Netradiční zážitek

V loňském roce jsem slyšela a
četla mnoho recenzí na knihy Padesát odstínů... Nikdy nedávám na řeči ostatních, a proto jsem se rozhodla, že si tuto trilogii přečtu.

Ano byl to veskrze erotický román,
ale ty fantazie, co se tam odehrávaly... Chtěla bych to taky zkusit, jaké to je být v kůži Anastacie. Doma jsem to s manželem nikdy nevyzkoušela.
Kdo by to byl řekl, že ani ne za rok od přečtení knih se mi ta představa splní.
Byl pozdní sobotní večer.Potkali jsme se na chatu, slovo dalo slovo a zjistili jsme hodně společných zájmů.
Nejen těch sexuálních. Začali jsme si být sympatičtí. Nebyl problém se potkat po práci na společné posezení u kávy. Byl moc milý.
Povídali jsme si o práci, koníčcích,
autech (ano autech, vždy jsem měla spíše mužské záliby).
Svěřil se mi, že má rád tvrdý sex a hledá svoji submisivní hračku na hraní. Nikdy jsem tento druh sexu nevyzkoušela a lákala mě představa, že by si se mnou chlap dělal, co ho napadne. Připadalo mi to zprvu absurdní. Já, které
je všude plno, dokážu se bavit hodně nahlas, s každým, na jakékoliv téma. Společenská a živá a měla bych být submisivní
čubka, která poslouchá na slovo svého pána? To nejde přece dohromady!
Ale co, zkusit se má všechno, odvaha mi zpočátku chyběla, ale zvědavost a touha po něčem novém,
nepoznaném, byla silnější.
Vyměnili jsme si telefonní čísla a začala „hra“. Druhý den dopoledne přišla první sms s rozkazem, že než se zítra sejdeme, nesmím doma provozovat sex a co víc, nesmím se ani sama udělat.
To nemyslí vážně! Toto přece nebudu poslouchat, vzpurně se ve mně hlásilo moje silné já.
Ale pokušení hlodalo, tak jsem vydržela. Byla jsem vzrušená celý den a celou noc.
Večer došla další sms, že si zítra mám vzít tanga a sukni, žádná jiná podmínka nebyla. Tak to je ještě v pohodě, nějaká tanga přece ve skříni najdu a sukni taky. Do práce jsem sbalila tašku s věcmi, přece nepůjdu v sukni už do práce, to by mohlo být nápadné,
převlíknu se až po práci v šatně.
Během dne mi do práce přišlo ještě
pár „rozkazů“. Sejdeme se na parkovišti u jedné restaurace.
Mám sedět v autě a být přichystaná, až si mě vyzvedne.
Na místě mám být bez podprsenky,
bez punčoch, jen v sukni a kalhotkách, kozačkách a svršcích.
Začalo mi být špatně. Nemohla jsem do sebe dostat žádné jídlo a snažila jsem se, aby na mě v práci nebylo nic poznat. Na WC jsem si v zrcadle všimla, že jakmile si přečtu sms, tak jsem zbledla jako smrt.
Během dne přišla poslední sms: Až
budeš na místě, sundáš si všechny šperky, co máš na sobě,
necháš je v autě i s cennými věcmi, doklady a peněženkou.
Už to přestávala být sranda a začínala jsem panikařit. Co když mě někam odveze, okrade a já
se pak nedovolám pomoci???
Odpoledne v šatně mi hlavou běhaly myšlenky typu: nemusíš tam jezdit, to přece nemusíš
dělat, za to ti to nestojí. Poslouchat rozkazy nějakýho cizího chlápka...
Sakra! Nebuď srab, obleč si sukni a jeď. V nejhorším případě k němu do auta prostě
nesedneš! Ale ta touha poznat to, jaké to je, byla silnější
Tak jsem jela.
Když jsem byla na místě, zaparkovala jsem. Ale „nachystat“ jsem se opravdu nemohla. Okolo chodilo hodně lidí, vypadalo by to divně, že se v autě začnu svlékat. Jediné, co jsem udělala bylo, že jsem se zbavila přebytečných šperků.
Asi za pět minut vedle mě zastavilo auto. Vystoupil a stoupl si vedle mých dveří. Srdce jsem měla až
v krku. Já tam nejdu, mám strach.
Nadechla jsem se zhluboka, odemkla auto a vystoupila ven. Pozdravili jsme se a já jsem mu s výmluvným pohledem oznámila, že tu chodilo moc lidí, tak jsem zatím nesplnila jeho podmínky.
Nevadí, jdeme dovnitř do restaurace.
Usadili jsme se do salonku, kde nebyl nikdo jiný. Servírka se nás přišla zeptat, co si dáme. Dal si vodu a já taky.
Chtěla jsem si o tom chvilku povídat,
