Společné rozhodnutí

Přibližně před rokem a půl jsme se s manželkou rozhodli trochu zpestřit náš sexuální život. S návrhem na vyzkoušení trocha bdsm jsem přišel já. Již dlouho mě to lákalo ("ujížděl" jsem si pouze na netu), až konečně jsem sebral odvahu a svěřil se Petře. Kupodivu se novým experimentům v této oblasti nebránila. Začali jsme lehkým svazováním, dostávali se postupně dál a dál. Nikdo z nás nebyl vyhranění submisiv ani dominant a tak jsme role střídali. Na seznamu bylo svazování v různých polohách (spíš krátkodobé), dráždění, lehlé výprasky, ponižování, rádoby znásilňování a podobné. Po roce jsme dosáhli určité úrovně, přes kterou jsme se nemohli dostat. Oba jsme cítili, že by to chtělo oživení, něco víc, ale nevěděli jsme, jak posunout hranice o něco dál. Stagnovali jsme.

Nedávno jsem dal podnět, spíš ze srandy, k... Petra byla zrovna "ta dole" a když jsem jí měl svázanou a řádně rozdělanou, zeptal jsem se, jak by se jí líbilo, kdybychom do svých hrátek někoho přibrali. K mému překvapení nebyla proti. Celkem mě to udivilo, protože je Petra hodně stydlivá, na veřejnosti mi sotva dá pusu. Není to provokativní typ, obléká se spíše usedleji, vždy se pohoršuje, když se na ní někdo "nestoudněji" podívá... (Možná se zdá, že manželka moc krásy nepobrala, ale naopak. Vypadá tak na 25 maximálně, i když je jí o 5 let víc, štíhlou postavu si udržuje pravidelným cvičením, menší pevné dvojky jí na dokonalosti neubírají, souměrný hezký obličej lemovaný dlouhými vlnitými hnědými vlasy.) Toto téma jsme probrali ještě raději mimo naše hrátky. Druhý den jsem už žhavil internet - seznamky, inzeráty, chaty. Během cca měsíce jsme si vyměnili spoustu zpráv s různými lidmi, nikdo ale nebyl pro nás "ten pravý". Až předevčírem jsme narazili na zajímavou ženu.

Nebyla to profi domina, která chce za služby peníze, ale na nás oba zapůsobila. Okamžitě převzala iniciativu a my věděli, že s ní bychom to mohli alespoň zkusit. Něco málo nám o sobě prozradila (je jí 42, bdsm je její dlouholetý koníček, má spoustu zkušeností, vlastní zázemí, hodně kontaktů, na svém účtu již mnoho vychovaných a spokojených otroků, jejich pánů a párů věnující se této zálibě). Samozřejmě si vyžádala i podrobné informace o nás, dokonce nám poslala rozsáhlý dotazník. Zabralo nám víc než hodinu, než jsme jej vyplnili, samozřejmě každý zvlášť. Byly zde opravdu podrobnosti a věci, které by mě nikdy ani nenapadly, např. bití různého kalibru různými nástroji, různě dlouhé doby znehybňování, ponižování na různých místech různými způsoby..., ale i třeba půjčování cizým lidem, výměna partnerů, nařízený homosexuální styk, dále třeba sex se zvířaty a spoustu dalšího. Každá položka měla škálu 5 odpovědí od "v žádném případě nepřípustné" po "to miluji, mohl/a bych to dělat stále". Zakázala nám vyplněné dotazníky si navzájem ukazovat (i když popravdě, mě by zajímalo, jak jej Petra vyplnila, na druhou stranu bych jí ten svůj také neukázal; své sny je jednodušší poskytnout neznámé osobě, než známé, natož své manželce). Po výměně několika dalších e-mailů nás pozvala k sobě. Tedy ne přímo k sobě domů, ale na večeři do jedné restaurace. Prý než začneme, je lepší poznat se osobně. Naštěstí madam Zita (jak si nechala říkat) bydlí ve městě vzdáleném necelých 50 km, tak cestování nebude nejmenší problém. Termín byl domluven. Příští pátek! Ten týden byl pro nás celkem krušný. S Madam jsme již nekomunikovali, jen jsme obdrželi dopřesňující pokyny. 18:00, restaurace Pod obloukem, společenské oblečení.

Ten týden jsme byli oba jako na trní. Na cestě silně nervózní.

