Cyklista

Tlumiče zvládaly nápor terénu bez sebemenších problémů a já se svahem dolů řítil jako střela. Stromy svištěly kolem a já měl co dělat, abych z pěšinky nesjel. Zvuk nerovností a celého okolí tlumila přilba. Očima jsem zběsile tikal po uzounkém hliněném proužku mezi kapradinami a hledal každý kámen. Musel jsem. Příkrý sráz nalevo, posetý kmeny stromů byl vlastně docela nebezpečný. Na druhou stranu vím, co si můžu dovolit. Touhle cestou jezdívám často a dneska je tak krásný letní den...
V bolestech jsem otevřel oči a začal lapat po dechu. Kolem jsem v šeru sotva viděl stromy a hromadou bláta a listí pokrytou levou ruku. Od pohledu byla v pořádku. Stejně jako ta pravá. Nebylo úplně snadné se zvednout - modřina velikosti dlaně na pravé noze mi nedovolovala snadný pohyb, ale nestěžoval jsem si. Když jsem se rozhlídl po mé původní cestičce, bylo mi jasné, že jsem dítětem štěstěny. Kutálel jsem se dobrých 100 metrů mezi vzrostlými kmeny a žádný jsem netrefil. O mém kole se to říct nedalo. Rám byl napůl a celek držel pohromadě jen lanky. Většina dalších komponent byla na hadry. Jsem rád, že to odnesl rám kola místo mé páteře. Pitomá ropucha. Skočila přímo pod kolo a už jsem letěl. Chtěl jsem se podívat na čas a GPS, ovšem obrovská prasklina na displayi mého mobilu s tím nesouhlasila. Koukám, že bych na batohu šetřit neměl. Snad příště. Byl jsem tedy celkem ztracený a čas jsem mohl jen odhadovat z velkého šera a skoro zapadlého slunce. Bylo mi jasné, že na původní pěšinku se nevydrápu, ovšem směrem od kopce se terén zdál být schůdný. Alespoň trochu jsem se oprášil, vzal si batoh a - doufaje že nezatmím - jsem vyrazil pryč z lesa. Snad.
Probral jsem se a uviděl starorůžový strop. Po otočení hlavou jsem pochopil, že jsem v nějaké ložnici. Kolem postele byly čtyři krásně tvarované dřevěné sloupy a mezi nima jemňounké závěsy. Na levé straně bylo zatažené okno, na pravé stěně byly dveře a naproti postele byla velká skříň. V pravo od ní byla kousek od dveří staromódní židle, snad na převlékání. Sám jsem byl přikrytý velkou bílou peřinou s růžovými slony. Bylo to velmi příjemné místo, ale já se necítil klidný. Poslední vzpomínkou v mé hlavě byla cesta temným lesem a známky civilizace byly v nedohlednu. No nic. Nějak jsem se sem dostat musel a asi si to vysílením nepamatuju pomyslel jsem si. Třeba mi pomůže pohled z okna. Chtěl jsem se zvednout a ztuhnul jsem šokem. Měl jsem na rukou pouta. Začal jsem sebou trochu lomcovat a uvědomil si, že jsou i na nohou. Příjemnost pokoje se náhle vytratila.
"Slyšela jsem jak sebou lomcuješ, takže už jsi asi vzhůru", řekla dívka ve dveřích. Na chvíli jsem zapomněl, kde jsem. Stála tam v úplé riflové minisukni, které končila nad pasem a jemně dokreslovala její ženské boky. Nad nimi měla odkryté krásné pevné břicho a nad tím se tyčilo trháně zkrácené bílé tílko. Silně odstávalo od jejího břicha, protože bylo podpořeno velmi výraznými prsy. To vše byl ovšem jen slabý odvar vedle toho pronikavého, hravého pohledu. Velké modré oči byly dominantou celé tváře, kterou překrýval jen pramínek neposedných rovných zrzavých vlasů. Ostatní byly pečlivě staženy do gumičky. "Asi máš menší okno, ostatně kdo by ho po těch prášcích neměl", řekla s klidným tónem a jemným, přesto nepřeslechnutelným důrazem u prášků. Já byl pořád v šoku z mé pozice a jí to evidentně nevadilo. S mírným úsměvem v koutcích mi stručně připomenula mou situaci a já si začal vzpomínat.
