Velmi soukromý Silvestr

Překvapení. To by mohlo být motto jejího nového roku stejně jako Nového roku. Pavla ležela na rozložené válendě ve svém podkrovním bytě a pozorovala kaleidoskop barev, který na trámech a stropě vytvářely nesčetné novoroční ohňostroje okolního města. Mají výdrž, už to musí být skoro hodina. prolétlo jí hlavou. Zavřela oči a nechala záblesky rachejtlí, aby kreslily na víčkách barevnou hudbu. Bylo jí dobře. Cítila se nádherně uspokojená, unavená a přitom stále chtivá.
…
Vlastně si tak trochu zbyli. Pavla měla trávit Silvestra s Radkem. Byl by to pohodový večer ve dvou. Bublinky, klid, určitě by přišla na pořad i romantika a vášeň. S Radkem to táhli už půlroku. Celý ten půlrok se vzájemně ujišťovali o nezávaznosti svého mileneckého vztahu. Říkali tomu důsledně “přátelství s výhodami” a těch výhod si užívali měrou přímo vrchovatou. Jenže dnes ráno se ukázalo, že Radek onu “nezávaznost” vnímá výrazně nezávazněji, než Pavla. To když jí poslal smskou omluvenku z dnešního večera. Prý, že se nestihne vrátit. Odkud ani od koho už nenapsal. Smutný smajlík na konci zprávy byl tím nejosobnějším vyjádřením citů, na jaký měla patrně nárok. Milenci by udělala scénu, ale “kamarád s výhodami” ji za to nestál. Aspoň v tom sama sebe se zaťatými zuby utvrzovala. Nevěděla, jestli se má smát nebo brečet, jestli je víc naštvaná na něj, nebo na sebe.
...
Stála frontu u pokladny supermarketu a mlčky sledovala, jak se na podlaze u automatických dveří pomalu rozpouštějí hrudky sněhu, co je sem lidé nanosili na podrážkách bot. Došla si koupit aspoň čerstvé pečivo, a taky měla pocit, že jí čerstvý mrazivý vzduch udělá dobře. Zatím si tím až tak moc jistá nebyla, ale neudělal ji ani hůř a nakoupit musela tak jako tak.
“Pomůžu ti?” uslyšela za sebou, když se chystala zapnutý batoh hodit přes rameno. Vašek stál jen kousek za ní a zubil se na celé kolo. Jak to, že si ho do teď ani nevšimla?
“Můžeš.” Oplatila mu s malým zaváháním ono zazubení a nechala ho, aby jí vzal batoh z ruky. Ostatně měl stejnou cestu jako ona, tak proč by si neužila trochu galantnosti právě teď, když jí tolik chyběla.
Vaška znala už od střední školy. Byli si spolu tehdy blízko, ale na regulérní chození nikdy nedošlo. Pak ho na několik let ztratila z dohledu, když ona nastoupila do práce tady v Bystřici a on odešel studovat do Olomouce. Ale to už bylo dávno. Vrátil se před několika lety. Sám, pokud věděla. A fakt je ten, že na drby místních důvěrnic byl lepší spoleh, než na zápis v matrice. Občas ho od té doby potkávala při pochůzkách po městě a okolí. Vždycky se pozdravili jako staří dobří známí. Byli rádi, že se vidí. Nic míň, nic víc. Na to aby si spolu sedli a pokecali o všem, co je od školy potkalo nikdy nebyla příležitost. Každopádně nebyl cizí. Proto jí nepřišlo nic špatného ani nepatřičného na tom, když ho pozvala k sobě domů na kávu. Ostatně, mrzlo až praštělo a prsty, kterými svíral ucho jejího batohu musel mít bez rukavic celé zkřehlé. Horkou kávu si zasloužil.
