V mém pokoji (Erotický soft horor)

Když jsem byl menší, stěhoval jsem se s rodiči z panelového bytu na vesnici do rodinného domu. Dům vypadal obyčejně a stál na kraji malé vesnice nedaleko lesa. Můj pokoj se nacházel v horním patře a už od první chvíle kdy jsem do něj vstoupil, mě zamrazilo. Cítil jsem, že něco není v pořádku ale nevěděl jsem co. Mé nepříjemné pocity a mražení se dostavilo hlavně v noci. Zhasnout lampu bylo nemyslitelné, něco mi nahánělo strach. Jako by na mě někdo hleděl z tmavých koutů pokoje a vyčkával.
„Viděl jsi ten účet za elektriku? Proboha Davide snad se ještě nebojíš tmy... zhasni to!“ Okřikl mě otec, který mi jednoho večera vytáhl lampu ze zásuvky a odnesl jí pryč. Poté co otec zavřel dveře, se můj pokoj ponořil do noční tmy a já se otočil obličejem ke zdi abych nemusel sledovat ten temný prostor. Když se ale ozval zvuk vrznutí dveří u mé skříně s oblečením, prudce jsem se otočil a.... přísahal bych, že jsem na krátký zlomek vteřiny zahlédl v té temnotě oči.

Utekl rok a já si za tu dobu na svůj pokoj zvykl, i na ten nepříjemný pocit, že mě někdo sleduje, prostě jsem to ignoroval a nikdy se nic zvláštního nestalo. Dlouhé noční vysedávání u počítače, tajné sledování porna pod peřinou na mobilu a má první masturbace.
Bylo to pozdě v noci, okolo půlnoci. Tajně jsem surfoval po erotických stránkách a tentokrát jsem si poprvé zkusil udělat dobře.
Klacek se mi postavil tak jak už mnohokrát předtím ale tentokrát jsem se rozhodl, že zkusím to co jsem viděl v tom erotickém videu.
Ta žena ho tam tomu muži uchopila a přetahovala tam a zpět. Nejprve jsem se ujistil, že mám zamčeno a poté jsem si stáhl trenýrky hopsl do postele. V jedné ruce jsem držel mobil a druhou rukou si jezdil po ptákovi. Dělat to při světle mi přišlo prostě divný... furt jsem měl strach, že by mě mohl někdo vidět a tak jsem si zhasl i na vzdory nepříjemným pocitům které ve mě zdejší tma vyvolávala.
Ano bylo to mnohem lepší, cítil jsem se více skrytě a slabé světlo z displaye mobilu bylo k tomu co dělám dostačující.

Rukou si jezdím nahoru a dolů a příjemně se dráždím, oči přilepené na mobilu, kde mladá blondýnka honí ležícímu muži klacek. Vše je dokonalé ale pak se něco stane. Koutkem oka periferně zahlédnu jako by se ve tmě něco zavlnilo..... jako by tmou prolétla pavučina unášená větrem. Trhnu sebou a přestanu si ho honit. Rozsvítím baterku na mobilu a osvětluji pokoj pomalu z jednoho konce na druhý. Můj stolek a skřínky vrhají kužely dlouhých stínů na protější stěnu ale krom jejich stínů se zde nic nehýbe. Asi se mi to jenom zdálo, usoudím a začnu pokračovat v mé masturbaci. Rukou kmitám nahoru a dolů a z úst vypouštím slastné výdechy a v tom si uvědomím, že periferně vidím stát ve tmě postavu. Strašně se leknu upustím mobil a zády se přitisknu ke zdi a prudce dýchám z vyděšení. Vidím pouze jakýsi obrys ale má ženské křivky. Vypadá to jako by se tma zhmotnila a vytvořila ten obrys. Hýbe se to... jde to směrem k posteli. Mé tělo ovládne jakási paralýza, úplně zdřevěním a sesunu se ze stěny zády zpět na postel.
Ležím tu paralyzovaný se staženými trenkami a vadnoucím ptákem a jediné co mohu je vyděšeně fuňet.

