Divadelní hra

Moje práce je částečně i moje hobby. V mém každodenním životě jevištního technika se setkávám se situacemi, se kterými by se běžný člověk nesetkal. S lidmi, které by běžně každý nepotkal. Moje práce sice spočívá převážně v přestavbě kulis a scén na jednotlivé divadelní kusy, jenže věc se má tak, že díky tomu, že jsme divadlo malé, dostanu se mnohdy na plac jako muzikant nebo herec. Nejsem profesionální herec a většinou dostávám malé role. Ty je však potřeba zahrát věrohodně stejně jako ty velké, aby divadelní hra vypadala jako celek dobře. Herci mi často velmi pomáhají a za to jsem jim velmi vděčný. Avšak povím vám příběh o tom, co se mi stalo při zkoušení jedné malé scény s jistou herečkou.

Stalo se jednoho dne, že jsem dostal roli, ve které jsem měl ztvárnit milence. Tak to pro mě, čtenáři moji milí, byl opravdový šok. Neříkám, že bych nezvládl mileneckou roli ve svém běžném životě. Ale všeobecně jsem dost stydlivý a nesmělý člověk. Ale ztvárnit roli milence před diváky na place, to mě opravdu tenkrát dostalo. Víte, v divadle se to má tak, že aby člověk dokázal zaujmout diváka, musí svou roli přehrávat. Sice to má vypadat jen jako, ale na diváka to musí dělat dojem, že to je doopravdy. Navíc mi dali velmi pěknou a vnadnou herečku do páru, už s tím jsem měl problém. V hlavě jsem si promítal všelijaké možné trapné situace, co by se při zkoušení mohly přihodit. Byl jsem dost nervózní a šlo to na mě i nejspíš vidět, protože kolegyně herečka si toho všimla a přišla za mnou. Naklonila se ke mně tak, že se o mě otírala bradavkami a do ucha mi šeptala: „Neboj se, však my to spolu nějak zvládneme." Ta slova mě lehce uklidnila, její vztyčené bradavky otírající se mi o hruď už však tolik ne. A to raději ani nemluvím o jejím teplém dechu dopadajícím na moji tvář, při tom, jak mi šeptala do ucha.

Sotva jsem se trošku stihl zmátořit z prvního kontaktu, už nás volali na scénu. Tuhla mi krev v žilách. Co teď? Musím hrát, ale co mám hrát? Cítil jsem, jak se třesu. Režisér začal nahazovat situaci. Já byl v křeči a v transu, stěží jsem zvládl přijímat informace, které nám oběma kladl na srdce. „Takže jedem." zvolal režisér. Moje trapná chvilka začíná. Měl jsem stvárnit postavu milovníka, který se zjeví v zahradě, kde svede nesmělou pannu. „Skvělé!" pomyslel jsem si. „Takže já nesmělý mám svádět nesmělou panu." Panna tam stála a čekala, až začnu hrát, jenže já nebyl schopen. Mezitím se do toho vložil režisér. „Co jsi nepochopil na tom, co jsem ti před chvílí řekl? Máš přijít do zahrady, kde uvidíš krásnou ženu a svést ji." Mezitím za mnou přišla ona panna, která se ke mně znovu naklonila. „Neboj se a hraj to jako by to bylo doopravdy." Pak se otočila a šla zpět na svoje místo. Odkud mi věnovala jeden milý úsměv. Tedy znovu jsem přišel před krásnou pannu a začal se snažit hrát, že se mi líbí a jak moc bych chtěl získat její srdce. Pomalu jsem odříkával svůj text, který k tomu patří: „Mé srdce patří jenom Vám, má krásná panno." Ona na to odvětila: „Kolika takovým jako já jste tohle už říkal?"

„Vy jste má jediná." V ten moment ji chytím za ruku a přitáhnu si ji k tělu. Druhou rukou ji k sobě přitisknu a dám jí polibek. „To je dobré, nepřestávej." zašeptala, když se její velká prsa zase tiskla na mou hruď. „Líbej mě." špitla. Začal jsem ji líbat. Ne jako, ale doopravdy. I tohle patří k divadlu. Polibek musí být opravdový, aby uspokojil divákovo oko! Cítil jsem její živočišné teplo. A také jsem cítil, jak jí tuhnou bradavky vzrušením. Najednou se však utrhla a odsunula. To byl moment pro její repliku. „Tedy dobrá, můj vzácný pane, sejdeme se při příštím úsvitu na stejném místě." Po těch slovech odkráčela ze scény. A já opačným směrem.

„No to už bylo lepší. Máte to nahozené. Tak si na tom ještě zapracujte." ozval se režisér z hlediště. Přiběhla za mnou moje herecká partnerka. „Máš dneska po zkoušce čas? Že bychom si to ještě projeli?" Já, ještě vyklepaný z předchozího sletu událostí, jsem se nezmohl na víc, než jen „No určitě, můžeme."

