Zkouška

Začalo zkouškové období a s ním i kolotoč pedagogických povinností. Soukromá vysoká škola, na které jsem zakotvil poté, co jsem vyměnil ideály o vědecké kariéře za poněkud hmatatelnější vidinu slušného výdělku, funguje trochu jako masová výroba lidí s diplomem, čemuž odpovídá počet studentů. Z kapacitních důvodů tak zkoušíme první ročníky prakticky jen písemně a i tak to stíháme jen tak tak. I ten den mě čekala nudná hodina dozoru nad dvacítkou studentů, kteří se budou s různým úspěchem potit nad písemkou. "Pane profesore, můžu se s Vámi svézt?", zašvitořila blonďatá slečna, když jsem vstupoval do kabiny výtahu, abych se vyvezl do pátého patra, kde zkoušíme. Zatetelil jsem se nad oslovením, kterým (jistě záměrně) nadhodnotila mou akademickou pozici a galantně ji pustil dovnitř. "Dobrý den, slečno Sváčková," pozdravil jsem, když jsem si vybavil jméno oné víly; psala bakalářskou práci u kolegy Zoufalého, který byl věrným obrazem svého jména a zřejmě vůbec neregistroval, jak fešnou diplomantku má. To já si slečnu Denisku, čipernou okatou blondýnku s dlouhými vlnitými vlasy, pamatoval ze svých přednášek velmi dobře. Usmála se a špitla: "Taky do pátého, prosím." "Snad nejdete ke mně na zkoušku?" vyzvídal jsem, když jsem zmáčknul příslušný knoflík. Zamrkala a přikývla. "Určitě jste naučená, o Vás strach nemám," plácal jsem, abych nějak zabil čas jízdy nahoru. "A koukám, že zbyl čas i na nějaké nákupy," pokynul jsem hlavou k papírové tašce, kterou nesla v ruce. Vzápětí se Denisa rozesmála a já si teprve teď všimnul, že taška nese logo známého obchodu se spodním prádlem. "Nějaké pyžamo… asi..." zabředal jsem dál do trapasu, místo abych změnil téma nebo prostě mlčel. Doslova vyprskla, zavrtěla hlavou a špitla, přemáhaje smích: "Kdepak, pane profesore, pyžamo to není." A pak k mé hrůze z papírové tašky pomalu vytáhla se šibalským výrazem ty nejtitěrnější kalhotky, jaké jsem kdy viděl. Dva černé pásky s minimalistickým trojúhelníkem průsvitné černé látky způsobily, že se mi krev z tváří rychle přelila podstatně níž. Slečna Sváčková se mi několik dlouhých vteřin dívala s širokým úsměvem do očí a kalhotky nechala spadnout do tašky až ve chvíli, kdy cinknutí oznámilo náš příjezd na páté patro.

Vyklopýtal jsem ze zdviže značně rozhozený, zatímco Deniska s pusou pořád od ucha k uchu ladně zaplula do hloučku kamarádek, čekajících před zkušební místností. Byl jsem jenom rád, že nikdo ze studentů nemohl ten trapas vidět. Poněkud roztřesenýma rukama jsem na několikátý pokus odemknul, pustil čekající dovnitř a sebral štos zadání, který mi přitom pochopitelně upadl a rozlétal se po celé chodbě. Zaznamenal jsem v kakofonii smíchu i ten Denisin a zahlédl, jak s ironickým výrazem ještě odchází na toaletu, do začátku zkoušky zbývalo asi pět minut. Během nich jsem se jakž takž uklidnil, ale když jsem rozdal testy, musel jsem si tu výtahovou scénu ještě párkrát přehrát. Záviděl jsem tomu šťastlivci, kvůli němuž si takové prádlo slečna Sváčková kupuje. Z úvah mě vyrušili první odevzdávající; jelikož jsme soukromá vysoká škola, naším cílem je studentům zkoušky dělat jednoduché a inkasovat školné, ne je trápit tím, aby se moc učili. Pustil jsem se do opravování odevzdaných písemek a počet lidí v místnosti pomalu klesal. Pak jsem zvedl papír, nesoucí podpis D. Sváčková a k mému překvapení na dolním okraji četl: "Odpovědi na otázky 5, 6 a 9 bohužel nevím, ale třeba pomůže, že mám na sobě ten dnešní nákup. Chcete to vidět?" Hrklo ve mně tak, že to snad muselo být slyšet. Zvedl jsem oči