BDSM Kurz, díl 3.: Pracovní morálka

S trhnutím jsem se probudil. Vězeňskou celou, ve které jsem byl zavřený, se ozývalo zvonění. Byl to podobný zvuk, který vydávaly takové ty staré mechanické domovní zvonky. Tenhle zvuk vycházel z interkomu u dveří a znamenal jediné. Budíček. Je čas vstávat.

Shodil jsem ze sebe deku a rychle vstal z tvrdé konopné matrace. Vstávání nebylo nic příjemného. Vadil mě kolík, který jsem měl zasazený v análu a zafixovaný k tělu páskovými tangovými kalhotkami (aby nevypadl). Lubrikant na něm se přes noc vstřebal do sliznice v análu a stáhly se kolem něj svaly. Každý můj pohyb teď byl docela bolestivý.

Trhavě a rozkročen jsem se dopotácel k plechovým dveřím, které byly jediným vchodem do podzemní cely. Jako vždy jsem byl celý nahý a penis měl zamčený v ocelové klícce – pásu cudnosti. Ten mě teď taky docela tlačil, jelikož držel na uzdě mou ranní erekci. Opřel jsem se jednou rukou o stěnu a snažil se vše vydýchat.

Včera jsem nastoupil do BDSM Kurzu pro submisivní muže, který mi měl pomoci přijmout a prohloubit mou submisivní stránku a naučit, jak správně sloužit dominantní paní. Do Kurzu jsem se předtím velmi těšil a velmi mě vzrušovala už jen myšlenka, jaké to bude. Ale teď, když jsem byl tady, jsem zjistil, že to nebude tak jednoduché. Svého rozhodnutí zapsat se do tohoto elitního Kurzu jsem ale nelitoval. V životě nic není zadarmo. A i naučit se, jak být skvělým subem pro svou paní, něco stojí. Já sice žádnou paní ještě neměl, ale pokud by se mi podařilo dvouměsíční Kurz absolvovat, dostal bych certifikát. Po mužích s tímto certifikátem, který dokládal submisivní muže nejvyšší kvality, pak zasvěcené dominantní dámy velmi toužily.

Včera byl první den Kurzu, který probíhal zpočátku vcelku dobře, ale byl zakončen menším dramatem s mou osobní instruktorkou – Jedenáctou. Proto jsem teď stál v pozoru a čekal, až otevře moje dveře, abych se jí mohl za vše omluvit.

Plechové vězeňské dveře se otevřely, ale k mému zděšení a překvapení v nich nestála instruktorka Jedenáctá, ale asistent Radvan. Postarší šlachovitý muž byl oblečený v šedých montérkách, jako nosil asi vždycky. Lehce jsem se mu uklonil a vyšel se sklopeným zrakem za ním na podzemní chodbu, která spojovala všechny cely.

Na chodbě už v zástupu čekali ostatní čtyři novicové, jenž byli se mnou zapsaní v Kurzu. Všichni nazí jako já, s klíckami na ptácích a análními kolíky v zadku. Pro nezasvěcené by to byl docela zvláštní a humorný pohled.

Radvan vzal dlouhý a tenký řetěz, který nám všem přicvakl k obojkům, takže jsme teď byli propojeni jako jedna dlouhá housenka. Za řetěz nás pak odvedl do umýváren, které jsem včera už měl tu čest navštívit. Zde nás odpoutal a sňal nám obojky.

Každý z noviců teď musel do třiceti minut stihnout se vyprázdnit a provést hygienu. Tedy provést bolestivé vyjmutí análního kolíku, jeho vyčištění a opětovnou lubrikaci. Následně výplach konečníku (klystýr) a opětovné zavedení kolíku. Pak sprcha, vyčištění pásu cudnosti, oholení vousů a chlupů na těle, vyčištění uší a zubů a namazání celého těla tělovým mlékem, po kterém se naše těla hebce leskla.