V té tmě se nachází něco mnohem temnějšího a má to tvar ženské postavy. Její ruce se pohybují jako když někdo vyfoukne černý dým. Zlehka plynou vzduchem směrem k mému penisu. Cítím dotek, škubnu sebou a zasténám strachy. Co to proboha je?! Ono mi to začíná honit péro. Cítím stisk chladných rukou a vidím jak ten kouřový stín hýbe rukama nahoru a dolů. Mísí se ve mě vyděšení a slast zároveň.
Chtěl bych utéct ale nejde to. Ležím tu a ta bytost mi dělá dobře. Takhle jsem si svou první masturbaci rozhodně nepředstavoval. Proč zrovna dnes? Co když celý ten rok ta věc čekala přesně na tenhle okamžik? Plynou mi hlavou otázky, během to co vyděšeně pokukuji po tom stínu. Ubíhají minuty, dráždění nabírá na intenzitě, slast ustupuje strachu. Cítím se bezbranně, jako by to celé šlo mimo mě. Podivné mravenčení zalévá mé břicho jako by se blížila podivná slastná křeč. „Co to je?!“ Vyhrknu překvapený náhlým návalem slasti a z žaludu mi vytryskne gejzír horkého semene. Husté kapance prolétnou skrz stínové ruce a rozplesknou se mi o břicho. Zavřu oči vychutnávajíc si mé výstřiky a dost hlasitě u toho sténám. Můj první orgasmus mě totálně převálcoval... Aaaach! Vykřiknu slastně a znova otevřu oči. Ta postava tam už není. Mé břicho je zmáčené od mého semene která pomalu ztéká po celé délce mého penisu, okolo varlat až na prostěradlo a já se konečně mohu hýbat. Opřu se o lokty a mírně se zpřímím. Rozhlížím se okolo a hledím do tmy ale po té postavě není ani stopa. Když se náhle ozve zaťukání na dveře, málem jsem leknutím omdlel.
„Davide jsi v pořádku? Slyšela jsem nějaké výkřiky.“ Ozývá se za dveřmi hlas mé mámy, která bere za kliku ale nemůže otevřít jelikož je zamčeno.
„V pohodě mami... jen zlý sen!“ Zalžu a chvíli přemýšlím, jestli se mi to opravdu celé jen nezdálo. Živý výplod mé fantazie? To asi těžko zhodnotím při pohledu na tu dávku semene.

Dalších pár dnů, jsem přespával u kamaráda. Nejhorší na tom všem bylo, že jsem to nemohl nikomu říct, měli by mě za cvoka. Nakonec jsem se musel vrátit zpět do mého pokoje a začít tam alespoň občas spát. Nedovolil jsem si už honit péro, děsilo mě to a i když mi to udělalo dobře, nechci aby se to znovu objevilo. Opět si svítím až do rána a jakmile mám příležitost, nespím u mě v pokoji. Převážně spím na gauči v obyváku nebo na zahradě pod stanem a už mi dochází výmluvy, když se moji rodiče neustále ptají, proč spím všude možně, jen ne u sebe.

Uplynul nějaký čas, během kterého byl v mém pokoji klid. Asi ta bytost dostala co chtěla a možná už budu mít na vždy pokoj. S touto myšlenkou jsem začal u sebe znova spát a vše bylo v pohodě ale honění klacku jsem tu raději neprovozoval, to jsem si nechával jen do koupelny. Nic méně jsem začal pozorovat další věc. Já obyčejně nemívám sny a nebo když už, tak si pamatuji jen drobný útržek ale jednoho rána jsem se vzbudil a pamatoval jsem si svůj sen. Procházel jsem se v něm s docela hezkou holkou v noci po vesnici. Byla to modrooká černovláska, s rudě namalovanými rty mohlo jí být tak dvacet. Měla na sobě krátké džínové šaty které už tak trochu vyšli z mody. Pamatuju si, že jsme chodili v noci při úplňku po cestě vedle lesa a po malém mostku, pod kterým teče potok a šumí voda. Ona se posadila na zábradlí a pohupovala nohama. Já jí řekl ať toho nechá, že může spadnout a něco si udělat a ona se začala smát. „Mě se nic nestane, já jsem už mrtvá.“ Prohlásila a v tom jsem se probral a zíral do stropu mého pokoje. Ta dívka ze snu mi je povědomá. Mám pocit jako bych jí znal už delší dobu a hlavně si matně začínám vzpomínat, že to není poprvé co se mi o ní zdálo.