a střetl se s pohledem Denisy, která stále seděla ve své lavici. Četl jsem v něm na pozadí úsměvu i napjaté očekávání, jak s výzvou naložím. Pak jsem si všimnul, jak pod lavicí zvolna rozevírá nohy, odhalené díky krátké minisukni do víc než půlky stehen. Vidět nebylo pochopitelně ani tak nic, ale mé vzrušení bylo okamžité a doslova hmatatelné. Namísto mozku jsem začínal myslet úplně jiným orgánem. Trochu nejistě jsem k Denise došel a co možná nejneutrálnějším hlasem prohodil: "Slečno Sváčková, máte dobrý nápad, ale teď ještě probíhá zkouška, Co kdybychom to dořešili potom v mém kabinetě?" "Já se stavím, pane profesore," špitla Denisa. Těch několik posledních zoufalců, co se trápili nad testem, náš tlumený rozhovor ani nezaznamenalo. "Tak ve tři, ano?" dodal jsem a radši se rychle vzdálil za katedru. Co to sakra dělám, běželo mi hlavou, když jsem očima vyprovázel Denisu z posluchárny. U dveří se ještě jednou na mě otočila a usmála se. Byl jsem ztracený.

Těch dvacet minut do tří hodin se vleklo jako věčnost. Seděl jsem v kabinetě a přemítal, co se může stát. Naštěstí ho sdílím s paní profesorkou Pokornou, starou paní, která na rozdíl ode mě i většiny mých kolegů skutečně příslušný akademický titul má, takže s ním naši "univerzitu" odborně zaštiťuje, ačkoliv tu ve skutečnosti coby důchodkyně prakticky vůbec neučí. Teď poprvé se mi klid našeho společného kabinetu měl hodit jinak než jen k práci. Zaklepání na dveře se ozvalo skoro na vteřinu přesně ve tři hodiny, vzápětí slečna Sváčková ladně vstoupila a dveře, které za sebou zavřela, zcela automaticky i zamkla, to vše s líbezným úsměvem. Kde se v takové křehké dívence bere tolik suverenity, napadlo mě, protože sám jsem byl nervózní jako v sedmnácti, když jsem poprvé dostal svou spolužačku Káťu na chatu bez našich. Denisa plachým hlasem, ale s neustálým úsměvem pozdravila, postavila se k mému stolu a špitla: "Chtěl jste vidět tohle, pane profesore?" S těmi slovy pomalu vytáhla z kabelky zmuchlané malé černé nic. Při pohledu na ten kousek spodního prádla jsem opět ucítil vlnu vzrušení, zároveň mnou ale projelo zklamání. "Říkala jste... psala jste... že to, že je máte na sobě," zakoktal jsem se. "To jsem Vám trošku lhala.", pronesla Denisa hraně provinilým hlasem. Pak si pomalu vyhrnula svou krátkou sukni a já z dvaceti centimetrů zíral na její nahý klín. Třeštil jsem oči na nádhernou dívčí lasturku, jen zlehka zarostlou jemným světlým chmýřím. "Vidím, že jste přirozená blondýna," plácnul jsem pitomě první věc, která mi táhla hlavou. Denisa se zahihňala a přikývla. "Nezlobíte se, že jsem Vás trochu podvedla?" zapředla hravým tónem. "Ale je to komplet a vršek na sobě teď opravdu mám," dodala snaživě a přetáhla si přes hlavu lososově růžovou halenku. Nutno říct, že podprsenka byla stylem zcela v souladu s kalhotkami, takže dokonale průsvitné košíčky naprosto neskrývaly dvě krásná malá ňadra s výraznými, na vystouplých dvorcích posazenými růžovými bradavkami. Dala si ruce za záda, vypla hrudník a vydechla: "Líbí? Jestli se ale zlobíte a myslíte, že bych zasloužila potrestat..." Slova té přehnaně vyděšeně pronášené věty snad vzala z toho nejlacinějšího pornoscénáře, ale to jsem s pohledem na nahý zadeček, který na mě vzápětí vyšpulila, neměl čas řešit. Unešený těmi dvěma dokonalými polokoulemi s kůží nepatrně světlejší než okolí podle obrysu plavkových kalhotek, jako ve snách jsem je zlehka plesknul dlaní. Vydechla a trochu se rozkročila. Její "ještě" jsem nepřeslechnul, i když ho spíš zašeptala, než řekla. Rozhodl jsem