protože jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu. Sotva před nás servírka postavila dvě minerálky a odešla, řekl mi: Odskoč si na WC a jdi se připravit.
Podívala jsem se mu do očí, jestli to myslí vážně. Teď a tady před těma lidma, co v lokále sedí?
Kývl na souhlas.
Poslušně jsem odkráčela na WC.
Zamkla jsem se do kabinky. Sesunula jsem se k zemi do dřepu,
hlavu vzala do dlaní a málem jsem se rozbrečela. Nebudu to dělat,
vylezu ven, sednu do auta a odjedu. Sakra, ale co když...
Pak jsem chvějícíma rukama vytáhla můj mobil a napsala mu sms: Já to nedám, promiň.
Obratem došla odpověď: Až budeš
připravená, sedni si na zadní sedadlo mého auta, nasaď si šátek na oči a čekej.
Sakra, co mám dělat? Mám tam jít,
nebo se na to vykašlat... On bude stát u auta. Hlavou mi běhalo snad sto myšlenek najednou.
Vzala jsem odvahu do rukou, sundala si punčochy a podprsenku, nacpala je do kabelky a vykročila se vztyčenou hlavou k mému autu. Nepodívala jsem se na něho. Na to jsem odvahu neměla. Odemkla jsem kufr, dala dovnitř kabelku a zamkla ho. V kapse bundy jsem měla jen klíče od mého auta a v druhé mobil (zadní vrátka).
Sedla jsem si na zadní sedadlo jeho auta, dala si šátek na oči a čekala.
Nastoupil za mnou. Sedl si vedle mě.
Prudce mi roztáhl nohy a začal se mi dobývat do kalhotek. Nebylo to nepříjemné, byl to zvláštní pocit, nevěděla jsem, co se děje, díky tomu šátku.
Promasíroval mi prsty dírku a najednou mi něco vrazil do kundičky a přetáhl kalhotrky zpátky.
Sedl si za volant a řekl: teď přijde tvůj trest za neposlušnost. Nastartoval, rozjel se a já ucítila v rozkroku vrnění. Vibrační vajíčko na dálkové ovládání.
Napřímila jsem se. Viděl to zřejmě ve zpětném zrcátku, tak přikázal: Drž. A já poslušně držela.
Dojeli jsme někam, kde to houpalo, asi na nějakou odlehlou polní cestu mimo civilizaci.
Zastavil, nechal běžet motor a topení. Vlezl si za mnou dozadu. Slyšela jsem divné zvuky, ale neměla jsem odvahu se pohnout, natož si poodkrýt šátek z očí.
Svlékl mi bundu a poručil, abych si sundala kalhotky. Pak mi chytl levou ruku a přivázal mě
něčím směrem dozadu auta, poté mi to udělal s pravou rukou.
Byla jsem vzrušením naprosto bez sebe. Znovu mi prudce roztáhl nohy a pleskl mě přes pysky. Myslela jsem, že se snad hned udělám. Začal mi ptákem kroužit kolem dírky, bylo t vzrušující, protože jsem se mu nemohla nijak bránit.
Uvolnil konce provazů a svázal je k sobě, ale na rukách mi je nechal. Uvázal je jinam. Nasadil mi na krk obojek a přetočil mě na všechny čtyři. Nevím, jestli ze mě vyndal to vajíčko, nebo ne. Najednou jsem ucítila, jak do mě surově pronikl. Vykřikla jsem. Nevím, jestli to bylo úlekem,
slastí nebo bolestí.
Zalíbilo se mu to. Chytil mě za obojek, přitáhl k sobě. Druhou rukou mě chytl za prso a divoce přirážel.
Začala jsem slastí křičet. Ruku z prsa přesunul na moji pusu. Nechtěl, abych se tak hlasitě
projevovala.
Následovalo několik divokých poloh a přirážení. Měl výdrž, přirážel s malými přestávkami skoro hodinu, než jsme spolu dospěli divoce k vrcholu.
Nakonec mi ruce uvolnil a dovolil mi,
abych se ho mohla dotýkat. Jakmile jsem měla volné ruce, začala jsem jimi bloudit po jeho žhavém těle. Začala se mi tato „hra“
neskutečně líbit.
V tom mě přerušil, stáhl ruce dolů. Už musíme jet zpátky, je moc hodin.
Políbil mě, oblekl se a poručil,
abych se také „zcivilnila“.
Pojedeš zpátky vzadu, nebo si sedneš
za mnou dopředu? A co si ty přeješ? Nechám to na tobě.
Přesedla jsem si ze zadní sedačky dopředu a slastně oddechovala. Takový marathon jsem ještě
nezažila.
Dovezl mě k mému autu, žhavě
mě políbil, chytl mě při tom za vlasy a rozloučil se.
Počkal, až nastartuju a vyjedu z parkoviště. Rozjel se opačným směrem.

Miláčku, prober se, proč jsi tak křičela? Probírám se vedle manžela, zpocená všude. Dole úplně
mokrá vzrušením. Byl to jen sen? Nebo se to opravdu stalo?