V umývárně nastal šrumec, jak se jednotliví novicové pohybovali pod pečlivým dohledem asistenta Radvana po umývárně.

Po dokončení hygieny nás Radvan zase spoutal řetězem vedeným přes naše obojky. Vyvedl nás ven před budovu klasicistního zámečku, na jehož pozemcích se kurz konal. Ve sklepení zámečku jsme byli vězněni a v jeho vnitřních prostorách probíhal včera náš první den. Dnes to tedy bylo poprvé, co jsme se podívali ze zámečku ven na čerstvý vzduch.

Jelikož byl právě začátek srpna, nebylo nám venku ani v brzkých ranních hodinách moc chladno. A to ani přesto, že jsme byli zcela nazí. Venku, na prázdném parkovišti před budovou, nás Radvan zastavil.
Čekal tam další asistent, oblečený ve sportovním triku s krátkým rukávem a elastických kraťasech. Muž měl na rozdíl od šlachovitého a hubeného Radvana velkou atletickou až skoro kulturistickou postavu. Hned jsem v něm poznal toho mlčenlivého holohlavého řidiče, který mě sem s instruktorkou Devátou vezl.

Všichni novicové samozřejmě provedli zdvořilostní úklon, jak vyžadovaly pravidla Domu. Holohlavý hromotluk pak hlubokým hlasem pronesl: „Zdravím vás novicové. Jsem asistent Petr a budu mít krom jiného na starosti vaše pravidelné ranní rozcvičky. Správný muž by měl být fyzicky fit, aby mohl dobře sloužit své Paní, proto zde projdete i sportovní průpravou.“

Všiml jsem si, jak sebou jeden novic, který byl při těle, při jeho slovech trhl. Ostatní novicové a já jsme byli fit a měli hezké atletické postavy. Rozcvička tak pro nás byla něco přirozeného. Už jsem se těšil, jak se trochu rozhýbu. Vzpomněl jsem si ale na anální kolík zasunutý v mé řiti. Ten však byl teď po hygieně krásně čerstvě lubrikovaný, nebolel a vyvolával jen příjemný tlak v mých útrobách.

Asistent Petr nám všem od obojků odepnul řetěz. Všichni jsme se obuli do připravených tenisek.
Následovalo protažení, skákání panáků a běh po pozemcích okolo zámečku. Kromě zámečku tu bylo i několik hospodářských budov, stáje a ještě nějaké budovy v dálce.

Běželi jsme přes sady a přes zámeckou zahradu, dále kolem rybníku a přes malé golfové hřiště a pak dráhu pro koně a několikrát tam a zpět. Celý areál byl obklopen asi čtyřmetrovým neprohlédnutelným živým plotem z tůjí, za kterým se tyčily do výšky stromy. Z toho jsem usoudil, že se celý zámeček a jeho areál nachází na rovině někde uprostřed lesa. Ideální místo, pokud chcete mít soukromí.

Po zhruba půlhodince běhu jsme se vrátili na prázdné dlážděné parkoviště před zámečkem a ještě nás čekalo několik sérií kliků, dřepů a jiných cviků. Celý trénink by pro mě byl naprosto v pohodě, nebýt dilda, které ve mně neustále vyvolávalo zvláštní tlak a vadilo při běhu, takže to bylo o dost náročnější a pohled na pět nahých mužů běžících s podivně rozkročenýma nohama musel být k nezaplacení.

Po tréninku nás asistent Petr odvedl zpátky do umýváren, kde jsme si dali jen rychlou sprchu a pak jsme, zase spoutaní v řadě, zamířili do jídelny. V prostě zařízené jídelně jsme usedli na lavice u dřevěného stolu a posnídali vydatnou porci ovesné kaše s ořechy, jogurt, jablko a napili se vody a šálku zeleného čaje.

