Jedna pracovní

Blíží se konec pracovní doby, sedím v kanceláři s výhledem na tramvajový ruch a kravata
u krku je minutu od minuty víc a víc svazující. Dnes byl dlouhý den, práce jen tak, aby se
neřeklo a ikdyž mám vše hotovo, ty jsi důvod, proč tu stále sedím a nechávám se ozařovat
světlem monitoru. Vím, že jsi vedle a přemýšlím, jestli tě napadají stejné myšlenky jako mě.
Tolikrát jsem si v hlavě představoval, jak asi chutnáš, jestli je tvůj zadeček tak kulatý, jako
vypadá přes tvou oblíbenou khaki sukni. Tolikrát jsem odešel dřív, nebo nechal odejít tebe
s tím prostým a nenaplňujícím Ahoj zítra. Dnes by to mohl být ten den? S nesmělým výrazem,
stojící ve dveřích tvé kanceláře pozoruju tvé zaujetí, spojení mezi tvým zrakem a odrazem
obrazovky ve tvých brýlích. „Dáš si něco k pití? Jdu pro kávu.“ Na chvíli se necháš vyrušit
a tvůj úsměv prozradí, že jsem vítané zpestření. „Míšo děkuju, to by bylo moc fajn, stačí
neperlivka. Taky přesčas?“ „No to víš, na tebe tu přece nečekám. Hned to donesu.“ Chce se
mi v tu chvíli běžet, ale zachovávám klid a nepřipouštím si myšlenku na to, že s ní dovedu
takhle žertovat a že by si to mohla vzít osobně, přeci jen se po těch měsících trochu známe.
Nenuceně pokládám vodu se sklenkou na její stůl a předstírajíc zamyšlení přejdu pomalým
krokem k výloze, ze které kouká na stejnou ulici jako já. Tiše upíjím z hrnku kafe, naslouchám.
Tramvaje, lidi, tramvaje, další várka lidí, další tramvaje. Cítím každou vteřinu zpomaleně, když
vdechuji vůni jejího parfému, který se vznáší v místnosti a toužím. První krok bude na mně,
v tom máme jasno, má ráda rozhodné chlapy a když šlápnu vedle? Hm vždycky jsem se z toho
dokázal vykecat, musí to fungovat i v téhle situaci, maximálně přijde facka? Už zase to dělám,
příliš mnoho myšlenek. Ani si to neuvědomím a stojím za jejími zády, se zájmem sleduji
na čem pracuje a cítím zrychlující se tep, když je tak blízko. Nepřemýšlet … Položím jí ruce
na ramena, jemnými rytmickými pohyby simuluji něco jako masáž a čekám na reakci. Beze
slova, jen s uvolněným vydechnutím odkládá brýle na stůl a jakoby se chtěla celá schovat
v opěradle své židle. „Prosím pokračuj.“ Vážně to řekla? Cítím srdce až v hlavě, pulzuje,
v kalhotách pulzuje i něco dalšího a já jsem zase na chvilku zbábovkovatěl, když jsem
si představil, že si všimne. Ať si všimne, ať si všimne, o to jde. Letmým dotykem přehazuji
dlouhé černé prameny jejích vlasů na stranu, abych odhalil zářivě bílou šíji, hebkou jako
nejjemnější hedvábí. Skláním se k ní a první polibek padá na rameno, další hned vedle a pak
už je z nich cestička polibků, končící u jejího ouška. Nával překvapení je pryč a začínám vnímat
její pocity, zrychlený dech, mírně pootevřená ústa, prsty obou rukou drtící opěradla židle,
jakoby je nechtěly nikdy pustit. Ano, je ten den, je to tady, můžu. Beru si klenbu jejího ouška
mezi zuby a jemně přejíždím nahoru a dolů, husí kůže na jejích rukou a jemné chloupky
postavené do pozoru mě neskutečně vzrušují. Levá ruka začíná zkoumat její vlasy a zatímco
koušu ouško, toužím po ní se vším všudy. Lehce tisknu její bradu svou dlaní a otáčím si ji
k sobě tak, aby se naše rty mohly poprvé setkat, jsou sladké a po chvilce seznamování už cítím
špičky našich jazyků, vzájemně se ochutnávajících a proplouvajících hlouběji a hlouběji do úst.
