Kartotéka - soutěžní

Ona:
To si dělá prdel, že to s ním nic nedělá, ani se nekoukl. Povzdechla jsem si v duchu, když jsem se před ním skláněla pro propisku, která mi omylem při odchodu od něj, od šéfa, upadla. Starý trik, ale vždy fungoval.
On:
Ta malá coura už mě dlouho provokovat nebude. Ještě jednou se přede mnou skloní v té těsné krátké sukýnce a bude litovat, že mě poslední dobou tak provokovala. Asi ji pošlu přerovnat kartotéku do skladu…
Ona:
Hmm, tak můj trik měl přesně opačný účinek. Místo flirtování se šéfem jsem v zaprášený rozházený kartotéce… asi bych měla na šéfa přestat myslet, ale vždy když vidím ty jeho silné velké ruce, toužím po tom abych je cítila na svém těle. No nic, je čas začít rovnat složky. Sakra, všechno mi to popadalo na zem…
On:
Do prdele. Proč častěji vidím její zadek než ty její mrdavý chtivý oči. Co teď? Mám raději odejít a nechat jí to dál sbírat nebo ji pomoct? Kurva. Musím pryč.
Ona:
Ou, co tu dělá. Lekla jsem se ho. Proč se neohlásil? Nezakašlal. Bůh ví jak dlouho tu před ním klečím a nevědomky na něj špulím zadek. Měla bych se zvednout… “Omlouvám se, trochu mi to tu popadalo, hnedka to uklidím a srovnám. “
On:
Ona se mi omlouvá. Rozkošné. Každopádně můj plán, bez povšimnutí se vypařit, selhal. “Nevadí, to se může stát každému. Šel jsem se původně zeptat jestli vše zvládáte. Očividně jsem přišel akorát včas. Mám chvilku čas než začne porada, pomůžu vám.”
Ona:
Stojím jako opařená, opírám se zády o kartotéku. Nechci aby tu byl. Když je tu on nedokážu srovnat vlastní myšlenky, natož tuhle posranou kartotéku... Co to dělá? Vidím jak se sklání pro poslední desky, které jsem nestihla sebrat ze země. Sbírá je, jde kde mě, cítím jeho vůni, motá se mi hlava, zvedá ruku s deskami a pokládá je na horní šuplík kartotéky za mnou, celou dobu se mi dívá upřeně do očí.
On:
Skoro ani nedýchá. Vidím co s ní dělám. Její oči prosí abych se ji dotýkal. Když to udělám nebude cesty zpět a ošukám ji tu. Musím si udržet čistou hlavu. Mám důležitou schůzku, nemůžu si dovolit rozptýlení. Možná někdy jindy… Pouštím desky, ruku dávám dolů k tělu, otáčím se a odcházím…
Ona:
Bože, myslela jsem, že už omdlím. Co se mu asi celou dobu, kdy tu u mě stál a koukal mi do očí, honilo hlavou… v mých představách tohle dopadlo jinak, než jeho odchodem. Mmm, mnohem líp to dopadlo. Sakra, vážně jsem zavrněla nahlas?
On:
Opravdu jsem teď slyšel jak zasténala? Do prdele. Otáčím se, jdu k ní. Pořád stojí opřená o kartotéku… chytám ji za vlasy, zvrátím ji hlavu dozadu, začínám ji líbat, druhou ruku mám na jejím krku, svým tělem ji tlačím ke kartotéce…
Ona:
Líbá líp, než v mých představách. Cítím jeho tvrdou bouli v kalhotách. Chce mě stejně jako já jeho. Rukou sáhnu na jeho velkou bouli, hladím ji dlaní…zdravý rozum mě opouští. Chci ho cítit v sobě. Hned.
On:
Chytám ji za zadek, zvedám ji. Dává si nohy okolo mě. Odnáším si ji na stůl opodál. Ta mrcha mi hned, jak přistane její prdelka na stole začne rozepínat poklopec. Ale takhle né, já si řeknu jak to bude. Chytám ji a stahuju ze stolu, otáčím si k sobě zády. Vyhrnuji sukni. Chytnu ji zezadu za hlavu a tlačím na ni aby se mi pěkně ohla přes stůl. Neprotestuje.