Káva ho nakopla a následný grog i rozehřál. Vašek neměl rád silvestrovské oslavy, jak jí při usrkávání horkého rumu s kapkou vody, citronu a medu, vysvětlil. S kamarády ho proto trávit nechtěl a o potenciální přítelkyni nebo partnerce nepadlo ani slovo. Mluvit měli o čem, život se jim o to postaral. I proto Pavla necítila výčitky svědomí, když bez ptaní odbouchla jednu z lahví sektu, které tu měla už od vánoc připravené. A proto se Vašek nijak moc nezdráhal, když otevřela ještě další a pak další...
…
Byla přesně první vteřina Nového roku, když si s opravdovým překvapením uvědomila, jak moc je nadržená. Věděla to docela přesně, protože k tomu došlo hned po jejich novoročním přípitku, který obratem stvrdili polibkem. A k jejich cti je třeba povědět, že byl doopravdy první, za celé to společné odpoledne, večer i noc. Samotná půlnoc k nim pak přišla jakoby náhodou, skoro nečekaně. Když po doušku sektu nevinně a bezstarostně ochutnala jeho rty, najednou docela přesně věděla, že se jich nechce hned tak vzdát.
Druhé překvapení přišlo druhou vteřinu Nového roku, aby se to nepletlo. To když zjistila, že v tom není sama. Když se z decentního přidržení za pas a novoroční pusy, v které bylo víc přátelské náklonnosti, než flirtu, stalo těsné obětí, které jí docela přesně prozrazovalo Vaškovy nejintimnější reakce a reflexy.
Bylo to rychlé. S rychlým se většinou pojí vášeň. Ale Vašek i Pavla si později byli docela jisti, že vášeň nebylo to správné slovo. Šlo o potřebu. Jejich těla si o to řekla a oni je tedy poslechli. Byl to ještě pořád ten úplně první polibek, během kterého jí natlačil k jídelnímu stolu, vysadil ji na něj a zatímco jednou rukou ji stále držel kolem pasu, druhou si hledal cestu. Elastické leginy (byly to stále ty, co v nich byla nakoupit) mu ale právě moc možností nedávaly, takže je prostě roztrhl. Byla mu za to vděčná stejně jako za to, že se nezdržoval rozepínáním svého pásku, ale vystačil si se zipem poklopce.
“Jouuuuh!” až tenhle přidušený, podvědomý a tedy nekontrolovatelný vzdech způsobený Vaškovým, poměrně neurvalým průnikem, ukončil ten prvotní polibek.
“Mám si dávat pozor?” zašeptal jí v prvních okamžicích společného spojení do vlasů.
“To si zkus!” procedila mezi zuby v odpověď a pro jistotu si ho ještě přitáhla za zadek.
A tak se stalo, že zatímco venku vrcholily novoroční oslavy, prožili v sobě ti dva své vlastní, soukromé, bouřlivé a docela nečekané vyvrcholení.
…
Zatímco první dvě překvapení prožila Pavla během prvních dvou Novoročních vteřin, to třetí přišlo až v třetí minutě. To když si uvědomila, že tu sedí na stole, nohy doširoka od sebe, Vaška pořád ještě tepajícího hluboko v sobě a necítí při tom ani zrníčko výčitek svědomí nebo náznak rozpaků. Nejistota přišla až v okamžiku, kdy z ní lehoučkým mlasknutím vyklouzl a ona mu v očích mohla číst, jak i on pomalu přichází k sobě. Na moment se podívala dolů, na desku stolu, na které zanechal jeho žalud mokrou stopu. Proč jí právě tohle tak zaujalo? Každopádně, když se mu podívala zpátky do očí, byla nejistota pryč. Usmíval se. Bylo na něm pořád vidět to prvotní překvapení, ale přesto na ni působil klidně, spokojeně. Určitě ne jako někdo, kdy by se teď chystal zapnout kalhoty a s koktáním vycouvat ze dveří. Vůbec ne.
Pomohl ji zpět na nohy a pak si ji k sobě znovu přitáhl. Stáli tak vteřiny, desítky vteřin a snad i minuty. Beze slov. Jen tak. Tiskla si obličej do jeho mikiny a nasávala jeho vůni a teplo. Pak sklouzla pravou rukou k němu do klína a uchopila jeho ptáka. Nechala ho schoulit se ve své dlani. Ještě stále mokrý, kluzký, nádherně měkký a hebký. Prostupovala ji při tom něha a tak jako ubývala jeho měkkost a poddajnost, tak jí tělem stoupalo horko, které mělo své epicentrum tam někde dole, pod pupíkem.
