Firemní večírek

No to byl zase nápad . Firemní večírek společnosti ve které pracuje manžel se všemi těmi manažery a dnes i s oběma majiteli. No skvěle ,nic lepšího jsem si nemohla přát .Vždy ,když jdu k němu do kanceláře oba slintají za oknem a mají pořád nějaké narážky asi si myslí ,že si z nich každá ženská sedne na zadek . To určitě vy slizouni ani kdybyste byli poslední na světě . Dnes tu být ale musíme , manžel bude povýšen a proto je nutno se účastnit ,no snad to nějak přežijem .
„Tak Michale gratuluji , tu pozici sis opravdu zasloužil. To co jsi pro firmu udělal je opravdu super. Díky moc “ lichotí mé drahé polovičce Pavel ,jeden z majitelů společnosti ,která se díky mému muži dostala na vrchol. Neustále přitom po mne pokukuje a dává si patřičně pozor ,abych si toho všimla . „Aby ses z toho nezbláznil,ty slizoune“ pomyslím si a dělám ,že ho nevidím. „ Pojď to musíme zapít, dáte si s námi mladá paní “ snaží se o konverzaci. „ Ne , děkuji já alkoholu moc neholduji a už jsem měla dnes nějaké víno, tak snad příště,manžel to zvl&aacut e;dne i beze mne “ odpovídám a snažím se uniknout . Očima těkám po místnosti a snažím se najít nějaký záchytný bod na který se vymluvím . Támhle v rohu stojí manželova sekretářka ,kterou trochu znám . S omluvou a výmluvou ,že mám nedokončený hovor k ní prchám . Ještě ,že tady je, alespoň mám s kým trávit tento povedený večírek. Nakonec to není tak špatná holka , povídáním s ní večer krásně plyne a já ztrácím pojem o čase . Bohužel s úderem půlnoci si pro ni přijíždí přítel a mne nezbývá než najít manžela ,který mi kupodivu ani nijak nescházel a poku sit se ho přemluvit k odchodu na pokoj. Mé úsilí je korunováno úspěchem , no úspěchem ,našla jsem ho opírajícího se o bar a těžko komunikujícího a samozřejmě ve společnosti obou nejvyšších, fakt paráda , to zas bude řečí. „Tak paninko ,trochu jsme to oslavili a Míša už nějak nemůže, tak jestli chcete já ho dnes nahradím , nebo tady Marek se obětuje taky klidně, co vy na to “ snaží se vtipkovat Pavel, přesvědčen o svém smyslu pro humor a o své neodolatelnosti . „ Ne ne děkuji , já si ho odvedu na pokoj a vy se nenechte rušit a klidně pokračujte “ snažím se rychle ukončit tuto konverzaci , vím jak to bude pokračovat ,když tu budu s nimi dále diskutovat. Jsou dost opilí a já nemám chuť na ty jejich oplzlosti. Alespoň nemusím Michala přemlouvat , není mu zrovna dobře a prakticky vůbec neodmlouvá a nechá se odvést na pokoj. „ Tak my vám s ním nahoru pomůžeme “ využívá situace Marek a snaží se vrávorajícího manžela podepřít.
„ Ne děkuji ,ale pro dnešek stačilo, dobrou noc pánové“ celkem už naštvaně reaguji a oba to vycítí a stahují se. Tak pro dnešek snad vyřešeno otáčím se a odvádím manžela na náš pokoj. Práce to teda je pořádná , je to přece jen kus chlapa a dostat takovou horu masa po schodech do prvního patra je celkem slušný výkon. Naštěstí zůstali některé motorické funkce zachovány a i s pohonem všech čtyř končetin dorážíme na náš pokoj. Poslední věcí co se mi podaří je z něj dostat oblečení a položit ho na postel. V tu chvíli mu končí vysílání a já vím ,že ani výstřele m z děla ho nemám šanci vzbudit. No škoda , ale zase budu mít klidnou noc a pořádně se vyspím . Rychle ze sebe shodím oblečení a dám si pořádně teplou sprchu. Samozřejmě nic nemůže být v pohodě a já marně hledám svůj spací úbor . Ten si spokojeně leží v posteli , 300km daleko, fakt dobrý . Tílko a kalhotky to holt spraví a hurá do hajan , za ten dnešní výkon si to zasloužím. Kdybys jen věděl jak tě miluji ty můj opilče , hladím ho po vlasech a tulím se k němu. Vím ,že ho nevzbudím ,ale potřebuji cítit jeho blízkost ,když usínám. Tak dobrou noc lásko a krásné sny.