Když jsme měli skoro po snídani, vstoupily do jídelny dvě mladé ženy, věkově odhadem někde nad dvaceti lety. Obě byly oblečené ve sportovních tričkách s krátkým rukávem a v elastických kraťasech.
Jedna byla štíhlé menší postavy a měla středně dlouhé, ale velmi husté tmavě blonďaté rovné vlasy, které jí dosahovaly k ramenům. Na úzkém hrudníku se hezky vyjímala velká pevná prsa, která boulila pod elastickým sportovním tričkem.

Druhá žena nebyla ani hubená ale ani neměla větší nadváhu. Její špíčky spíše jen podtrhovaly ženskost její postavy. Byla středně vysoká s delšími přírodně zrzavými a lehce vlnitými vlasy, které jí spadaly do půli zad. Na jejím obličeji mě zaujal její špičatý nosík a pihy, které se zračily oproti bílé neopálené pokožce. Prsa neměla skoro žádná, ale zato měla krásné ženské boky a pevný velký zadek.
Asistent Petr, který dohlížel na naši snídani, se ženám uklonil a my následovali jeho příklad. Přikázal nám vstát od jídla, seřadit se u zdi. Obě ženy si nás přeměřovaly pohledem, jako bychom byli zboží někde na trhu. Zrzka přišla až ke mně. Oči jsem měl sklopené a čekal jsem, co přijde. Nejdříve mi dloubla do vyrýsovaného břicha, jako by zkoušela jeho pevnost. Trochu jsem se zachvěl. Pak uchopila mou bradavku mezi svůj palec a ukazováček a začala s ní jemně kroutit.

„Hezké bradavky,“ prohodila letmo tichým hláskem a odešla zkoumat dalšího. Cítil jsem, jak rudnu a pták v kleci se zase pokouší tvrdnout. Ta zrzka v sobě měla zvláštní sexappeal.

Vzápětí jsem si bůhvíproč vzpomněl na Jedenáctou a začal se z neznámého důvodu cítit provinile. Byl jsem z toho pocitu zmatený. Přemýšlel jsem, proč tu dnes Jedenáctá není. Těšil jsem se, že ji dnes zase uvidím, ale místo toho jsou tu jen tyto dvě ženy. Ale den teprve začínal, takže jsem neztrácel naději, že ji uvidím. Ta naděje ale neměla dlouhého trvání.

Z myšlenek mě vytrhl skoro až pištivý hlas blondýnky s velkýma prsama.

„Novicové,“ prohlásila a tleskla, aby si vynutila naši pozornost. „Jsem instruktorka Šestá a tohle je instruktorka Sedmá,“ pokynula směrem k zrzce, která si stále osahávala novice nastoupené v řadě. Vypadalo to, že tlustý novic ji velmi zaujal, jelikož si hladila jeho špeky.

„Jistě vás zajímá, kde jsou vaše osobní instruktorky, které jste poznali včera. Mám pro vás špatnou zprávu. Vaše osobní instruktorky tu nebudou každý den. Objeví se jen čas od času, abyste jim předvedli, co jste se naučili a probrali s vámi váš postup kurzem. Mezitím se tu o vás budeme starat my, stálé instruktorky. Nebo se spíše vy budete starat o nás,“ uchechtla se Šestá vlastnímu vtipu a pokračovala: „My dvě tu s Vámi budeme téměř každý den, jelikož máme za úkol Vás vycepovat. Zároveň sloužíme jako zástupkyně vašich osobních instruktorek. Se všemi problémy se tedy v mezičase můžete obracet i na nás. Rozumíte?“

Na to všichni novicové pronesli hlubokými hlasy sborové: „Ano, paní instruktorko!“

Šestá nás odměnila širokým úsměvem: „Vidím, že jste se už něco naučili, takže to s vámi nebude tak marné! Každopádně toho máte ještě hodně před sebou. Dneska vás začneme učit správnou pracovní morálku, která se od suba vyžaduje. Pojďte za mnou.“

Pak Šestá mrkla na asistenta Petra se slovy, že nás už nemusí poutat.

