Holky od Bobří řeky - Školní rok 1

--------------------------------------------------LESBOLAM--------------------------------------------------


Jsem blondýna cecournatá a chlupodajná, takže nebylo divu, že mi připínáčky popadaly na zem, jen jsem se ochomýtla kolem nástěnky. Nevím, proč zmiňuju, že mám chlupy, kde je kočky normošky v dnešní době nemají, když za shození půlky nástěnky mohly moje cecoury. Předklonila jsem se agilně vše sesbírat a úplně zapomněla, že mám na sobě sukni… ach ták, tady se berou ty moje chlupošky, kolem gaťek trčící, ježící a jinak čpící překvapení mého těla.

Jediná výhoda byla, že malí kluci z toho ještě nemají rozum. Nemotorně se mi podařilo sesbírat většinu připínáčků, na ty pod skříňkou jsem hodila bobek, a trochu doupravila nachystanou mapku a konečně se moje rozverná a ztřeštěná maličkost mohla opět otočit na ty caparty. S rukama nervózně lomícíma jsem se snažila zachránit situaci, protože ti hajzlíci na mě koukali zničehonic úplně tiše a někteří až vyjeveně.

„Piggy, tam je ještě jeden,“ ukázal ten nejoprsklejší na připínáček právě pod skříní, na kterém byl můj bobek.

„Vážně? Tak ho prosím zvedni,“ odvětila jsem pohotově, ale popravdě až po tom, co jsem sebou trhla a v záplavě blond vlasů se zastavila v půlce pohybu, vždyť to já tu rádcuju, tak přece nebudu dělat všechno sama.

Jenže ten hajzlíček se nechtěl vzdát a ukázal na svou nohu: „Ale já jsem svázanej.“

Dobrý argument, svázala jsem je do dvojic na hru, ale i tak. „Budete tedy muset spolu jako správní kamarádi.“

Jsem Piggy a jsem zpátky se svými problémy. A jedním je, že neumím říct ne, když je někdo v nouzi. Dřepíc na hajzlíku v těsném kamrlíku s toaleťákem namotaným na ruce, jsem si konečně mohla oddechnout od těch smradů. Cinkání čůrku zlatavého chcaníčka v ledové vodě se rozléhalo celým pohlavně nevyhraněným záchodem, jak kdyby cedulky na jednotlivých hajzlících kluci a holky na společných toaletách někoho dokázaly odradit. Já třeba seděla zrovna na tom klučičím, protože má okno a necítím se jak v kobce a taky oplývá toaleťákem, což na těch dalších dvou je sázka do loterie. Myslím si, že důvod, proč mají kluci jeden a my holky dva hajzlíky je ten, že ho chlapci můžou vytáhnou i nad umyvadlem. Existují přece jen dva druhy mužů: ti, co močí do umyvadla, a ti, co umyvadlo nemají. Asi mi přijde víc hygienické si umývat ruce v umyvadle, kde venčí pinďoury, než v papučích šlapat po pochcané zemi. Což beru jako nespornou nevýhodu těch, co močí na stojáka, ale právě proto mám okno, kterým vše vyvětrám. Kruh se uzavírá. A ruku na srdce, my ženské to na hajzlících nemáme o nic voňavější fialkama.

S mou prdnicí zadnicí se do vzduchu vznesly i útržky toaleťáku, kterým jsem si vystlala záchodové prkénko. Vážně jen z bezpečnostních důvodů. Upravená jsem vyšla z kabinky a šla si umýt ruce. Bylo už po schůzce. V zrcadle na mě koukala naježená bloncka s brýlema skrývajícíma velké modré oči. Zakoulela jsem kukadly a nafoukla si tváře, abych se přesvědčila, jestli to bylo fakt tak vtipné, jak se mi smáli kluci na dnešní schůzce. Asi to pro ně byla milá změna zažít jednou ženskou rádkyni. Pro půlku jsem byla mamina, ke které se chodili tulit, sotva jsem se vůbec představila, pro druhou půlku zas sestra, se kterou se pošťuchují a vzájemně se tyranizují a pro třetí půlku první sexuální zážitek. Že já blbá si brala tu sukni, že já kráva si vzala halenku, na které mi chyběl jeden knoflík. Příště maskáče a těsné, opravdu těsné maskáčové tílko… že jim vypadnou oči z důlků stejně jak by mně vypadly cecoury.

„Piggy?!“

Pohotově jsem se stihla otočit, než se kolem mě obtočila štíhlá potrhlice.

„Co tu děláš?“ smála se Stuha. „Táborové rady přece ještě nejsou. Bože, já tě tak ráda vidím!“ Stuha se vůbec nezměnila. Jak by taky jo, když od našeho posledního rozloučení uplynuly sotva dva měsíce. Snažila se mi pořád vypisovat, ale já na to neměla čásek, takže smolda, musela pochopit, že si sem tam povídat můžeme, ale ne zas tak moc často. Ale trošku se změnila, měla delší vlasy, nalakované nehty a byla víc smířená, že naše případné přátelsextví počká do dalšího roku na tábor.

