tomu tak nebylo. Jak mi mnul ramena, začal palci postupně rolovat tričko jež jsem měla na sobě, zvedla jsem ruce a on mi ho přetáhl přes hlavu. Otočila jsem se k němu čelem a dlouze jsme se objímali o mazlili. Nohy jsem mu omotala kolem boků, jimiž na mne zvolna tlačil. Zakryl nás a sklonil hlavu k mému podbřišku. Nejprve mne jen líbal a mnul mi rozkrok rukou přes kalhoty. Po chvíli mi však kalhoty rozepl, a i s ponožkami sundal. „Proč to děláš? Budeš nachlazená,“ zamumlal na to, když zjistil, že pod kalhotami nemám již nic. Přešla jsem to, jako by se nechumelilo a vyhodila jsem mu své nohy na ramena. „Tady je někdo nedočkavý,“ usmál se na mne a jazykem mi přejel po klitorisu. „Tak to dneska zlatíčko nebudeme natahovat, jo?“ Jen jsem se pousmála a se stydlivým pohledem pokývala hlavou na souhlas. Ještě než jsem tak ale stihla učinit, vjel mi dvěma prsty do kundičky. Kdy si je stihl natřít lubrikantem jsem nezpozorovala a vlastně mi to bylo i jedno. Postupně je roztahoval víc a víc od sebe a zároveň jimi do mě přirážel. Jazykem stále kmital po klitorisu a já byla slastí bez sebe, prohýbala jsem se v zádech, strašně jsem se chtěla něčeho chytit a trochu své tělo usměrnit, ale nebylo čeho. Shodil mi nohy z ramen a posadil si mne do klína. Hned jsem ho objala a mazlila se k němu, jak jen to šlo. Mezi naše těla by se nevlezl list papíru. Pomalu jsem na něj nasedla. Chtěl abych se mu dívala do obličeje, a tak mi prsty přidržel bradu. Jak jsem se ale hrbila, musela jsem mít hlavu hrozně zakloněnou. „Uvolni se a narovnej se, kotě,“ řekl mi jemně. O to jsem se snažila celou dobu, avšak pro jeho velký penis bylo pro mne stěží udržet křik, abych nevzbuzovala podezření od okolních bytů a snažila se jen tiše vzdychat. „Nesedej si, klekni si,“ udělala jsem, jak mi poručil. S kleknutím jsem se hned narovnala. Přidržel mi ruku na ústech a podtrhl mi nohy. Dopadla jsem na něj až po kořen jeho penisu, chtěla jsem křičet, ale on mi ruku na ústech držel tak pevně, že jsem se nemohla ani pořádně nadechnout. Lehl si a já na něj, začal tvrdě přirážet a já se cítila jako kus hadru, nebyla jsem schopna ničeho. Jen jsem cítila, jak jeho velký penis klouže po stěnách mé pochvy a lehce zpomaluje v přírazech až nakonec skoro přestal. Jen pomalinku hýbal boky ze strany na stranu. Byla jsem schopna jeho úd popsat už jen podle citu ve vagíně. Vždy když jsem se stáhla cítila jsem každou jeho žilku. Pokaždé, když se pohnul ze strany na stranu jsem myslela, že se udělám, že chci být, chci mít orgasmus, ale on to nedopustil. Cítila jsem, jak chce, abych se trápila. Rukama mě chytil pevně za boky, abych nemohla sama přirážet a jeho penis ze mne pomalu vyjel a jen se o mne otíral. Byla jsem tak prázdná.
Jednu ruku mi položil na podbřišek a tlačil s ní dolů. Pěst se mi zarývala do podbřišku a já měla tendenci se kolem ní omotat. Neměla jsem šanci se jakkoli hnout, ani jsem nechtěla. Druhou rukou do mě opět zajel a tentokrát rovnou čtyřmi prsty. Čím rychleji přirážel, tím byly přírazy hlubší až jsem najednou ucítila, že se ve mne svírá pěst, která se opět zase natahuje. Takto několikrát za sebou ve mne celou ruku sevřel, různě ji otáčel a následně zase prsty natáhl. Pak přestal a nechal ve mne ruku volně ležet, dlaní nahoru. Chvíli počkal až se uklidním, nic nedělal.
Najednou jsem cítila jeho žalud, jak se pomalu tlačí přes dlaň až k jeho prstům a dál. V mojí vagíně si chytil penis a začal si honit. Sevřená ruka okolo jeho penisu kmitala nahoru a dolů a klouby jeho prstů mne dráždily všechny stěny. Najednou se mé tělo začalo zmítat ve stazích orgasmu. Vysunul ze mne ruku a přirážel svým penisem, líbal mě, abych nekřičela a rukama mi dráždil bradavky. Slzy, které mi bolestí ze stahů svalů okolo pěsti tekly mi z obličeje, slízal. Leželi jsme v klidu, já na zádech, on na mne, ani jeden z nás nic neříkal, byl stále ve mně, ale už nepřirážel. Jen čekal, až stahy dozní. „Andy!“ vykřikla jsem při prvním uslyšení zvuku klíče ve dveřích. Měla jsem aspoň štěstí, že už bylo po všem. Oba dva jsme se velmi rychle oblékli. Jeho jsem postavila zpět do komory.
„Ahoj, miláčku!“ pozdravil mne nadšeně manžel. „Zase pracuješ?“ jeho projevený zájem byl u této otázky o něco menší. „Jo jo, stále…“ držela jsem v hlavě myšlenku, že jen co bude chvíle, budu to v komoře muset vypnout. Sice vydrží, to nevadí, ale baterie se tím opotřebovává, a když je nečinný je lepší, když není zapnutý. Manžel samozřejmě nevěděl o tom, že jsem si ho objednala na míru, nebo se aspoň domnívám, že o tom neměl ani páru. Já nikdy moc nebyla na ty z velkovýroby, ale takto jsem si mohla nadiktovat vše. To bylo totiž v době, kdy přišli s novinkou, že domácí pracovníky budou vyrábět na zakázku. Jenže vzhledem k tomu, že se jim taková výroba nevyplatila, brzo skončili, a tak se na pracovníky vyrobené na míru zapomnělo.
Den plynul a já na pracovníka v komoře zapomněla. Večer jsem si šla s Andym lehnout. Byl rád, že jsou peřiny vyprané. Usnuli jsme. Každý na své půlce postele. Probudilo mne až zaklepání na rameno. „Nechala si mě tam,“ slyšela jsem. „Chci si lehnout k vám,“ mráz mi přejel po zádech. Zárukou bylo, že nemá city, je to stroj, robot, jak, jak může, on něco chce? Vždyť chtít to je vlastnost lidí?! „Chci jít k vám,“ Andy se probudil a nechápal. Já byla v šoku. „Proč nemůžu žít jako vy?“



(1) E currency je v povídce digitální, nadnárodní a prakticky již jediná měna na světě.