Vyrazili jsme tedy za ní a za námi kráčeli asistent Petr a zrzavá a pihatá instruktorka Sedmá.


***


Šestá nás vyvedla ven a my ji se sklopenými hlavami následovali, jako káčátka následují kačenu. Dovedla nás do stájí, které byly momentálně prázdné, neboť koně byli v ohradě. Stáje vypadaly jako jedna stodola s několika boxy pro koně tvořenými dřevěnými přepážkami. Boxy byly po jedné straně a široká chodba na straně druhé.

Stáje a boxy nebyly vůbec čisté. Byly zaneřáděné prachem, zaschlým bahnem, slámou a kobylinci. V tu chvíli mě napadlo, proč nás sem zavedla.

Šestá nás uvnitř stájí seřadila před sebou. My stáli nazí se sklopeným pohledem a čekali, co bude.
Šestá pak začala další proslov: „Dominantní ženy jsou náročné. Sub muž, aby uspokojil svou Paní, si hodně mákne. Teď mám na mysli skutečnou službu a tvrdou práci. Pravý submisiv, je totiž pro svou Paní také oddaným sluhou. A slouží bez přestávky. Chodí do práce, stará se o dům, stará se o Paní a případně i jejich rodinu. Dělá zkrátka hodně věcí zaráz. Proto takový muž musí být nejen efektivní, ale mít i pozitivní přístup k práci a skvělou pracovní morálku!“ usmála se Šestá.

Sedmá jemným hláskem doplnila: „Naučíme Vás, jak na to. Ale není to zadarmo. Připravte se na pot, slzy… a bolest,“ dodala mile, ale důrazně a v očích se jí nedočkavě zajiskřilo.

Říkal jsem si, že Šestá sice působí přísně, ale to Sedmá, i přes svůj nevinný skoro holčičí vzhled, ve mně něčím vzbuzuje strach.

Následně nám všem asistent Petr rozdal lopaty a košťata a další pracovní nástroje.

„Vaším prvním úkolem je uklidit tuto stáj,“ řekla Šestá a dodala: „Máte na to dvě hodiny. Pokud to nestihnete, budete přísně potrestáni.“

Sedmá se na nás usmála a svým melodickým hláskem pronesla: „Ale nebojte, jelikož jste nováčci, budeme Vám s Šestou pomáhat, abyste to stihli.“

V reakci na svá slova vzala do ruky o stěnu předtím opřený jezdecký bičík a zapružila s ním do vzduchu. Provokativně pak dodala: „Pomůžu ráda, jak umím nejlépe.“

V tu chvíli všem došlo, v čem její pomoc bude spočívat. Bezděky jsem se dotkl zadku, na kterém jsem měl ještě památku na výprask ze včerejška – v podobě namodralých jelit.

Všech pět noviců se tedy pustilo do práce. Asistent Petr nám přidělil různé úkoly. Já zametal podlahu v chodbě stáje a oškrabával ze země bláto. Ostatní nakládali kobylince a čistili boxy.

Najednou jsem za sebou uslyšel pohyb, ale věděl jsem, že to nemůže být nikdo z ostatních noviců. Cítil jsem v zádech něčí oči. Raději jsem se neotáčel a dál zametal.

Najednou na moji nahou zadnici dopadla silná rána a já sebou cukl, protože jsem se lekl.

„Rychleji… zrychli, novici. Nebo to nestihneš včas,“ ozval se zpoza mých zad vysoký hlas blonďaté Šestky.

Vzápětí mi na zadnici přistála další rána, až to štíplo. Modřiny, které mi zůstaly po včerejším výprasku, se znovu rozbolely.

„Hned, paní instruktorko. Promiňte!“ vyhrkl jsem a začal zametat mnohem rychleji.

„Tak je to správně jedenáctko!“ pronesla Šestá a prošla kolem mě zkontrolovat ostatní novice.