Zaparkovali jsme nedaleko restaurace. Cestou od vozu jsem pozoroval Petru (a nejen já, nýbrž i kolem jdoucí muži), oděnou do světlých kytkovaných šatů a lodiček. Moc jí to slušelo, škoda, že se tak neobléká častěji. Lodičky krásně tvarovaly její lýtka. Přesto na ní bylo vidět, že se v tom cítí jaksi nesvá. I já jsem byl mimo sebe, ne kůli saku, ale kůli očekávání, co přijde.

Restaurace byla prostorná, žádná podřadná díra, spíš naopak. Číšníci a číšnice měli na sobě stejnokroje, hosté, kteří zaplňovali tak půl restaurace, byli vesměs nóbl odění... raději jsem ani nemyslel na ceny jídel. Napravo u stěny jsme zahlédli dámu, která nám jemně pokynula. Přistoupili jsme blíž. Byla to madam Zita. Ač jí bylo 42 let (jak uváděla v korespondenci), vypadala značně udržovaně. Štíhlá, s větším (spíš velkým) poprsím (zdůrazňovaly jej přiléhavé vínové šaty s odvážným výstřihem), vlasy černé jako úhel (jistě dobarvované, narozdíl od černých očí) pečlivě zastřižené na mikádo s ofinou střiženou těsně nad obočím. Na obličeji byla patrná slabá vrstva make-upu, aby zakryla těch něco málo vrásek. Už takto za stolem působila velmi sebevědomě a charizmaticky. Přiznám se, že jsem se původně trochu obával, jak bude vypadat... po této stránce jsem byl spokojen. Během představování se ani neobtěžovala zvednout, proč také. Pokynula nám k zasednutí. Počkali jsme, až nám číšnice -mladá dáma kolem 25 let, stejnokroj jí moc slušel- přinese objednané pití, vybrali jsme si jídlo a dali se do rozhovoru. Madam Zita se nás poptala na pár věcí a upřesnila nám své podmínky. Už když o tom mluvila, cítil jsem nemalé vzrušení. Petra, dle jejího výrazu, zřejmě také. Něco nás překvapilo, z něčeho jsme byli spíše rozpačití, jiné jsem si nedovedl moc představit. Zkráceně šlo o to, že se jí upíšeme jako otrocký manželský pár. Ona za své služby nebude požadovat žádnou finanční ani materiální odměnu, ale bude vyžadovat naší absolutní oddanost a poslušnost, a to na jeden rok. Rok budeme plnit její příkazy, které budeme dostávat různou formou: e-mailem, dopisem, sms, telefonem... jednou za měsíc, pokud neurčí jinak, ji budeme navštěvovat u ní doma (nebo může setkání proběhnout jinde), kde jí budeme zcela oddáni. Veškeré prohřešky bude trestat dle svého uvážení. Na začátek po nás bude chtít zaplatit kauci 20 tisíc, která ji v případě rozvázání smlouvy z naší strany resp. při hrubém porušování pravidel, propadne. Prý to bude taková pojistka, takový hnací motor, motivace pro nás. Samozřejmě bude respektovat naše pracovní povinnosti, zdraví a přiměřeně i to, co jsme vyplnili v dotaznících. Předala nám podrobně vyhotovenou smlouvu s tím, že máme 7 dní na její případné podepsání.

Vypadali jsme poněkud rozčarovaně, nevím co jsme čekali, ale toto? Z našeho rozjímání nás vytrhla Madam, zda by si nás mohla jemně ozkoušet (aby prý viděla, s jakým materiálem bude pracovat). Po krátkém zaváhání jsme oba přikývli. Petra dřív než já.

"Tak tedy začneme..." spustila s úsměvem na tváři. "Vyndej si péro z kalhot," otočila se ke mě. Podíval jsem se na Petru, doufaje v nějakou pomoc, ale ta jen sklopila oči a natáhla se po sklence. "Nebudu přece všechno opakovat dvakrát, prostě si rozepni poklopec a vytáhni péro i s koulema ven, ubrus je dostatečně dlouhý, aby ti ho zakryl." Dostal jsem ze sebe něco jako ano madam. Přirazil jsem co nejvíce ke stolu, pravda, ubrusem budu krytý. Rozhlédl jsem se a když jsem si myslel, že mi kromě Petry nikdo nevěnuje pozornost (ani Madam), rozepnul jsem poklopec a vytáhl penis i se šourkem ven. Cítil jsem, jak rudnu - mít v restauraci penis venku, byť pod ubrusem... Petra musela nakouknout pod stůl a zkontrolovat odvedenou práci. Asi se podivila, že mi stojí. Madam se na stav samozřejmě poptala.