Po nějaké době se mé sny měnili v erotické a vždy v nich byla ta dívka. Mazlili jsme se přímo u mě v posteli, když jsem se ráno vzbudil, měl jsem mokré prostěradlo od poluce. Po pravdě, nebylo mi to nepříjemné, docela jsem se těšil na další noc doufajíc, že se mi o ní bude zase zdát. Uplynul nějaký čas a já si na své erotické sny zvykl. V mém reálném životě se pak objevila skutečná holka jménem Karolína. Je to spolužačka která o mě začala jevit zájem a tak jsme spolu vyrazili na rande. Byl to super večer a já se vrátil z mého rande ve skvělé náladě, jelikož to vypadalo, že by to mohlo s Karolínou klapnout . Byla už tma Rodiče nebyli doma a já si nesl do svého pokoje bundu.

Když stisknu vypínač v mém pokoji, světlo se zableskne a praskne žárovka. Záblesk mě mírně oslní, vypadnou pojistky a v celém domě se zhasne. Jakmile pokoj zahalí tma, přímo přede mnou stojí ten stín. Tentokrát ale vidím jeho podobu, nevidím jí očima ale jako by si můj mozek dokázal do stínu dosadit podobu té dívky z mého snu. Její podobu nevidím fyzicky očima ale přes to vím přesně jak vypadá.
Stojí tu přede mnou černovlasá modrooká dívka v džínových šatech s výrazným výstřihem.
„Líbí se ti?“ V hlavě mi zazní hlas vyčítavým tonem, stejný hlas jako z mých snů.
„Kdo?“ Hlesnu roztřeseně.
„Ta holka se kterou jsi byl.“ Rozezní se odpověď v mé hlavě, nebo mám alespoň pocit jako by to bylo v mé hlavě.
„Nevím.“ Zalžu ve strachu jelikož nechci tu bytost rozhněvat.
„Ona ti ale neudělá to co já. Já vím co máš rád a jak to chceš.“ Odpoví stín který se zavlní, její podoba se mírně rozmaže když se pohne blíže ke mě.
Je to zvláštní, nemám z ní takový strach jaký bych měl mít, je to asi tím, že mám pocit že jsem s ní tady byl od doby co jsem se přistěhoval. To ona mě pozorovala všechny ty noci.

Éterická dívka si klekne a zip mého poklopce sjede dolů. Cítím jak si nabírá do úst mé péro. Je to trochu chladné ale ne nepříjemné.
„Pane bože...“ Vydechnu když ukročím a zády se opřu o dveře mého pokoje.
Černovláska mi kouří pero a já nevěřím tomu, že se to vážně děje. Jsem blázen? Nebo je to skutečnost? Každopádně ta slastná kuřba je dokonale skutečná. Nehty zarývám do stěny za mými zády a přirážím proti krásnému stínu.
„Ach... aaach...bože. “ Sténám a teď když vím, že je to ta kráska z mého snu, tak se udělám mnohem rychleji.
Projede mnou slast mnohonásobně silnější, než když si ho vyhoním v koupelně do umyvadla a slyším jak na koberec pokoje dopadají stříkance mého semene. Stín se náhle rozplyne, jako vydechnutý kouř do chladné noci. Mě se podlomí kolena a pomalu sjedu k zemi. Vyčerpaně vydechuji a naprosto nepobírám co se teď stalo.
„Hergot proč nejde světlo?“ Ozve se hlas mého táty, nesoucí ze spodu z předsíně.
„Praskla mi žárovka a vypadli pojistky.“ Křiknu směrem dolů, rychle se postavím, beru kapesník a drhnu mé sperma z koberce.
„A to si je neumíš nahodit, že jsi tu po tmě?“ Zní ze spod vyčítavě a poté se rozsvítí světlo na chodbě před mým pokojem.
„Jasně, že umím.“ Dodám, sednu si vyčerpaně na postel a zapínám si zip kalhot. Stále se rozhlížím po svém pokoji.
„Ale žárovku si vyměníš sám že?“ Dodá táta který vkročí dovnitř a postaví mi na stůl krabičku s novou žárovkou. Já jen souhlasně přikývnu a po chvilce se pustím do výměny. Když odšroubuji prasklou žárovku, zjistím že je neporušená a v pořádku. Připadám si trochu jako blázen, ale ta dívka která mě tak děsí, mě zároveň neskutečně vzrušuje... chci aby mi to udělala znova a znova.