Oddechl jsem si a raději dál udržoval rychlé tempo. Zarazilo mě, proč mi řekla jedenáctko, ale pak jsem si uvědomil, že jde o číslo na mém obojku, které značilo, že patřím instruktorce Jedenácté.

Nemohl jsem si nevšimnout, jak Sedmá pronásleduje s jezdeckým bičíkem tlustého novice, který celý rudý nevěděl, co dělat dříve. Ostatní novicové také sem tam dostali, aby udržovali tempo. Práce šla od ruky nejlépe blonďatému vysokému novici, který dostal od Šesté pochvalu.

Když se Sedmá dost nabažila šikanování tlustého novice, přišla ke mně. V tu chvíli mě polila hrůza a raději jsem ještě zrychlil zametání.

„Hmm… Bradavko, máš tam smítko,“ upozornila mě milým hlasem, ve kterém ale byl znát škodolibý podtón. Skutečně jsem vynechal kousek nečistoty. Rychle jsem se tedy vrátil a nepořádek odklidil.
Čekal jsem výprask, ale nic nepřišlo. Sedmá se jen zasmála: „Budu ti jako trest muset sehnat nějaké svorky na ty pěkné bradavky, Bradavko,“ a s tím odešla.

Neměl jsem čas nad tím nějak přemýšlet, protože se blížil konec našeho limitu a já měl ještě odházet spoustu zaschlého bahna.

Nakonec jsme úklid jen tak tak stihli. Stáj vypadala úplně jinak než na začátku naší práce. Vše bylo čisté.
Instruktorky nás seřadily a přišly s hodnocením naší práce.

„Takže jste to pánové stihli včas, a za to vás chválím,“ pronesla Šestá a pokračovala: „Za co Vás nemůžu pochválit, je to, že práce je nekvalitně odvedená.“ S tím se odmlčela. Nelíbilo se mi, kam to spěje.

Pokračovala Sedmá svým medovým hláskem: „Podlaha je špatně zametená. Tam se válí stéblo slámy, v rohu je špína. V boxíku jsem našla i zapomenutý kobylinec. Práce je zkrátka odbytá.“

Šestá ji doplnila: „Kdybyste sloužili svým dominantním dámám, taková ledabylá práce by jim k ničemu nebyla. Proto vám musíme lépe vysvětlit, co to znamená dobrá pracovní morálka a pečlivost.“

Sedmá mezitím odněkud přinesla dlouhý honácký bič.

„A tento pán provede vysvětlování,“ řekla šibalsky.

Pod střechou ve stáji byly masivní dřevěné trámy. Na jednom trámu byl dvě kladky, ze kterých se dolů spustily točením kličky dva provazy, každý zakončen jedním poutem, co se upínalo na zápěstí ruky.

První šel na řadu blonďatý vysoký sluha s číslem dvanáct na obojku. Asistent Petr mu zapnul ruce do přezkových pout na konci lana a vytáhl jej pomocí kladky za ruce do vzduchu, že mu nohy volně visely asi dvacet centimetrů nad podlahou. Jeho visící vypracované tělo bylo nahé a zcela nechráněné. Na zadku byly ještě vidět modřiny za včerejška a v jeho díře se černal konec análního dilda, které měl novic k tělu připoutáno páskovými tangy.

Ostatní novicové byli seřazení u stěny, aby exemplární výprask sledovali.

Blonďatá Šestá vzala do ruky dlouhý honácký bič a znale jej rozvinula. Tohle určitě nedělala poprvé.