"Dobře, teď drahá Petro sundáš kalhotky a položíš je před sebe na stůl. A celou dobu, co tu budeme, se budeš nohou starat, aby tvému manžílkovi pořád stál. No prosím," pokynula jí. Naše pohledy se opět střetly, opět to byla Petra kdo ucuknul. Obličej jí zrudnul. Chvilku, jako by rozmýšlela, ale pak se rozhlédla kolem a zajela rukama dolu. S kalhotkama docela zápasila, musela vykasat šaty a přitom svým vrtěním nechtěla na sebe přitáhnout pozornost, každou chvíli kolem prošla číšnice či vrchní, kdokoliv se mohl podívat naším směrem. Já si pohled na ni vychutnával, byla tak roztomilá a nádherně rozpačitá. Po chvilce zápasení se krátce ohnula a položila před sebe kalhotky. Zakryla je dlaní. "Výborně, pochválila ji madam. Ruce ze stolu." Petra po malém zaváhání poslechla. Před ní ležely červené saténové kalhotky. Vzrušovala mě představa, že zde Petra sedí naostro (jí očividně také), málem jsem zapomněl na vlastní "starosti". Madam kalhotky sebrala a podala mi je. Přikázala mi, abych je prozkoumal, očuchal a popsal. Zarazilo mě, jak jsou vlhké, nasáklé Petřinou šťávou a jak po ní voní. Když jsem to popisoval nahlas, Petra vypadala, jako by se měla propadnout. Pak mi je madam vzala a opět položila před mou ženu. To už nám ale číšnice nesla předkrm, který madam prve objednala. Zeleninový talíř s kouskama zeleniny. Než jej před nás postavila, všimla si kalhotek ležících na stole. Asi chuděra nevěděla, co si o tom myslet, v očích ji jen zablesklo, koutky zacukaly a se slůvkem: "Prosím" opět odešla.

Madam vybrala z talíře největší mrkev a nabídla ji mé ženě. "Předpokládám, že víš, kam si to strčit." Patra sáhla po mrkvi. Chvíli na ní nevěřícně civěla. Madam mezitím vzala jiný kousek zeleniny a pustila se do něj. Obrátila se ke mě a začala mi něco povídat. Ani jsem pořádně nevnímal co, musel jsem pozorovat Petru, jak si poradí s mrkví. Té jakoby konečně došlo, co se po ní chce. Rozhlédla se, mrkev zmizela pod stolem, za chvíli se vynořily prázdné ruce. Byl jsem si jistý, že manželka opravdu zastrčila mrkev kam měla. Oči se jí leskly vzrušením, poznám na nich, když je hodně rozrajcovaná. I její rychlý dech tomu nasvědčoval. Než nám přinesli jídlo, madam s námi konverzovala, jakoby se nic nedělo. Párkrát upozornila Petru, aby nezanedbávala své povinnosti pod stolem. Co chvíli jsem ucítil její nohu na svém přirození (po několika pokusech se již přesně trefovala), které kolikrát nebylo potřeba ani stimulovat.

