Takové jedno setkání

Už jsem nevěřila, že potkám někoho zajímavého. Ale osud mě vyslyšel. Milan je pěkně bláznivej, hravej a stále snílek. Potkali jsme se venku, když jsem šla z obchodu s batohem plným nákupu. Najednou vidím mladého kluka, teda věkově už je to muž, 30 let a naše pohledy se setkaly a já něco pocítila. To co už dávno ne. On se zastavil a asi také ho něco zarazilo. Přišel ke mě a podal mi ruku. "Já jsem Milan." Tak jsem se představila taky a bylo. "Nevím co to je, ale něčím na mě působíš, přitahuješ mě nějakým magnetem." Řekl a něco tím ve mě probudil. Něco, co už jsem necítila dávno. "Mohl bych tě pozvat ke mně domů?" Zeptal se a vypadal tak zranitelně. "Ano, dobře." "Tak pojďme, bydlím asi 10 minut odtud." Tak jsme tedy šli. Celá situace byla tak nečekaná, cítila jsem se jako v jiném světě. Zvláštní, on bydlí nedaleko mě a nikdy jsme se nepotkali. Došli jsme ke vchodu v jednom paneláku a on se ke mě otočil. " Mám pocit, jako bych tě znal delší dobu a nevím čím to je. Věříš na osudová setkání?" " Já nevím, ale asi jo." Řekla jsem. Byli jsme pořád v přízemí. Najednou se ke mě přitočil a pohladil mě po vlasech. Přitáhl si mě k sobě a obejmul mě. Vstoupili jsme do výtahu. Vyjeli jsme do 5.patra z celkem šesti. Odemknul dveře a vešel. Šla jsem dovnitř a dýchla na mě příjemná atmosféra domova. Měl to tam zařízené v mém stylu. " Ciť se jako doma." Opravdu jsem se tak cítila. Odložila jsem kabát a batoh. " Myslím, že doma chodíš v něčem pohodlnějším než v oblečení na ven." Měl pravdu. " Ano, jsem zvyklá doma nosit pouze delší tričko a ponožky. " Zvedl se a šel do druhého pokoje. Za chvíli mi přinesl delší tričko. Naznačil abych si ho oblékla. Odešel do jiného pokoje a já se převlékla do domácího. Bylo to fajn. " Rád bych s tebou trávil čas. Víš, nikoho nemám a bylo by fajn být spolu." Šli jsme do jeho pokoje a tam si lehli na letiště. Dívali jsme se na sebe a povídali si a mlčeli. Bylo to příjemné. Objali jsme se, jako bychom se znali už dlouho. Cítila jsem se s ním v bezpečí. Jako už dlouho ne. Přitiskli jsme k sobě svá těla a obmotali jsme nohy okolo sebe. Usnuli jsme takto k sobě zaklesnuti. Od té doby se navštěvujeme a já mám konečně spřízněnou duši, která mi tak dlouho chyběla.