Je pozdě v noci, všichni už spí jen já sedím na mé posteli a odpovídám na SMS Karolíně. Nemám příliš náladu na psaní jelikož mě teď nezajímá ona ale někdo úplně jiný. Ruku natáhnu k vypínači a zhasnu. Obklopí mě tma kterou protíná jen malé šero jenž vytváří venkovní lampa. Očima jezdím po pokoji doufajíc, že se znova objeví. Nic, dokonalé ticho ve kterém se ozývá pouze slabé tikání nástěnných hodiny. Svléknu si triko a poté si rozepnu a stáhnu kalhoty. Mám zvláštní pocit, opět mám husí kůži a podivné mrazení v zádech. Připadám si trochu, jako bych měl přijít poprvé o panictví. Jsem nervózní z toho co se bude dít a hlavně s kým se to bude dít, ale tomu pokušení neodolám. Nahý si lehám zády na postel a rukou si začnu přejíždět po těle. Rukou sjíždím k penisu a mnu si ho v ruce. Nervosně se nadechuji a stále očima pátrám v šeru. Zdá se mi, jako by se u stropu mého pokoje, hromadil jakýsi černý dým, který pomalu plyne nad mou postel. Zatajím dech strachem a vzrušením, když se černý obláček tmy začne snášet od stropu na mé tělo.
Náhlé se z něho formuje dívčí postava která usedne na můj klín a já cítím jak těžkne. Je to ona... černovlasá kráska z mých snů, tentokrát však celá nahá, vystavujíc se mému pohledu.

„Miluješ mě?“ Zní v mé hlavě dívčí hlas.
„Jistě...“ Šeptnu po krátkém zaváhání a ona mě začne líbat. Cítím dotek jejích chladných rtů a jemné olíznutí po kterém na mých rtech ulpí drobné krystalky ledu. Od úst mi stoupá pára, v pokoji se výrazně ochladilo.
„Jak se jmenuješ?“ Ptám se během toho co její ruce jezdí po mé hrudi a ramenou.
„Monika... ale můžeš mi říkat Margot.“ Zní její odpověď.
„Chceš to?“ Šeptá dívka během toho co si vychutnávám její prsy. Je to jako jako by tu byla a zároveň nebyla, cítím její tělo ale není na tom špetka přirozenosti.
„Chci, prosím, chci...“ Vyřknu vzrušeně a odevzdám se té překrásné bytosti.
Ona se nadzvedne a vsune do sebe můj penis. Ach bože.... je to skutečné... opravdu skutečné a tak slastné. V rukou sevřu prostěradlo a téměř ho trhám. Nic podobného jsem ještě nezažil. Ona na mě poskakuje a dělá naprosto stejné pohyby, jaké jsem viděl už mnohokrát v pornu. Slyším jak sténá, zní to jako dlouhé táhlé kňourání a také cítím jak se opírá dlaněmi o mé břicho. Hopsavý pohyb té éterické bytosti rozvrže mou postel. Matrace se prohýbá a stará dřevěná konstrukce vydává nepříjemný vrzavý zvuk.
„Ach... už to zase cítím... už to bude... Achhh!“ Zakňourám a pak zakloním hlavu a s křečovitým výrazem se udělám.
Můj penis pumpuje horké dávky semene které létají vzduchem a dopadají na mé prostěradlo a vnitřní strnu stehen. Když pozvednu hlavu, zjistím, že jsem tu opět sám.
„Margot? Ach.. Margot?“ Volám udýchaně její jméno a vyčerpaně si utírám hřbetem ruky své čelo. Nejsme schopný se ani otřít, přepadla mě taková únava, že se pouze převalím na bok a okamžitě usnu.