se nekazit si tenhle snový zážitek dumáním, proč se tahle krásná mladá dívka v mém kabinetě nechává ochotně ode mě vyplácet, a snažil jsem se užít si každou vteřinu. Moje dlaně dopadaly s nádherným mlaskáním na obě půlky jejího nádherného zadečku a po prosbě "víc, prosím" začaly na nich zanechávat růžovou stopu, která jen pomalu mizela, aby ji vzápětí obnovilo další plácnutí. Druhou rukou jsem bezmyšlenkovitě popadnul Denisiny minikalhotky, ležící na mém stole, a přiložil si je k obličeji. Slabou vůni dívčího klínu jsem z nich cítil zřetelně. Automaticky jsem si sáhnul do rozkroku. I přes látku riflí jsem cítil, že mi stojí v předpisovém pozoru, a neměl jsem pocit, že by nějak nepřípadné trhnut zipem a uvolnit ho ze sevření prádla.

Manipulací s poklopcem a následně svým ztopořeným mužstvím jsem trochu vypadl z tempa a díky krátké ztrátě koncentrace, když se žalud mého osvobozeného ptáka přehoupl přes gumu trenýrek, jsem další ze svých plácnutí nasměroval omylem nikoliv na zrudlý Denisčin zadeček, ale její křehkou mušličku. Táhlé áááách mě ale utvrdilo v tom, že to byl omyl spíš vítaný. Denisa se otočila přes rameno a trochu udýchaně zaprosila: "Ano, tam také, prosím!" Všimla si přitom mého obnaženého penisu, ale nezdála se jím být nijak pohoršená. Když jsem začal jednou rukou mírnými plácnutími trestat její kočičku a druhou si zlehka přejíždět od kořene až k žaludu, zůstala už otočená a se vzrušeným výrazem se dívala. Moje touha zmocnit se té krásné submisivní slečny rostla do závratných výšin. Aniž bych měl přesný plán, vstal jsem a můj pták se přitom otřel o výpraskem zrudlou Denisčinu prdelku. Vzdychla a prohnula se ještě víc. Pak se otočila, zvedla paty až na stůl a doširoka roztáhla stehna. Její dívčí lůno bylo rozevřené a lesklo se vzrušením. Když jsem přistoupil mezi její kolena, sáhla do kabelky a bez sebemenší prodlevy vytáhla povědomý plochý balíček. Natáhnout kondom na můj klacek pro ni byla otázka několika vteřin, dotyk jejích prstů byl ovšem nejen jistý, ale i velice příjemný. Dotáhla šprcku až na kořen mého čuráka a sjela dlaní na koule. Mnula je a zlehka tiskla, zatímco můj ocas se hladově vzpínal jen několik centimetrů od jejího poševního vchodu. Když jsem instinktivně přirazil proti té dírce, na chviličku mě zarazila. "Tvrdě, prosím!" vydechla dvě slova, která odpálila nálož mého chtíče. Vzápětí už jsem zajel až po koule do té nádherně úzké prcinky a začal ji projíždět, až se slečna Sváčková hlasitě rozsténala. Její dívčí ňadra začala nadskakovat a zobáčky napjatých bradavek div neprotrhly černý satén košíčků té nestydaté podprsenky. Popadl jsem ty trčící dudlíky a silně je stiskl mezi prsty. Denisa se záměrně zaklonila, až se jí ňadra propnula a jejich vrcholky s cecíky sevřenými v mých prstech se protáhly, jistě až na práh bolesti. Byl jsem rád, že touhou mé nečekané milenky nebylo dlouhé a protahované milování, protože nahromaděné vzrušení neslibovalo z mé strany velkou výdrž. Nástup výstřiku jsem pociťoval prakticky od prvního přírazu a tlak v koulích jsem přeonával jen stěží. Oddalování orgasmu se však vyplatilo, protože jen co se Denisina štěrbina přizpůsobila mému ptáku, už jsem cítil stahy jejího vyvrcholení. Zavřela oči, stiskla rty, ale pak rezignovala a dlouhým úlevným sténáním, přecházejícím až ve výkřik, doprovodila svůj orgasmus. Teď jsem mohl i já bez ztráty dobrého jména dosáhnout toho, po čem jsem prahnul, takže vzápětí můj ocas začal s prudkými záškuby plnit kondom dávkami semene. Už dlouho jsem takhle intenzivně nestříkal.