Na kolena jsem spadl nesčetněkrát a ruce nemám celé dodřené jen díky rukavicím. Z lesa jsem ale vyšel. o pár desítek metrů dál po svahu stála od pohledu celkem honosná vila s velkým, zděným plotem a nádhernou, ručně kovanou bránou. Vedle brány byl interkom s videem, který jsem rychle použil, abych se dovolal nějaké pomoci. Ozval se vlídný hlásek a já jsem se velmi unaveným hlasem omluvil za pozdní otravování a zmínil jsem se o mém bloudění lesem. Neměl jsem ani možnost to doříct a byl jsem vřele pozván dovnitř. Za zvuku hydraulických motorů se začala brána rozevírat a já vešel. Po kostkované dlažbě jsem prošel kolem trochu kýčovité fontánky až k vstupním dveřím. Ve dveřích na mě čekala osoba, jíž patřil hlas u brány. Byla to drobná, štíhlá dívka s tmavými vlasy. Víc jsem neviděl, protože mě světlo domova oslepovalo. Po bloudění temným lesem to ale byla vítaná změna. Pozvala mě dále a nabídla mi čaj. Také mi donesla nějaké čisté tričko a kraťasy od otce a poslala mě do sprchy. Bylo to velmi milé a já, celý zablácený, dodřený a propocený jsem to samozřejmě s nadšeným poděkováním přijal. Ve velké přepychové koupelně jsem si místo rohové vany vybral sprchový kout a spláchnul ze sebe všechnu tu špínu. Pořád jsem byl unavený, ale konečně jsem se cítil jako člověk. U čaje se mi Šárka představila a já ji povyprávěl můj příběh. Řekla mi, že můžu jít do vesnice, ale upozornila mě na to, že v noci mi nic nikam nepojede a nabídla mi přespání. Já byl opravdu hodně unavený a sotva jsem ji vnímal. Ruce mi slábly více a více a víčka se zavírala bez ohledu na můj vzdor. Pomalu ale jistě jsem na židli ztrácel vědomí a usínal. Šárce se změnil výraz v obličeji a začala se velmi zlověstně usmívat. Na někoho ve dveřích řekla "už to zabírá" a já usnul.
Začal jsem se hlasitě dožadovat svého uvolnění, ona se však jen usmála, vlezla za mnou na postel a nasadila mi velký a kulatý roubík do pusy. Snažil jsem se dál mluvit, ale nevyšlo ze mě ani jedno slovo. Jen jsem bezmocně slintal. Do místnosti přišla v županu i Šárka a řekla: "Tak co Kláro, zlobí?". "Zatím jo, ale to ho přejde", odpověděla Klára. Teď alespoň vím, jak se obě jmenujou, pomyslel jsem si. Mou náladu to ale nikterak nezvedlo. "Víš, my si strašně rády hrajeme" řekla Klára a pokračovala: "Za normální situace jsme celkem omezené, ale ty jsi nám spadl z kola přímo do klína. A víš co je na tom nejlepší? Nikdo nemá ani ponětí, že tady jsi. Vlastně ani ty nevíš, kde jsi." Začala se silně a velmi ďábelsky smát. Šárka stála nesměle opodál a nic k tomu nedodávala. Její oči ale mluvily za ni. Byť byla od pohledu taková nenápadná, šedá myška, teď jí oči zářily nadšením. "Prostě si s tebou užijeme a až nás omrzíš, možná tě pustíme domů. Je jen na tobě, jak moc se ti to bude líbit. Ale teď už k zábavě." řekla Klára a vydala se k posteli. Pomalu vjela pod peřinu mezi mé nohy a já zjistil, že na sobě nemám ani trenky. Svými dlouhými, temně rudými nehty mě dráždila po vnitřní straně stehen a já si začal říkat, že to vlastně může být skvělý zážitek. Byly to dvě nádherné holky, každá jiná a přesto obě perverzní. Klára mně dráždila dál a plynule přešla až k mému pevnému péru. Její tvrdé pohyby rukou byly trochu bolestivé, ale extrémně vzrušující. Klára odhodila peřinu na zem a pokračovala ve svém tvrdém honění. Dívala se mi při tom přímo do očí a já naprosto zapomněl, že jsem tam