…
Kromě těch dvou, technicky dorozumívacích vět zatím v Novém roce, v tom podkrovním bytě kdesi nad bystřickými střechami nepadlo ani slovo. Malinko se odtáhla, aby si s ním mohla hrát. Oběma bylo jasné, co se má dít dál. Poslední polibek a vysmekla se mu. Mozek jí už zas fungoval. I přes všechnu chtivost a nadrženost, která v ní znovu rostla. Chtěla s ním ale být tady, ne ho brát do obligátní manželské postele, kterou už několik let obývala sama. Sklonila se a začala rozkládat pohovku na které celý večer seděli.
Byl na ni nádherný pohled. Vašek si ho vychutnával. Tak se soustředila na rozkládání pohovky, že ji vůbec nenapadlo, jaký obrázek mu skýtá. Ohnutá tam při zápasu s zaseknutým sedákem vystavovala prdelku a úžlabí stehen, které díky roztrženým leginám kryl jen zmačkaný proužek kalhotek, který do sebe vtahoval poslední kapičky jeho semene. Pohled k nevydržení.
“Počkej, udělám to.” Skoro to zašeptal. opatrně ji vzal za boky a postavil stranou. Nebránila se. Chvilku se dívala ona na něj a pak se bez hlesu začala svlékat. Byl s prací hotový právě v momentě, kdy skopla poslední ponožku. Přistoupila tedy k němu a svlékla i jeho.
…
Zhasla velké světlo nad jídelním stolem. Zůstalo svítit jen několik málo svíček a jedna lampička. Přesto v bytě nebyla tma. Naopak, schválně nechala žaluzie zvednuté, záclony roztažené a dovolila světlu pouličních lamp, mihotání petard a rachejtlí, aby kreslily svou hru na všem kolem nich a jich samotných.
Stála nahá vprostřed místnosti. Odlesky záblesků a měkkého světla lamp jí tančily po alabastrově světlé pokožce se kterou hravě a svůdně kontrastoval temný trojúhelník jejího klína. Hlavu mírně zakloněnou zatímco si vázala ze svých dlouhých vlasů uzel a důkladně ho zajišťovala velkou sponou proti náhodnému rozvázání. Žena, co právě minula svou třicítku a zná svou cenu. Svůdně při těle, akorát tak, aby to zvýraznilo vznešenou eleganci vypnuté šíje, křivky ramen, tvary plných prsou, kulatých boků a hladce oblých stehen, mírně rozkročených nohou jako dva smyslné antické sloupy, propůjčujících jí odhodlaný postoj bohyně plodnosti a vášně. Seděl na rohu područky pohovky a němě zíral na ten poklad, který měl celá léta na dosah ruky, aniž by o tom měl kdy tušení.