„Blonďáčku, ty dostaneš jen deset ran, protože jsi dnes předvedl nejlepší výkon,“ pronesla. Pak se napřáhla k první ráně. První ránu tlumila, ale i přesto špička biče s hlasitým mlasknutím olízla novicova záda a sjela dál po jeho boku. Blonďák sebou na provazech lehce cukl. Příští rána bičem již zanechala na jeho zádech a boku jemně červenou stopu. Pak se instruktorka začala více rozpřahovat a rány již mlaskaly mnohem hlasitěji a zanechávaly po sobě stopy v podobě zarudlé kůže na jeho zádech a bocích. I když se blonďák snažil vydržet, neubránil se u posledních silných ran tlumenému hekání, jakou mu rány bičem působily bolest. Šestá do rány vkládala sílu celého svého těla tak, že při dopadu biče jí poskakovala její velká prsa sem a tam v elastickém tričku. S dopadem každé rány na jeho záda jsem sebou trošku škubl i já, ale neodvážil jsem se odvrátit zrak.

Po výprasku asistent zbičovaného spustil a na řadě jsem byl já. Asistent mi dal na ruce pouta a utáhl je. Po vytažení do vzduchu jsem cítil, jak se mé tělo propíná. Připadl jsem si jako idiot, když jsem pocítil i vzrušení, jak se probudilo mé masochistické já, které se těšilo na výprask. Mé péro se v kleci znovu nadouvalo a snažilo se dostat ven. Jenže to vzrušení mě záhy přešlo.

Za sebou jsem slyšel, jak Sedmá požaduje prostřídání a Šestá jí předává bič. Zařekl jsem se, že nevydám ani jeden zvuk a budu hrdina. Ale jak začaly dopadat rány, ucítil jsem tak intenzivní štípavou bolest, že jsem se nemohl ovládat. Čekalo mě dvacet ran a s posledními ránami, kdy jsem měl pocit, jako by mi bič prosekával kůži, jsem už hlasitě křičel. Při spuštění dolů jsem byl mimo a odpotácel jsem se ke zdi, kde jsem s šíleně pálícími zády a stranami hrudníku přečkal zbytek výprasků, které probíhaly podobně jako ten můj. Detaily jsem přes bolest už moc nevnímal.

Na oběd jsme se opět vrátili do jídelny, kde jsme předtím snídali. Byla hrášková kaše a klobása. Jídlo nebylo moc dobré, ale na to já nemyslel. Pořád jsem byl dost mimo z přísného výprasku a moje záda mě pálila jak čert. Netušil jsem, jak špatně moje záda vypadají, ale podle stavu zad ostatních to nebylo dobré. Všichni kromě blonďáka měli krásně zarudlá záda s pár tmavšími pruhy.

Po obědě nám Doktorka, kterou jsem poznal včera při vstupní lékařské prohlídce, přinesla léčivou mast. Tu jsme si museli navzájem po zádech rozmazat.

Odpoledne nás pak čekalo vožení uhlí. U vysoké plechové brány, vedoucí ven z pozemků, byla vysypaná hromada uhlí a my uhlí museli nakládat na kolečka a vozit do sklepa jedné z hospodářských budov. Práce to byla náročná a každý z nás byl brzo celý černý od uhlí a upocený. Zatvrdlé anální kolíky nám práci moc neusnadňovaly, ale my si drželi tempo, jelikož jsme měli doslova hrůzu z dalšího potrestání.

Asistent Petr nám donesl lahve s vodou, takže jsme se alespoň mohli osvěžit. Takto jsme vydrželi pracovat až do večeře, kdy už se každý z nás už skoro hroutil vyčerpáním. Tlouštík na tom byl tak špatně, že jsme ho museli nechat jen nakládat lopatou a kolečka s uhlím jsme vozili my.

Instruktorky občas někoho popohnaly jezdeckým bičíkem, ale jinak byly s naší prací spokojené, takže už na nás na konci dne žádný trest nečekal.

Všichni jsme se zhroutili ke stolu s večeří a potom rychle zamířili s asistentem do umýváren, kde nás čekala večerní hygiena.

Po odvedení do cely jsem se rovnou zhroutil na matraci a chystal se tvrdě usnout.
Nevšiml jsem si ale postavy, která stála v rohu za dveřmi, když jsem vcházel. Když si postava odkašlala, vylekal jsem se a zděšeně se posadil.