proti své vůli. Teď to vlastně ani nebyla pravda. S každým jejím pohybem zápěstí jsem cítil blížící se orgasmus víc a víc a Klára přestala a začala se smát. Šárku toto dění silně vzrušovalo. Všiml jsem si toho až teď, ale evidentně už si nějakou dobu dělala dobře na židli. Klára mě plácla přes žalud a nevšímaje si mé bolesti vyšla k Šárce. Ta přestala hýbat rukou pod županem a vyrazila Kláře naproti. Uprostřed pokoje se potkaly, Klára zajela Šárce hluboko do jejích krátkých, temných vlasů a pevně ji přitáhla k sobě. Nestačil jsem koukat. Dravost a vášnivost, s jakou začala Šárku líbat byla oslnivá. Druhou rukou Šárce rozvázala župan a zajela na záda. Takto ji přitiskla na sebe ještě víc. Šárka ji odpovídala na každý pohyb rovnou měrou. S tímto vášnivým polibkem se pomalu přibližovaly k posteli kde Klára Šárku pustila a odstrčila k pravé straně postele. Šibalsky se na ni usmála a sama šla k levé straně. Na postel si klekla a po kolenou mi přišla až k tělu, tam mně opět začala drápat svými nehty a ukazováčkem druhé ruky dala Šárce najevo, že se má připojit z druhé strany. U její cesty po posteli jsem se kochal jejíma pevnýma dvojkama, které sem tam vykoukly z pod volného županu. Znovu se setkaly, tentokrát přímo nade mnou. Jejich jazyky se spolu objímaly zatímco ruce se věnovaly mně. Všude možně po těle mě škrábaly 2 páry černých a 2 páry červených nehtů a přímo nade mnou se odehrávaly orgie. Za chvíli mě Šárka přestala dráždit a zajela velmi pomalu pod Klářino tílko, kde mnula její čtyřky. Klára mě začala ignorovat taky, tílko si chytila za rozervané okraje a rázným pohybem jej srhla přes hlavu. Poté se rukama zapřela dozadu a odávala se laskání od Šárky. Já se kochal pohledem na drobné rtíky sající ty nádherně tvarované, plné a pevné velké čtyřky. Jak rád bych se na ně vrhnul. Šárka pomalu zvedla svou levou nohu a začala mi jí jezdit po tváři a přejíždět přes náhubek. Na chvíli se přestala věnovat Kláře, pomalu se nade mě naklonila a něžně mi sundala náhubek. Pak si spustila svůj župan a svou voňavou, růžovou broskvičku mi dala přímo na pusu a já začal vděčně sát. Klára si mezitím vyhrnula sukni a nasunula se mi na penis. Šárka se jen jemně pohupovala nad mou tváří a za blaženého oddechování se něžně kroutila slastí, kdežto Klára prudce přirážela a oddávala se agresivnímu sexu. Propnutýma rukama se zapírala o mé nohy a pevně je svírala bolestivě hluboce zaraženými nehty a za velmi živočišného křiku mi orgasmem sevřela penis ve vagíně a nehty se mi zaryla až do krve. Já nezůstával pozadu a velmi silným proudem začal vypouštět svou dávku do ní. Bylo to náročné, protože mě zároveň Šárka dusila svými stehny, když se taky zmítala vyvrcholením. Obě kočky na mně zůstaly ve svých polohách a ještě jednou si vyměnily polibek. Poté se Šárka přesunula stranou, vzala si župan a kvapně odešla. Klára se s úsměvem přesunula s mou plnou dávkou přímo nad ústa a nechala se důkladně vyčistit. pak se kvapně otočila a začala mi u toho sát přirození. Oddával jsem se tomu pocitu a společně jsme se udělali znovu. Vlastně ani nevím, proč mě spoutaly. Klára se zvedla a s úsměvem se ke mně otočila a odešla. Ve dveřích se vyměnila s Šárkou, která mi nesla čaj.
Probral jsem se nahý, kousek od města kde bydlím. Takhle jsem ale do města nemohl. V dohledu byl ale rodinný dům, tak snad budou mít na půjčení alespoň nějaké tričko.