Váhavě jsem opětovala objetí, ale když její nadšení bylo tak nakažlivé, že mi vykouzlilo úsměvík na tváři a o to víc jsem ji sevřela. Snad mi přišla i vyšší nebo možná štíhlejší? Štíhlonka to byla teda pěkná nebo možná já větší Piggoška špekoška, co se radši váhám vyhýbá obloukem nebo mám doma tu, která po navážení víc jak metráku jde kolečkem opět od začátku, tak můžu tvrdit, že vážím… kilo by mi nesežral ani největší můj obdivovatel z družiny zlobivců. Nebudu se dál vyjadřovat… cecoury nejsou žádná pírka. „Ahoj, Stuho, taky tě ráda vidím. Že tys zhubla. Vypadáš báječně k nakousnutí.“

Jemně se kousla do rtu a podívala se mi do očí s nezaměnitelným šibalským jiskřením. Přišlo mi, že za tu chvilku, co jsem ji neviděla, dospěla, byla nějak jiná, úsměv stále na tři čuráky, ale rysy v obličeji měla zralejší. Určitě se mi to jen zdálo, ale ten pocit jejího růstu mě hřál u srdéčka. „Ty jsi k nakousnutí.“ Bez ptaní a jakéhokoliv sraní mě políbila na hajzlících. Rty na rty.

Neucukla jsem, ale užila jsem si to méně vášnivě jak ona. Když otevřela oči a viděla ty mé těkající překvapenou nervozitou sem tam, opatrně se odtáhla a snažila se trapnost situace zamaskovat odkašláním. Přehodila si hnědé prameny za ucho a zahanbeně sklopila zrak. „Ehm,“ snažila jsem se něco začít říkat, když mě opět předběhla.

„Našla jsem si kluka.“

Tak to mě vyvedlo z rovnováhy. „Ty?“ ujelo mi.

„Já,“ přisvědčila stydlivě a váhavě se mi podívala opět do očí.

Hlavou mi proběhlo, jak je to možné a jak je možné, že mi takovou novinu nenapsala, když se snažila téměř s každým prdem.

„Chtěla jsem ti to říct, až se zase uvidíme. Zatím je to čerstvé, zvykám si.“

„To jsou mi novinky,“ usmála jsem se přívětivě. Odtud pramenila ta její téměř nepostřehnutelná změna? Stala se ženou? Dřív než já? Jako fakt? Lesba je odpaněná dřív jak já, odpanění mnou petrželkou nepočítám… měla bych se svým životem něco udělat a to honem. „Moc ti to přeju. Znám ho?“

Zakroutila hlavou. „Je ze školy, poznala jsem ho na seznamováku.“

„Musíš mi to vyprávět,“ přisvědčila jsem zvědavá, opravdu zvědavá Piggoška drbnoška. Byla jsem však i zmatená, ale na druhou stranu, Stuha oplývala mládím, které mění to, co míní.

„Já budu mít ale za chvilku schůzku,“ bránila se delší konverzaci tak nějak nemotorně, jak kdyby nechtěla odejít, ale po mém neopětování polibku, se cítila nekomfortně. „Co tu vůbec děláš?“

„Byla jsem zaskakovat na schůzce vlčat.“

Stuha vypadala stejně překvapeně, jak když jsem se já dozvěděla o jejím klukovi. „Tak to mi musíš vyprávět,“ dostala ze sebe a málem vyprskla smíchy, jak i jí přišel ten rozhovor absurdně strojený, ale dlaní před ústy vše bravurně zamaskovala. Musela však už jít. Neohrabaně se naklonila blíž, ale v poslední chvilce si to rozmyslela, aby na mě šla z druhé strany, ale ani tam nedokončila, co zamýšlela, tak jsem jí vlepila hudlana na tvář sama.

„Mlask!“ Drž se mi běželo hlavou, ale řekla jsem jen: „Ahoj.“

Stuha se naštěstí hned neotočila a nešla na záchod. „Jé, Piggy, máš pod sukní…“ nedořekla a sama zrudla ve tváři jak prdel paviána.

To bych nebyla celá já, abych si neuřízla ostudu, a ještě k tomu hned dvojitou. S přilepeným toaleťákem na zadnici jsem málem odvlála až domů, ale naštěstí byla Stuha pořád kamarádka, ačkoliv se naše setkání neslo v dost odtažitém a trapnodivném duchu. Já vím, můžu za to já, ale prostě mě překvapila… že má kluka?


Nadržená hovada, každý příběh nějak začíná a pořádnému mrdání předchází trapné naparování a nakrucování se, tak si dejte pohov, že se tu nic sexuálního neděje 😘