Hlavní chod nám přinesla číšnice společně s kolegou, neubránili se pohledu na kalhotky ležící na stole. Číšník se ani neubránil pohledu, ne zrovna nejkratšímu -až mě někde uvnitř píchlo- na mojí manželku. Akt večeře byl velmi vzrušující. Madam se chovala, jako by se nic nedělo, my oba byli vzrušení na maximum. Já se stopořeným ptákem pod stolem, po kterém mi co chvíli přejela noha Petry; Petra s kalhotkama na stole a s mrkví zastrčenou v kundičce. Jedli jsme něco přes 15 minut. Poté co nám byly odneseny talíře, jsme si ještě objednali kafe. Když nám jej číšnice donesla, vzala opět madam Petřiny kalhotky a podala mi je. "Dobře mě poslouchejte, nebudu to opakovat. Ty," podívala se na mě, "si ho těmahle kalhotkama vyhoníš. Tady pod stolem. A všechno do nich nastříkáš, na vnitřní stranu. A ty," obrátila se na Petru, "nebudeš pozadu a uděláš se tou mrkví. Dejte se do toho." Madam si zapálila cigaretu. Vypadala uvolněně. Na rozdíl od nás. Jen jsme si s manželkou vyměnili krátké stydlivé pohledy a dali se do díla. Každému z nás zmizela ruka pod stolem. Hlídal jsem okolí, zda se někdo, ať už z hostů či perzonálu, nedívá (hlavně perzonál k nám vysílal co chvíli pohledy, zda něco nepotřebujeme) a pravičkou si honil penis zabalený do Petřiných saténových kalhotek. Občas jsem pohlédl na Madam, na níž nebylo vůbec nic poznat (neubránil jsem se pohledu do jejího výstřihu). Po očku jsem také pozoroval Petru, která též pod stolem nezahálela. Nejraději bych jí s tou mrkví pomohl, ale... museli bychom být někde jinde a sami. Co chvíli se naše pohledy nakrátko setkaly. Začalo to na mě přicházet, když jsem zrovna koukal na zadek číšnice, opírající se o bar. Rychle jsem pohledem zalétl madam do výstřihu, na Petru... a už jsem skrápěl kalhotky. Madam i Petra to na mě poznaly, nedivím se. Vše jsem pečlivě utřel do vnitřní strany kalhotek, jak madam nařídila. Petře to trvalo o něco déle. Vždycky potřebovala mnohem víc času, ale i tak to bylo na ní nezvykle rychlé. Měl jsem už odpracováno a mohl jí věnovat plnou pozornost. Má žena orgasmy dost prožívá, bál jsem se za ni, aby tu něco nepatřičného nepředvedla. Ale klobouk dolů, jak se krotila. Levou ruku zaryla do ubrusu, prohnula se v zádech, na krátkou dobu jí křeč zaklonila hlavu, z úst jí vyšel polohlasitý krátký vzdech, který naštěstí zanikl v hrající hudbě a ruchu restaurace. Později se mi svěřila, že takový orgasmus už hodně dlouho nezažila, byl mimo jiné umocněn tím, že se musela maximálně ovládat. Prý byl i nezvykle dlouhý.

Madam zkontrolovala postříkané kalhotky, s množstvím semena byla spokojena (aby ne, vyšlo toho ze mě opravdu hodně) a předala je Petře, aby si je oblékla. Tak jak jsou. Mě naopak předala od ní mrkev a popřála mi dobré chuti. Petře se do "upravených" kalhotek moc nechtělo (ani se jí nedivím, sedět v kalhotkách upatlaných od semene), navíc si je oblékat tady..., ani mě se do mrkve dvakrát nechtělo. Ale za prvé jsme byli oba hodně vzrušení (i když já poněkud vystřízlivěl) a za druhé - museli jsme to dohrát. Zatímco se Petra vrtěla při navlékání kalhotek, já se pustil do mrkve utěšitelky. Byla řádně umatlaná od Petřiných šťáv a voněla jejím vzrušením, které jsem cítil pak i v ústech. Penis, tentokrát už schovaný na svém místě, se opět ozýval. Petra byla rychlejší. Kalhotky plné semene měla na sobě, muselo to pěkně studit.

Než jsme všichni dopili, vedla s námi madam povrchní rozhovor, který se vůbec nějakého sexu netýkal. Dělala, jako by nic, naopak my vypadali jako opaření. Celou útratu za mého protestu zaplatila Madam. Číšnice se potutelně usmívala, prý doufá, že nám chutnalo, že jsme si vše užili a že máme zase zavítat. Tady už mě nikdo nikdy neuvidí, pomyslel jsem si. S Madam jsme se rozloučili. Když nás vyprovázela ven, všiml jsem si její téměř dokonalé postavy v přiléhavých šatech. Byla to vážně kost. Madam nám ještě řekla, že si nepřeje, abychom cokoli, co se stalo rozebírali. Ani teď, ani jindy, cokoliv se kde bude dít (to jsme také splnili, když pominu zmínku Petry o svém orgasmu). Ať se pouze rozhodneme, zda smlouvu podepíšeme či ne.

Nasedli jsme do auta a rozjeli se domů. Cestou nepadlo jediné slovo. Ani doma ne. Vlatně něco přece jen. Poté, co jsme se pomilovali, jako už dlouho ne, se ke mě Petra přitulila: "Podepíšeme, že?" "Ale samozřejmě," políbil jsem ji. Dlouho jsem nemohl usnout, stále jsem musel myslet na to, co jsme zažili a hlavně co ještě asi zažijeme.

Hned druhý den jsme odeslali podepsanou smlouvu.