Po zkoušce na mě čekala v kuchyňce, všichni už byli dávno pryč. A my dva jsme zůstali v divadle úplně sami. „Takže Honzíku, můžeme se vrhnout na zkoušení?" Znovu se na mě tak šibalsky usmála. Já už byl celkem uklidněný, z toho, co jsem prožil při zkoušce. Tak jsem jí na to klidným hlasem odpověděl, že se na to můžeme vrhnout a úsměv jsem ji vrátil. Takže znovu jako dopoledne. Zopakování replik, chycení za ruku a přisunutí jejího těla k tomu mému tak, že se její vztyčené bradavky opíraly o mou hruď. Začal jsem ji líbat. V tu chvíli mě chytla za hlavu, jednou nohou si mě obkročila a tiskla si mě strašně k tělu. Začala mi rejdit ve vlasech a vášnivě líbala. Na chvíli přestala. „Vzrušuji tě Honzíku, myslíš, že se to panu režisérovi bude líbit?" „T-t-trošku... a-a-ano." vypravil jsem ze sebe. S tím „trošku“ jsem trošku kecal, protože v tuhle chvíli už mi stál jako stožár. „Musíš v sobě probudit zvíře, jenom tak tu scénu zvládneš zahrát věrohodně." Vzala mi ruku a zajela s ní mezi svoje stehna. To, jak byla zvlhlá, jsem cítil i přes její džíny a kalhotky. „Strašně mě vzrušuješ, teču z tebe. Hlaď mi ji. Prosím!" Začala mě líbat na krku. Já ji začal hladit, pocit vlhka v jejím klíně rostl. Začala mi sténat do ucha. To už jsem nevydržel, zajel rukou pod džíny a ucítil to teplo a vlhko. Kalhotky měla úplně promáčené a k mému překvapení jsem ještě navíc narazil na husté chloupky. „Nevadí?" usmála se na mě. „Nevadí." odpověděl jsem, hladíce její klitoris. Začala sebou škubat a sténala čím dál více. Po chvíli v jejím rozkroku vznikl potok rozkoše, chytla mou ruku a zatlačila na ní, aby mi dala najevo, že teď už přišla vhodná chvíle, abych jí tam zasunul prsty. Začal jsem jemně, po chvíli trošku tvrději a nakonec i ona sama začala přirážet na moji zmáčenou ruku. Přišel orgasmus, začala se svíjet a kroutit. Její kundička se stahovala. A já na své dlani cítil záplavu. Pustila mi na ni spršku šťávičky. Něco takového jsem do té doby nezažil. Její studánka tekla jako rozvodněná řeka.

„Hm, to doufám nebylo všechno, co jsi dneska předvedl." prohlásila, když se vycukala z orgasmu. „Ještě pořád nemám dost. Teď by si mi ji mohl pěkně vylízat. Jsi docela šikovnej. Věřím, že jazýčkem ti to půjde taky tak pěkně." a začala si pomalu sundávat džíny a durch mokré kalhotky, aby si pak lehla na jeviště a roztáhla přede mnou svůj poklad s krásným ochlupením. A já dnešní večer na soukromé zkoušce zažíval samé přírodní zázraky. Byl jsem neuvěřitelně vzrušen, krásná a ještě navíc přírodní žena přede mnou jen tak nastavila svůj roztoužený klín. Ihned jsem si k ní klekl. A začal ji olizovat. I když mám rád orální uspokojování žen, často se mi stává, že mi to nevoní a nechutná, ale tahle voněla a chutnala přímo skvěle. Začal jsem jazýčkem pořádně kmitat o její poštěváček a sem tam se i přisál rty. Opět začala pouště šťávičku a to v docela hojné míře. „Mrdej mi dírku i prstama, prosím." vzdychala. Já jí tam opět vrazil prsty a začal do ní přirážet. Vydržela to jenom chvíli. Přičemž známé cukání oznámilo další příval vlny rozkoše.

Pak se ale opět probrala z transu. „Děkuji, bylo to úžasné, ale už budu muset jít." Posbírala si věci ze země. Pak se ke mně naklonila a věnovala mi několik polibků. „Doufám, že si to zase někdy zopakujeme." Odešla do sprchy. Já si sedl do kuchyňky a zapálil si cigaretu. Začal jsem přemýšlet, co jsem to tady vlastně dneska večer zažil a co budu zítra ve své scéně hrát? „Neuvěřitelná." říkám si v duchu. „Tohle je neuvěřitelný, co jsem právě zažil." Ona se mezitím, co jsem nevěřícně koukal před sebe a přemýšlel nad tím, co se stalo, vykradla z koupelny. A zezadu mě překvapila obětím a dalšími polibky. „Tak já už fakt musím letět, uvidíme se zítra a zahraj to, jako jsi to se mnou zahrál dneska večer, pa." A odešla. Já tam ještě chvíli zůstal sedět, dokouřil jsem. Pobalil jsem si věci, pozhasínal, pozamykal divadlo a vydal se k domovu.

Druhý den zkouška naší malé milenecké scénky dopadla výborně a režisér měl radost, že jsme na tom fakt zamakali. Slečna herečka mi už však podruhé nedala příležitost k tomu, abychom si naši soukromou divadelní scénu zopakovali. Asi ve mě opravdu jen chtěla probudit zvíře a herecký potenciál. To se jí částečně povedlo, ale povaha člověka se ze dne na den nezmění a já si dál vyšlapoval cestičkou uťáplého samotáře.