Druhý den ráno pozoruji tu spoušť, flekaté naškrobené prostěradlo a zaschlé sperma na mých stehnech. Jsem ještě panic, když jsem se vyspal s duchem nebo ne? Takovou otázku asi nemá cenu do internetové poradny vůbec vkládat.
Uteče několik měsíců. S Karolínou to nevyšlo... neměl jsem zájem. Vystačil jsem si s bytostí uvnitř mého pokoje. Měsíce jsem se po nocích miloval s Margot a později celé roky. Ostatní mě měli za toho co si nikdy nenašel holku, bylo mi 23 a všichni mě považovali za panice a taky za podivína který je stále zalezlý ve svém pokoji. Noc co noc jsem se s ní miloval. Ona přišla pokaždé když jsem se svlekl a vždy mi to udělala přesně tak, jak jsem po tom toužil. Jediné co mi vadilo, bylo to vyčerpání. Po každém sexu, jsem se cítil slabý, jako po dlouhé nemoci. Spal jsem tvrdě až do rána ale v mých snech byla vždy ona.

Měl jsem problémy se soustředěním, někdy jsem spal celý den a po nocích jsem se miloval s Margot. Stále jsem na ní myslel, její éterická forma mi přišla dokonalá, mnohem dokonalejší než tělo živé dívky. Je tak mocná a vždy jí šlo pouze o mé blaho. Byla mým temným tajemstvím, nikomu jsem o ní neřekl, ani svým dobrým přátelům, kterých však díky mé samotářské povaze ubývalo.
Pak se to ale stalo, jednoho dne jsem prostě z ničeho nic omdlel. Stalo se to v sobotu okolo oběda a odvezla mě záchranka.
V nemocni mi udělali řádné vyšetření a když mě navštívil doktor, zažil jsem šok.
„Nebral jste v minulosti drogy?“ Zněla jeho první věta.
„Ne nikdy....“ Odpovím nechápavě.
„Promiňte ale, vaše orgány jsou ve stavu vysokého opotřebení. Jako by patřili šedesátníkovi... Celkově váš organizmus neodpovídá vašemu věku. Něco podobného jsem viděl pouze u silných narkomanů.“ Dodá muž v bílém plášti a totálně mě šokuje.
„To... to není možné... nikdy jsem nic nebral... já... nechápu to...“ Tlačím si dlaní do čela a snažím se přemýšlet.
Pak mě to napadne... Margot... způsobila mi to ona?

Když mě propustili z nemocnice, rozhodl jsem se, že musím zjistil co je Margot zač. Začal jsem s tím, co jsem měl udělat už dávno.
Zeptal jsem se rodičů, od koho ten dům koupili.
„Nějaký pan Kaplan. Myslel jsem, že to víš.“ Odpověděl mi otec.
„To vím ale kdo to byl a proč to prodával?“
„Byl nemocný a nestačil tu na to.“ Odpověděla mi matka.
„Nemocný? Co mu bylo? Kdo tu bydlel před ním?“ Zoufale chrlím dotazy na mé zmatené rodiče.
„Proč tě to najednou tak zajímá? Raději nám ukaž výsledky z nemocnice.“
„Ne. Já to chci vědět.“ Odsekl jsem otci.
„Kaplan postavil tenhle dům. Byl to jeho dům, nikdo jiný tu před ním nebydlel a nevím co mu bylo. Vím jen, že krátce po prodeji zemřel. Už jsi spokojený?“ Po pravdě, vůbec jsem nebyl spokojený, naopak jsem mnohem víc znervosněl. Co když se mu stalo to samé co mě?
Co když s ním Margot spala stejně jako se mnou a co když ho postihlo stejně záhadné stárnutí orgánů? To ale stále nevysvětluje kdo je Margot a kde se tu vzala.

Ze svého pokoje jsem si vzal peřinu, polštář a rozhodl jsem se, že už tam nikdy nebudu spát.
„Od teď spím tady.“ Pronesl jsem a hodil věci na gauč. Moji rodiče příliš nereagovali, přehrabovali se v mých lékařských zprávách a naštěstí vůbec nerozuměli tomu co je tam napsané. Myslel jsem si, že zde budu v bezpečí, že Margot je problém pouze mého pokoje a asi to tak bylo. První noc bez ní.... bylo to jako bych se odnaučoval kouřit. Budil jsem se a měl jsem chuť jít za ní... prostě otevřít dveře svého pokoje, svléknout se a odevzdat se jí tak jak jsem to dělal poslední roky. Toužil jsem po ní a teskl, ale odolal jsem.
Další noc jsem usnul při puštěné televizi... probudilo mě automatické vypnutí, kdy se obrazovka před vypnutím krátce zableskla.
V tom sem jí spatřil, vnášela se nade mnou jako temný mrak a její vyčítavý hlas mi zněl v hlavě.
„Proč jsi nepřišel? Ty už mě nemiluješ?“ Prudce jsem se otočil až jsem spadl z gauče a panicky vyběhl ven na zahradu.
V předklonu opřený rukama do stehen pozoruji náš dům a zhluboka dýchám. Pochopil jsem, že ona mi už pokoj nedá.