Společná slastná agónie trvala snad pět minut, než jsem se konečně probral z mrákot a zvolna opustil Denisin klín. Můj penis přitom sebou ještě několikrát zaškubal a její lasturka vlhce mlaskla, když jsem ho vytáhnul. "Nádhera!", špitla slečna Sváčková a pak trochu věcněji dodala: "Vyhověla jsem podmínkám zkoušky, pane profesore?" Automaticky jsem přikývnul: "Zapsal jsem Vám ji, ještě než jste dorazila." Denisa se zasmála, upravila si podprsenku, která se jí v závěru našeho milování shrnula pod ňadra, oblékla si svetřík a bez známek studu vklouzla i do mini kalhotek, které stály na začátku tohoto nečekaného zážitku. "Slečnu Sváčková, neuvažujete o změně školitele?" vyhrknul jsem bezradně, když se s rozpačitým úsměvem rozloučila a vydala se ke dveřím. Odemkla, pak se obrátila a zavrtěla hlavou. "Kdepak, já jsem u pana doktora Zoufalého spokojená. Jenže on mi nařídil, že zkoušku u Vás musím udělat na první pokus, no a já neměla moc čas se učit, takže... proto takhle... Nashledanou." Proplula na chodbu a já ještě dalších několik minut seděl a s přihlouplým úsměvem zíral na dveře, kterými odešla, než mi došlo, že mi z poklopce kalhot pořád kouká nahý penis. V duchu jsem blahořečil svému nerudnému kolegovi, který mi nevědomky připravil tenhle úchvatný zážitek. Jen nerad jsem se vracel k prozaickým pracovním povinnostem a celé odpoledne si dokola přejížděl pod nosem prsty své ruky; na jejich bříškách jsem stále slabě cítil její pipinku. Doktora Zoufalého jsem potkal na schodech ještě téhož dne odpoledne, když jsem odcházel. Tvářil se jako obvykle nerudně, na můj pozdrav ovšem zavrčel větu, při níž se mi málem podlomila kolena: "Hele, co ta Sváčková dneska?" Zalapal jsem po dechu. "No co, dobrý?" dorážel dál. "Jo, jo...super, skvělá," hlesnul jsem a přemáhal mdloby. "Takže to dala, jo?" zabručel nakvašeně. "Já doufal, že ji vyrazíš. Je to blbá nána, furt mě s něčím otravuje a uhání... Řekl jsem jí, že pokud tu tvou zkoušku nedá napoprvé, diplomku u mě dělat nebude. No nic, dobrý, když to dala, tak dala. Holt to s ní nějak vydržím. Jsou to všechno pipiny! Tak buď zdráv!" Beze slova jsem zíral na kolegu, který se jako zachmuřený mastodont sunul kolem mě po schodech nahoru. Pak jsem doslova vytančil na ulici a v duchu si prozpěvoval: ty jsi vůl, Zoufalý, ty jsi vůl!