Tak jak se pásl on na ní, tak se kochala ona jím. Ne, nerozkládala jeho tělo do křivek, obrazců a symbolů, tak jak vídá muž ženu. Pro ni to byl prostě ON, Vašek, Václav. Chlap, dobře rostlý, trochu přesmíru chlupatý, mužský co ho už život stihl oprýskat natolik, aby nebyl vyplašený nafoukaný zajíček a přitom pořád ještě měl dost energie a chuť na to, aby se s ním znovu popral. Chlap, co tam teď nahý seděl na područce její rozložené pohovky a jeho stojící pták ho usvědčoval z toho, co v něm ona probouzí. Mimochodem, nádherný čurák. To musela uznat i ona, která všem kamarádkám ostentativně tvrdila, že kvalitu milence neurčuje penis, ale jeho pozornost k ženě. Mohla na něm oči nechat, a to už jich pěkných pár viděla. O trošku větší, než bývala zvyklá, ale ne o moc. Ale hlavně, nádherně tvarovaný, škubal sebou vzrušením pod Vaškovým chlupatým břichem a vystavoval na odiv ten uhrančivě lesklý, naběhlý, temně fialovo rudý žalud. Toho sem měla před chvilkou v sobě a chci ho zas! proletělo jí hlavou. Mimoděk, ne však nevědomky si pohladila vztyčené bradavky a pak sklouzla do klína. Polaskala si pěstěný kožíšek a konečky prstů zajela mezi nateklé pysky aby si ověřila, že je připravená. Zvedla pohled, zhoupla se v bocích a vykročila k němu…
…
Právě teď přišel čas na slovo vypravěče. Žánr milostných povídek, ať už více či méně založených na skutečnosti, si zpravidla vyžaduje dlouhé, divoce promilované noci při kterých přijde ke slovu celý seznam nových, překvapujících praktik na sebe tak vzájemně zkombinovaných, že oběma hrdinům poskytnou docela nečekané zážitky. Držme se ale reality o něco více, než bývá běžné. Propůjčí to našemu příběhu uvěřitelnost a smysluplnost.
…
Ani teď nebylo potřeba slov. Sklouzl z područky přímo na pohovku a v pololehu na ni nábožně hleděl, zatímco ona se k němu s vlnícími boky blížila. Klekla si nad něj a s tichým zavrněním si na něj nasedla tak, aby ho v sobě měla až po koule.
Vaškovi s Pavlou trvalo právě hodinu, než se vzájemně uvedli do stavu sladké vyčerpanosti. Ta hodina byla vyplněna, jak jinak, sexem. Tedy sexem ve své nejryzejší podobě. Dlouhou takřka nepřerušovanou souloží bez rafinovaností, her a provokací. V okamžiku, kdy se spojili, nedovedl ani jeden najít vůli to spojení přerušit. Tak lační po sobě byli, tolik se potřebovali. Přesně to správné množství alkoholu pomohlo Vaškovi s patřičnou výdrží a Pavle s odbouráním i těch posledních zábran. A tak by bylo možno sledovat milostnou hru dvou těl doprovázenou tichým skučením, přidušenými vzdechy, nářkem rozkoše i nekontrolovatelným žádoucím řevem przněné samice. Vašek se projevil jako pozorný, šaramantně autoritativní a chvílemi až zvířecky neodbytný milenec aby vzápětí tišil Pavlu něhou a ohledy k ní. Ta se mu za to stala nenasytnou a vstřícnou milenkou. Nechávala se od něj milovat, ojíždět, šoustat i mrdat a zas milovat.
....
Zůstali na pohovce. Přinesla jim přikrývky z ložnice. Vděčně ji přijal a ona se uložila k němu. Byli od sebe navzájem celí odření, bolaví. Vaškův pták byl nateklý a celý do růžova a ona už teď docela přesně věděla, že ráno u snídaně bude potřebovat na židli polštářek, pokud tedy vůbec dovede sedět. A přesto byla spokojená jako už dlouho ne. Ne kvůli sexu samotnému. Pavla byla emancipovaná tak, jako to jen Bystřice unesla. Neměla tedy problém si sex zajistit aniž by se kvůli tomu musela zaobírat láskou nebo podobnými hlubokými city. Jen za poslední uběhlý rok ochutnala mnohem víc chlapů, než jen toho zpropadeného Radka. Ostatně, když chlap může zatáhnout holku do postele jen na jednu noc a pak zmizet, neviděla důvod, proč by to ona nemohla dělat stejně.
Jenže dnes, právě na Nový rok, to bylo po dlouhé době poprvé, co doopravdy spokojeně usínala vedle Chlapa. To pro ni bylo mnohem víc, než rozbolavělá kunda plná semene, v které jí ještě teď slastně cukalo po prožitém páření. Naposled se nazdvihla na loktu a mlčky pozorovala Vaškovu uvolněnou tvář pohrouženou do sladkého spánku. Odfoukla mu něžně pramen vlasů z čela, sama se stočila vedle něj a s úsměvem na tváři usnula i ona.