Má samotářská povaha nyní hrála proti mě. Nikdy jsem se s nikým ve vesnici příliš nebavil a moc toho o zdejší historii nevím. Možná, že někdo ví něco o našem domě. Můj kamarád Petr bydlí o dvě vesnice dál ale chodili jsme do stejné školy. Pokud vím, tak teď chodí s holkou z naší vesnice. Jmenuje se Patricie a je to taková podivínka, esoterička, nikdy jsem se s ní moc nebavil, jelikož mi přišla divná a nesympatická. Nyní jsem potřeboval pomoct a to i za cenu, že budu za blázna.
Napsala jsem Petrovi, že se musíme sejít a hlavně ať sebou vezme Patricii. Sraz jsme si dali na kraji lesa, s výhledem na náš dům a řekl jsem jim vše. Petr se samozřejmě začal smát a ptal se co hulím, že to chce taky, Patricie byla ale vážná.

„Říkala ti, že se jmenuje Monika můžeš jí říkat Margot?“ Ptá se Patricie.
„Jo přesně tak.“ Odpovím.
„Vím o koho jde. Ta holka byla z vedlejší vesnice. Říkali jí Margot nebo Margotka, proto že jednou vykouřila jednoho kluka za Margotku na diskotéce. Byla hodně na sex, jenž se pak zabouchla do jedno krasavce z Prahy co za ní dojížděl, no a když jí pak dal po pár týdnech kopačky, zabila se.“
„Co že? Jak?“ Vyhrknu a tají se mi dech. Léta s někým spím a teď teprve zjišťuji kdo to je.... nebo spíš kým byla.
„Tomáš Kaplan tu měl rozestavěný dům, byla to hrubá stavba se střešními trámy... oběsila se v horním patře.“ Vyřkne Patricie a mě úplně zamrazí. Celé ty roky jsem spal v místě, kde spáchala Monika sebevraždu. Nevěřím, že by o tom moji rodiče nevěděli.

„Vy dva jste fakt magoři... copak s dá píchat s duchem.“ Přeruší nás Petr.
„Přísahám že jo.“ Odpovím mu.
„Nedá.“ Překvapí mě Patricie.
„Jak nedá? Já vám říkám že jo.“ Bráním se.
„Ne Davide... Duchové se nemohou zhmotnit na tak dlouho a už vůbec nemají zájem o sex. Je to démon.“ Šokuje mě patricie svou odpovědí.
„Co? Ne, není to démon, je to krásná černovlasá holka.“ Bráním se.
„Když spácháš sebevraždu, prakticky tím odevzdáš svou duši zlu. Možná že to je Monika ale s lapenou duší v démonovi. Jedině démon dokáže to co popisuješ.“
„Fajn vy dva si rovnou dejte žádanku do blázince... “ Přeruší nás opět Petr.
„A co mám teď dělat.... sakra... já jí miluju.“ Sednu si na louku a sevřu svou hlavu ve dlaních.
„Jestli jí miluješ, tak jediné co pro ní můžeš udělat je, že jí osvobodíš a to uděláš jedině tak, že ten dům zničíš.“ Vyřkne Patricie.
„Tyvole Paty k čemu ho doprdele navádíš? Jste normální?“ Reaguje Petr.
„Neboj Petře nejsem magor.“ Ujišťuji svého kámoše, který je viditelně rozrušený, ale v hlavě už mám plán.
Nyní už jsem věděl proti čemu stojím a do koho jsem se vlastně zamiloval. Má temná princezna z nočních stínů posílena démonickou mocí, která ze mě léta vysávala život. Byl jsem hlupák, že jsem se nechal uplácet sexem a přijal bezmyšlenkovitě nepřirozenost.
Podělal jsem to a s trochou štěstí se dožiju aspoň čtyřicítky....
Poděkuji Patricii, rozloučím se s Petrem a vydám se domů. Najednou mám pocit, že to není ani náš dům... celou dobu byl její.