Líbá neskutečně, vzbuzuje ve mně pocit, že jen s ní jsem na tom správném místě a ve správný
čas, že neexistují žádné závazky ani cesty domů a člověk může být šťastný a naplněný jen když
stráví zbytek života v její přítomnosti. Je dokonalá. Rozhovor který probíhá beze slov je tak
bezchybný, pohlcující a žhavý. Když už i já pochopím, že to chce, padají veškeré zábrany. Cítím
své dlaně, jak cestují po prsou a hledají její bradavky, jen aby mohly proklouznout pod
podprsenku a spoutat je mezi prsty. Mačkám je a střídám tlak, hledám správnou cestu, ani ne
moc, ani ne málo, přesně na hranici, kde se její touha nepotká s bolestí, ale přivede ji ještě
k většímu vzrušení. Zatímco se vášnivě líbáme, stihla zjistit, že to tvrdé co čeká pod kalhoty,
spoutané páskem s kovovou přezkou, je jen její a může si to kdykoli vzít. Jako by se čas zastavil,
stále sedí zaražená v křesle, já proti ní v předklonu, snažící se pohltit každý její vzdech. Rukou
ji zvedám ze židle, zatímco tou druhou rychle vyhrnu sukni až k pasu, pak ji nechám zase
dopadnout zpět. Kolenem roztahuji její nohy a klekám si před ni tak, abych měl k dispozici to,
po čem nejvíc toužím. Tisknu ústa na její krajkové kalhotky, nechám ji, aby cítila tlak mého jazyku aby dala průchod svým přáním. Sama dává své kalhotky na stranu, abych se dostal blíž
k její horké mušličce a mohl ochutnat. Ruce mi vjíždějí do vlasů a já poprvé vsouvám jazyk do
horkého klína a ochutnávám nasládlou chuť její kundičky a nemůžu se toho nektaru nabažit.
Teče, je horká a jakoby tahle řeka byla jen moje, hltám každou kapku, která ulpí na mých rtech.
Vybízí mě, abych se postavil. Cítím jak mi rozepíná poklopec, pásek zůstává na místě a vytahuje mou chloubu, jsem vzrušený, tvrdý, připravený. Bere si mě do svých vlhkých úst tak hluboko,
až se ztrácím. Držím ji za vlasy a zlehka přirážím, abych jí usnadnil práci hlavou. Šukám ji do
pusy, je to možné? „Přidrž mi hlavu trochu víc.“ Teď jsem celý uvnitř a ona drží, poslušně,
probouzí ve mně dominantní rysy a cítím, že chce být ovládnuta. Přirážím. Nechám ji na pár
vteřin vydechnout, naše pohledy se střetnou a jiskry napoví, že tak to má být. „Otevři pusu.“
Poslušně rozevře ústa, vyplázne jazýček a čeká. Opět zajedu až do jejího úžasného krčku, bez
náznaku dávení pohlcuje každý centimetr a chce víc a víc, ale tohle neudržím dlouho. „Klekni
si na židli a otoč se.“ Dělá co říkám a zatímco má stále kalhotky jen tak ledabyle na stranu,
vnikám do její kundičky a přirážím jak to jen jde hluboko. Je připravená dokonale, nemusím
ji pomalu rozšukávat, ani si pomáhat prsty. Přesto neodolám, vsunu do ní ukazováček
a prostředníček a tyhle prsty, potřísněné její šťávičkou jí pak vkládám do úst, saje a užívá si to,
jako smyslu zbavená. Cítím jak se jí chvějí nohy, jak se drží, aby nebyla příliš hlasitá a kolena
se jí tisknou k sobě, když prožívá vyvrcholení. Zůstávám v ní, aby věděla, že tam stále jsem,
aby mě cítila. Sama mě nechá vyklouznout a bere si mě opět do pusy, netrvá to dlouho
a plním její pusinku svým horkým semenem. Beze slova polkne a napije se vody ze sklenice,
které dělá společnost má studená káva. „Jsi úžasná.“ Díváme se na sebe, tváře červené,
náznak stydlivosti v očích a přesto tak šťastní. Víme, že tohle bylo poprvé …