Byla to ta zrzavá a pihovatá instruktorka Sedmá. Tentokrát byla oblečená v modré noční košilce, která více odhalovala, než zakrývala. Na nohou měla lesklé modré lodičky na nízkém podpatku. Co tady dělá? To mě dneska nezmučila dost? Začal jsem se děsit a mé srdce se rozbušilo.

„Klid, Bradavko,“ zašeptala Sedmička medovým hláskem. „Přišla jsem jen split slib, který jsem ti dala,“ řekla a povzbudivě se usmála, což mě ale vůbec neuklidnilo. Nevěděl jsem zprvu o čem mluví, ale pak jsem se rozpomenul.

Ve stáji jsem přece zametal, zanechal smítko, ale ona mě nepotrestala. Říkala, že pro mě sežene svorky na mé bradavky.

Instruktorka se široce usmála, když viděla, že jsem pochopil. Poručila mi, abych před ní poklekl.
Jakkoliv jsem byl úplně vyřízený, instruktorku jsem nemohl odmítnout. Zmožený jsem před ní poklekl se sklopeným pohledem.

Ona z ručky vykouzlila dvě větší kovové svorky, obě s ozubeným okrajem. Klekla si naproti mně a opřela si hlavu o mou hlavu. Chvíli si jen tak prstíky hrála s mými bradavkami a já cítil, že i přes veškeré vyčerpání se moje péro chce stavět do pozoru a tlačí na pevnou stěnu klícky.

Pak mi náhle přicvakla svorky na bradavky a já pocítil nesnesitelně táhlou bolest, která zachvátila mé ztvrdlé bradavky. Bolest mě táhla k zemi, nejradši bych se schoulil do klubíčka.

Sedmá si ale sedla na dřevěnou stoličku, kterou jsem měl v cele a roztáhla své nožky. Odhalila tak, že pod noční košilkou nemá nic než oholenou kundičku, která se jen leskla šťávičkou, jak byla zvlhlá.
„Za to, že máš tak krásné bradavky, dostaneš speciální lekci, Bradavko. Teď lízej,“ poručila.
V tu chvíli jsem zapomněl na vyčerpání a zrudnul jsem ponížením a vzrušením. Bolest bradavek ve svorkách byla velká, ale byla zcela přehlušena mou nadržeností, se kterou jsem jí začal lízat mokrou kundičku a hrát si jazykem s poštěvákem.

Sedmička začala slastně vrnět a užívala si divoký liz. Po nějaké době jejího uspokojování přitiskla moji hlavu nečekanou silou hlouběji do kundičky. Byl jsem v obličeji celý mokrý a dusil se její kundičkou. Přitom jsem zajel jazykem, co nejhlouběji jsem dovedl.

V tu chvíli začala instruktorka intenzivně stříkat a já se už jen topil v jejím squirtu. Když to skončilo, odhodila mou hlavu a já zalapal po vzduchu.

Nějakou dobu se vzpamatovávala z prožité rozkoše a pak mi sundala svorky z bradavek. Byla to chvilková intenzivní bolest, ale pak neskutečná úleva. Hlasitě jsem zavzdychal a zhroutil se na podlahu.
Než jsem se vzpamatoval, byla už z mé cely pryč i se svorkami. Padl jsem na záda na matraci, celý potečený od její šťávy.

Všiml jsem si ještě kamery, co byla na stropě. Jindy bych se cítil trapně a dělal si starosti, jestli nás někdo pozoroval.

Ale teď jsem byl tak hotový, že jsem nic neřešil a do deseti vteřin usnul tvrdým spánkem.


KONEC


První dva díly - v povídkách.

Varování: Praktiky popsané v této povídce nemusí být reálné a často vycházejí z fantazie autora pro účely vyprávění. V žádném případě neberte nic, co je v textu uvedeno jako návod! Hrozí poškození zdraví.