„Věděli jste, že se v mém pokoji oběsila holka? Přímo tam nahoře.“ Vyhrknu rozrušeně na mé rodiče a má mamka souhlasně přikývne.
„Nechtěli jsme aby jsi to věděl, byl jsi do malička strašný strašpytel.“ Odpoví mi máma.
„A co má být sakra. Tak se tam oběsila nějaká hloupá nána. A co? Teď tam jako nebudeš spát?“ Dodá můj otec, který si otevře pivo a dá si pár mocných loků.
„Ne v pohodě... jen mě šokuje vaše upřímnost... prakticky jste mi lhali a ty jsi měl ještě tu drzost mi v noci zhasínat.“
„Bože... nebuď jako malej Davide. Lidi umírají na ulicích v domech i v nemocnicích. Je to přirozené... proč to řešíš? Viděl jsi snad ducha nebo co?“ Dodá trefně můj otec.
„Ne... v pohodě... nechte to být. Jdu spát k Petrovi... mějte se.“ Věděl jsem že moji rodiče druhý den odjíždí k babičce. Já bych měl být ve škole ale nemám v úmyslu tam zítra jít.

Druhý den přijedu k nám domů. Nikdo tu není. Vystoupám po schodech do horního patra a prsty se dotknu zavřených dveří mého pokoje... Cítím to vzrušení a touhu se s ní pomilovat.... naštěstí je den a ve dne nemá žádnou moc. Je mi hrozně z toho co chci udělat, ale musím. Vstoupím do mého pokoje a zahledím se směrem na strop, někde tam vyhasl život Moniky. Poté zavřu okna u sebe a poté i dole. Vše pořádně utěsním a pak se vydám do garáže, kde odleju do skelněné lahve benzín co má táta do sekačky. Hrdlo ucpu kusem hadru, do kterého si táta utírá ruce od oleje. Poté dojdu ke sporáku a otočím všemi knoflíky a odejdu ven. Zavřu dveře a čekám. Chodím po zahradě a nechám uvnitř domu desítky minut proudit plyn. Mám pocit jako bych slyšel prosby...
„Davide! Nedělej to!“ Je to prosebný křik který jako by vycházel tlumeně přes okno mého pokoje.
„Miluju tě...“ Vyřknu tiše, škrtnu zapalovačem, a hadr v hrdle láhve začne plápolat, poté vrhnu vší silou láhev přímo do okna. Prásk! Vyšlehne oheň sklo praskne a pak přijde ohromná rána a tlaková vlna která mě smete.

Ohluchl jsem na prvé ucho a přišel téměř o levé oko. Měl jsme popáleniny, kusy cihel mi způsobili mnohé zranění ale přežil jsem. Nás dům se rozletěl jak domeček z karet... tedy tak mi to bylo alespoň řečeno, jelikož jsem se probral až v nemocnici.
Přiznal jsem se, že jsem ho vyhodil do vzduchu a řekl jsme jim i proč... Musel jsem jí vysvobodit... musel, protože jí miluju.
Nyní ležím v ústavu pro choromyslné. Na noc mi poutají ruce i nohy k posteli na které ležím. Nevím proč, vždyť nejsem nebezpečný.
Pozoruji strop v prázdné místnosti kterou pomalu zahaluje tma, jak přichází večer.
„Davide.... Dáávideeeeee...“ Zaslechnu tichý šepot.
„Děkuj že jsi mě osvobodil, teď už budeme na vždy spolu.“ Dodá ten tajemný hlas.
„Ne! To ne!“ Začnu křičet, když se beztvaré noční stíny zformují do dívčí postavy, stojíc vedle mé postele. Mé kalhoty se sami od sebe stáhnou. Vší silou zabírám ale pouta mě drží pevně na zádech. Volám o pomoc ale personál mě ignoruje.
„Tiše a užij si to lásko.“ Prohlásí Margot těsně před tím, než si mě osedlá.


KONEC