Asi to s ním nebylo tak špatný , nějak rychle se probral ,pomyslím si z polospánku když ucítím jak mne hladí po stehně a po zadečku.a já ho táhnu po schodech jak invalidu , darebáka , takhle to na mne hrát . Pomalu se probouzím a dochází mi ,že tu něco nehraje . Hladí mne zezadu,ale přitom leží přímo přede mnou . Jsem zmatená a vůbec nevím co se děje a jestli se mi to jen nezdá. No sakra nezdá ,co to je , najednou jsem úplně vzhůru . Cítím jak za mnou někdo leží a hladí mne po těle a vím ,že manžel to rozhodně není . Dotyčný asi už pochopil ,že jsem vzhůru a přitiskl se ke mne abych se nemohla ani pohnout. Jednou rukou mi zakryl pusu a druhou obejmul kolem pasu, cítím jeho alkoholový dech a slyším jak šeptá „ Ani se nehni , budeš potichu a dělat vše co řeknu , nebo uvidíš ten mazec a Michal se bude pakovat “ . Cítím jak ten za mnou se přitiskl blíž a došlo mi ,že je úplně nahý , sakra jak dlouho tu je a jakto ,že jsem se nevzbudila dřív . Co to po mě vůbec chce ? Až teď mi dochází čí je to vlastně hlas. Podařilo se mi nohou kopnout do Michala ,ale už dopředu mi je jasné ,že toho nevzbudí nic, jen se otočil na záda a spí dál . Sakra opilče vstávej !!! „ Udělej to ještě jednou , nebo hlesni a máte to oba spočítaný“ šeptá . „ Teď kývni ,že rozumíš “ pokračuje . Nezbývá mi než kývnout a cítím jak oddělává ruku z mých úst , ta směřuje na má prsa,druhou mě stále hladí po zadečku a cítím jak prsty zajíždí pod kalhotky. „ Buď hodná a bude to příjemné , uvidíš “ . Rukou mi zajíždí pod tílko a mačká mi prsa. Co mám dělat , přece tohle nemůže . Ale co když by Michala vážně vyhodil , z čeho bychom žili ? Kdyby se teď probudil tak ho tady asi zabije .Hlavou mi pobíhají zmatené myšlenky a já jsem jak ochromená. Teď se mi snaží oběma rukama stáhnout tílko , musím se trochu nadzdvihnou aby se mu to podařilo „ No vidíš ,že to jde“, chválí mne a tiskne se na mne , cítím j eho naběhlý penis jak mi tlačí na zadek. Chvíli si hraje s bradavkami a mačká prsa , trochu to bolí ,ale netroufnu si ani ceknout , co kdyby se Michal probudil , věřil by mi to ? A když se budu bránit , co když splní své výhružky ? Cítím se hrozně trapně a strašně se stydím . Teď přesunul svoji pozornost dolů a rukou mi vjíždí do kalhotek a strká do mne prst , bez přípravy nečekaně. Trošku cuknu . „ A podívejme ,čubičce se to líbí “ pochvaluje si po zjištění stavu mé jeskyňky. Jeho ruce mi sundávají kalhotky a já se bojím jakkoli jen pohnout.
Tak pro dnešek konec , mám pokračovat co bylo dál ? Chcete to vlastně někdo vědět ?