Ona:
Slyším jak si za mnou rozepíná pásek a zip. Už jsem celá rozbolavělá chtíčem. Dává mi kalhotky na stranu. Místo jeho tvrdého péra cítím jeho jazyk. Pohrává si se mnou. Pomalu krouží jazykem, zasouvá jazyk do mě a pak znovu krouží okolo mého vrcholku. Po chvilce konečně cítím špičku jeho chlouby. Pomalu zajíždí hlouběji, užíváme si každý centimetr. Vyndává ho a pak zase pomalu zasouvá. Znovu a znovu. Najednou tvrdě dorazí, začíná mě tvrdě šukat.
On:
Krásně sténá. Je vlhká a úzká. Úžasně obepíná moje péro. Chytám ji za vlasy, přitahuju její hlavu blíž ke mě, nepřestávám přirážet, ptám se jí “tohle si chtěla? Chtěla si abych si tě takhle vzal?” Souhlasně zavrní. “Na něco jsem se tě ptal? Líbí se ti to ti? Odpověz.” Odpovídá, líbí se jí to. Nechce abych přestal. Ale já přestávám…
Ona:
Klepou se mi nohy, dlouho už nevydržím v téhle poloze. Naštěstí mě zvedá, otáčí si mě čelem k sobě a líbá mě. Jeho levou ruku mám zamotanou ve vlasech, pevně je drží. Pravou rukou mi zajíždí pod halenku, zjišťuje, že nemám podprsenku, hraje si s mou bradavkou… moje ruce mu zatím rozepínají košili…najednou ležím na stole, na zádech. Zvedá mi nohy a pokládá si je na ramena. Zajíždí do mě. Znovu a znovu. Pokaždé rychleji a tvrději. Drží pevně mé boky. Užívám si každé jeho přiražení…
On:
Cítím jak je krásně vlhká. Teče slastí. Začínají se chvět nohy. Spouštím její nohy z ramen, strkám ji palec pravé ruky do pusy, bez váhání ho začne sát a olizovat. Kurva, tohle dlouho nevydržím. Vytahuju palec, pokládám ho na její vrcholek slasti a začínám kroužit. Líbí se jí to. Nepřestávám. Během chvilky cítím jak se okolo mě stahuje ve vlnách orgasmu. Díky bohu, že jsme ve skladu, kde nikdo neslyší její hlasité sténaní. Jen já. Nechávám doznít její orgasmus a pomalu přestávám přirážet…
Ona:
Takový orgasmus jsem ještě nezažila. Staví mě na nohy. Cítím jak mi stéká moje vzrušení po stehnech…. Klekám si před šéfa. Beru jeho krásné tvrdé péro do pusy. Cítím svou vlastní chuť na jazyku. Kroužím jazykem po jeho špičce. Dívám se mu do očí. Chci vidět jak se mu to líbí. Zasouvám si jeho péro hlouběji a hlouběji. Až po kořen. Najednou mi rozkáže “chytni si ruce za zády, nepřestávej se na mě dívat”. Udělám co po mě chce. Pevně mě chytá za hlavu. Začíná mě šukat do pusy. Stále se mu dívám do očí. Cítím jak mi začínají téct slzy. Trvá to jen chvilku, pak už mi pusu plní jeho horké semeno. Polykám. Naposledy přirazí. Ještě olíznu špičku s posledním kapičkou jeho orgasmu. “Mňam.”
On:
Mám šikovnější zaměstnance než jsem si myslel. Pomáhám ji na nohy. Upravuje si oblečení. Hádám, že svoje mokré kalhotky může zahodit. Zapínám si zip. “Tu kartotéku musíte stejně pořád uklidit. Na tom se nic nemění. Měla byste už začít ať tu nemusíte být přesčas.” Otáčím se a odcházím, nesmí vidět, že se u toho usmívám. Očividně mě baví ji popichovat.
Ona:
Měla bych už začít? To si dělá prdel. Parchant jeden. Ale vím, že mě jen popichuje. Baví ho to. Sakra, desky ze stolu se pěkně pomíchaly. No nic, opravdu bych to měla začít rovnat…